S
U
L
P
Title
Teda to je ostuda ! Jak jsme mohli na tohodle drobečka
zapomenout ? Inu, chybička se vždycky vloudí, a tak je teď na mně,
abych jí napravil. Jsme diskmag na klasiky - a znáte větší klasiku
než Elite ? Kupodivu mnoho pařanů tuto věc osobně nezná. Všichni asi
v podvědomí vědí, že šlo ve své době o převratnou věc, a že jó, pro
ty zoufalý spectraře to samozřejmě byla bomba. A pak zapomenou
a vrátí se k Wing Commanderu 4. Kdysi jsem Elitu celkem dlouho
v poklidu smažil o prázdninách, ale nedohrál jsem jí kvůli jedný
pitomý věci, kterou uvedu v návodový části. Obával jsem se tedy, že
teď, když jí alespoň musím rozehrát kvůli recenzi, dostaví se onen
známý syndrom klasik - podruhé mě to už nebude bavit. To samé se mi
totiž stalo u Horde - pár levelů a prostě konec. Ta jinak opravdu
skvělá hra mě prostě deptala. K Elite jsem proto usedal s víceméně
smíšenými pocity a s myslí, že to alespoň zuby nehty nějak trošku
rozjedu ať zase vím, o co vůbec jde. A stala se zvláštní věc.Poslední
dobou mě totiž nic z nových "super pařeb" nechytá (tato ironická
poznámka o "super mega věcech" mě už začíná štvát asi stejně jako
vás, ale nevím, jak jinak slušně bych popsal soudobé produkty komerce
- to je však oblíbené téma ReDoxíka, který se určitě zase neudrží
a něco o komerci vyplodí [na Billaaa !!!] [nemyšlen náš angličtinář,
ten je supr]). Ale pak najednou bylo ráno a já pořád létal mezi
galaxiemi. Příští týden jsem odložil na neurčito všechny své koníčky
(kromě počítače, of course) a pařil, smažil, vařil. Jelikož se Elite
nejcitlivěji ovládá klávesnicí, příští týden jsem měl pravou ruku
téměř bez citu, který se mi zázračně vracel vždy až při startu
(počítače a pak rakety). Když už to začínalo být kritické, mé
nebohé prstíky dostávaly křeč, jen se dotkly klávesnice, dílo bylo
dokonáno. Hra padla a já mohl spokojeně začít masírovat dlaně a zase
se věnovat jiným věcem. Teď už se zase trefim do kláves, a tak můžete
zvesela číst dál.
Tak to je ona - Cobra MkIII
Když někdo popisuje nějaký vesmírný simulátor kde se obchoduje,
řekne, že "To je jako Elita". Ale jak popsat samotné Elite? Hmm, asi
jako vesmírný simulátor kde se obchoduje. To nepůjde. Tak jinak.
Ať žijou hi-res textury
Sedím si v mé malé Kobřičce Mk III. a podruhé se chystám letět
k planetě Ontiat. Dovážím prvotřídní luxusní zboží - to víte, na
takhle zaostalých planetách to jde rychle na odbyt a výdělky jsou
vysoké. Tam zase naložím plný nákladový prostor žrádla a vydělám
s ním v průmyslových koloniích. Konečně start povolen. Iontové motory
se rozbíhají a já scrolluju...rolluju na start. Plná rychlost - a
jsem venku z orbitální stanice. Ještě se otáčím přes rameno, chvíli
sleduji vzdalující se stanici a pak spokojeně přepínám na navigační
computer. Na jednoduché, ale výstižné mapě vybírám Ontiat. Znovu se
podívám na popis planety. Hihi, žijí tam taková rostomilá stvoření.
Jsou také pěkně důvěřiví. A proto budou PRACHY. Zapínám hypermotory a
začíná odpočítávání. Stačím si všimnout jedné generační lodě v pravém
průzoru a několika soukromých lovců, kteří mě však díky mému
hodnocení nechávají na pokoji. A je to. Tlak mě na okamžik skoro
rozmazal po sedadle, ale já už jsem zvyklý. Hvězdy se proměnily ve
světelné čáry ubíhající kamsi dozadu. Otupělýma očima sleduji displej
a čekám na zprávu HYPERSPACED INTO SYSTEM. No konečně. ?!?!?!? To
néé !! NAVIGATION COMPUTER DAMAGED. MISS-JUMP. Byla tam prostorová
díra ! Červené varující světlo na palubní desce se může ublikat k
smrti, ještě že jsem už dávno odpojil sirénu, to bych se asi
zbláznil. Musim odtuď vypadnout. A honem. Mlátim do Navigačního
computeru, ale ten jen škodolibě poblikává. Už jsou tady. Celá letka
Thargoidských stíhaček. Začali to do mě šít snad všichni najednou.
