P R O C E S S I N G - Ú V O D 'Brý den. Oblast, jíž se teď budu věnovat, je řazena do umělé inteligence, což ovšem někteří lidé stále nehodlají akceptovat. Tvrdí, že zpracování digitální obrazové informace (to je ale spojení =:-) {pankáč}), nemá s inteligencí vůbec nic společného. Částečně je na tom něco pravdy, neboť do AI patří až obrazová analýza, bez které by byly celé předchozí relativně náročné úpravy zcela k ničemu. Tito odpůrci naštěstí uznávají (alespoň něco) význam zpracování obrazu křemíkovou cestou. A ten je? Mňo. Přijít na využití počítačového zpracování obrazů (image processing) není problém ani pro člověka s IQ jen o něco větším než malým. Počínaje prostou retuší fotografií a konče kdesi u špionážních družic. Celý proces se dá rozložit na několik fází, některé fáze mohou chybět, a to podle povahy aplikace. Úplně na začátku je digitalizace (to asi přesně nejde přeložit, možná jako zbitnění). Co to slovo znamená většina počítačově orientované generace asi ví, pouze pro úplnost dodám, že se jedná o převedení reálné scény do formy zpracovatelné počítačem (třeba záběr z kamery, foťáku, apod.). Pokud chceme dobrou kvalitu, vzniká při digitalizaci ohromné množství dat. Třeba, když chceme upravit televizní film v počítači, dostaneme hodně bajtíků, neboť i při výsledném obrazu v rozlišení 512x512 bodů ve 256 barvičkách (kvalita nic moc) vzniká každou sekundu asi 6.5 megabajtů dat. Následuje tzv. pre-processing, neboli předzpracování. Tady se hlavně potlačuje šum, obraz se zaostřuje nebo jsou zvýrazňovány rysy důležité pro další úpravy (např. pro určování předmětů ve scéně se vytahují hrany, barva, atd.). Tahle část je náročná na čas, neboť je nutné prohlédnout každý pixel již zdigitalizované scény. Tím končí ta "neinteligentní" pasáž zpracování. Další tři operace už patří velkou měrou do AI. Prvních je segmentace, jejímž jediným smyslem je rozlišit objekty v obraze. Její náročnost se nedá s ničím srovnat a velmi důležitá je databáze, podle které se předměty identifikují. Poslední dvě fáze jsou sporné, nelze totiž přesně určit, jestli ještě patří k vlastnímu zpracování nebo ne. Jedná se o popis nalezených objektů a tzv. porozumění obrazu. Za porozumění se považují všech interpretace obrazu v neobrazové formě. Třeba popíšeme polohu nalezených objektů souřadnicemi. Naučit počítač rozumně rozeznávat objekty v obrazy je sice těžké, ale není to to nejhorší. Základním problémem je získávání obrazu reálných situací. Pokud totiž použijeme pouze jednu kameru, ztratíme jeden velmi důležitý údaj o předmětech - jejich vzdálenost od místa snímání. Řešením jsou kamery dvě, případně další senzory. NASA pracuje na samočinném robotu, který by měl provést základní průzkum na povrchu Marsu. Ten má několikero zařízení. Dvě hlavní kamery - ty jsou tam hlavně pro lidi, aby viděli aspoň něco. Pak je tam radar, laserový dálkoměr, a digitální mapa pro údaje o poloze. Takže žadnej med. Vzhledem k tomu, že v tuto chvíli nechci hlouběji zabíhat do jednotlivých fází, musím tenhle miničláneček ukončit. Úvod je holt jenom úvod ;-). Kdo si počká, ten se někdy pozdějc dočká. Těbůch, Fatal výheň