Všechnu energii jsem hodil do rychlosti a štítů. Jednou rukou jsem
bušil do stále mrtvého navcompu a druhou řádil s řízením a prováděl
různé úhybné manévry. Cítil jsem, jak se štíty ztenčují a indikátor
to jen potvrzoval. Přežiju přinejlepším pár vteřin. Navcomp zaprskal
a rozsvítil se. Roztřesenýma rukama jsem zadal nejbližší planetu, na
kterou mi zbylo palivo. Pot mi stékal po tváři. Teplota v kabině
stoupla v tom krátkém okamžiku na padesát stupňů. Někde se škvaří
umělá hmota. Hyperprostorový motor začal odpočítávat. Fuj, co je to
za dým ? Pálí se mi sedadlo. Rukou škrtám o ovládání skafandru a
zapíná se vnitřní přívod kyslíku. Hltavě lapám po dechu a modlím se
abych už odsuď vypadl. Vnější plášť je bez štítů. Lasery krájejí
obnažený povrch lodě a v tom se aktivuje úniková kapsle, kterou jsem
si v lepších časech nechal namontovat na Esteonbi. Ještě ne ! Musím
pryč ! Hvězdy se rozjely okolo mě a najednou bylo ticho a klid. Po
chvilce se výhled opět začal srovnávat a já nemohl pochopit, jak jsem
se dostal s odpálenou únikovou kapslí do hyperprostoru...
Na stanici-sejvujem, loudujem, kupujem...
3021 10.7. 3.42 palubního času. Službu provádí poručík Milouš
Daneel. Před chvílí jsme přijali trosečníka. Jeho úniková kapsle se
vynořila z hyperprostoru asi před čtvrt hodinou. Kolem ní plul mrak
trosek. Je jediné vysvětlení, jak se dostal s únikovou kapslí do
hyperprostoru. Jeho loď se rozpadla až v něm...
Ještě kousek ! Už tam budu...
Myslím, že je o stylu hry řečeno dost. Jenom snad to, že hlavní
důraz není přecejenom kladen na boj, ale na obchod. Strategie je
jasná. Nakupovat levně a prodávat draho. Tak jednoduché to ze začátku
však není, a proto jsem u několika prvních planet napsal stručné
charakteristiky, aby vám do začátku trochu pomohly. Ve vesmíru Elite
je přes 2000 planet s určeným popiskem (obyvatelé, technická
vyspělost, zaměření, zvláštnosti). Hluboko se klaním Davidu Brabenovi
- to všechno, a ještě s 3D vektorovou grafikou k tomu nacpat do 400
Kb - tomu říkám umění. V době, kdy hra vznikla, tedy v neomezené
vládě osmibitů, je grafika přímo úžasná. Všechny Lodě jsou
příjemně propracované a nejlépe jsou na tom orbitální stanice. Bez
přistávacího počítače je sice kousek umění na ní přistát, ale za ten
zážitek to stojí. Planety jsou jednoduše znázorněny plnými kruhy, ale
nikdy jsem se nepřistihl, že mi to vadí (ale jo - to jsem si vzpomněl
na Frontiera:First Encounter a jeho zasněžená údolí na planetách...).
Midi hudba buď kváká na speaker, kvičí na Sound Blasteru
(Adlibu), nebo hraje na Gravisovi přes emulaci Rolanda LAPC-1. Zvuky
jsou prostě normální - drnčení přehřívaného laseru, výbuchy, prostě
v normě.
Hele, moc se nevytahuj, jó ?!
Už nebudu omílat dokola fakta. Je to prostě věc, která
s přehledem stokrát překonává většinu dnešních her. Poznávací znamení
a nejdůležitější rys Elite - TOTÁLNÍ HRATELNOST.
Elite - tipy
GOnDaR
výheň