+---+ +---+ +---+ +---+ +---+
|+-+| |+-+| |+--+ |+-+| |+-+|
|| ++ |+-+| |+-+ |+-+| || ||
|| ++ |+-+| |+-+ |++++ || ||
|+-+| || || |+--+ |||++ |+-+|
+---+ ++ ++ +---+ +++-+ +---+
Caero vyhrálo The Party V v prosinci minulého roku. Ve Výhni
jsme ho jmenovali demen roku 1995. Proč jsme tak učinili, se vám budu
snažit vysvětlit na následujících řádkách této recenze. Jak už možná
víte, demo vzniklo v koprodukci dvou význačných týmů EMF a Plant. Už
první z nich by vám měl napovědět o jaké seskupení kvalitních lidí se
jedná. Demo EMF (Verses) zvítězilo na Assembly'94 a pokud bych tady
chtěl dál hovořit o tomto vynikajícím finském týmu, musel bych
pokračovat v superlativech. Oba týmy se na tomto demu vyřádily tak
půl na půl. Vedoucí projektu a hlavní programátor byl Mik Sair
z Plantu, druhým programátorem byl Saracen z EMF. Grafika byla
v rukou Beatnik z Plantu a scény sestavili Saracen a Dune. Jednou
podstatné plus, které dodává Caeru tu potřebnou atmosféru je
vynikající hudba od Duneho (Dune je takový týmový turista, v současné
době je členem skupiny Orange, ale je aktivně zapojen v mnoha dalších
projektech) s názvem Dawn. Demo vám poběží i na 386, ale není to nic
moc. Chce to alespoň 486 na 33MHz a GUSe nebo Sound Blastera. Vejde
se na jednu disketu a rozbalené na disku zabere něco přes 3MB
(Saracen je línej pakovat). Pointa a záměr autorů tohoto dema jsou
jasné, vytvořit něco originálního a hlavně se vyvarovat stereotypním
efektům, kterými je mnoho dem naplněno až po okraj. Výsledkem je něco
úžasného. V celém demu neuvidíte ani jeden phong-torus nebo hlášky
typu 7000 faces. Vezmeme to pěkně popořádku. Celé demo má svůj
specifický barevný odstín, ze kterého se jen málokdy vybočuje. Celek
potom vypadá z designérského hlediska velice působivě. Na začátku vás
uvítá světlefialová plazma podobná tekutému krému. V popředí se
objevují nápisy se jmény tvůrců projektu. Následuje velice zdařilý,
i když ne zrovna originální světelný tunnel-efekt v němž se pohybuje
několik gouraud objektů. Průletem se dostanete do další části, kde
uvidíte něco jako obrázky z mikrosvěta biologických virů. Relativně
veliké množství vektorově texturovaných objektů s motion-blurem se
pohybuje podle předem předpočítaných trajektoriích. První z ukázek
Mik Sairova vektorového engine je velice působivá. Vzhledem k tomu,
kolik objektů je na scéně, je rychlost obnovování obrazu přímo
úžasná. To ovšem není všechno, ta hlavní část ještě přijde. Až ji
poprvé uvidíte, asi zůstanete mlčky stát a z koutka úst vám poteče
pramínek slin. Já jsem si ze začátku myslel, že to musí bejt flik,
ale po dalších deseti sekundách se moje obavy rychle vypařily. Popsat
tuto scénu v celé její kráse je velice obtížné. Jedná se o pokus
věrného napodobení podvodního života ryb. Kamera se vznáší nad
texturavaným dnem a občas se kolem ní mihne perfektně propracovaný
(včetně pohybů) objekt ryby. Kapitolou samou pro sebe jsou textury
ryb. Autoři patrně nascanovali kůži pro své vektorové rybičky
z nějakého biologického atlasu, protože takhle realisticky vypadající
ryby jsem na počítačové obrazovce do té doby neviděl. Vše se to hýbe
velice rychle i v situaci, kdy se na obrazovce objeví hejno malých
rybek čítající tak 20 kusů. Občas dostáváte pocit, že sedíte
v nějakém batiskafu a v několika metrové hloubce sledujete mořské
dno. Je to prostě neopakovatelný zážitek a podle mého názoru je tato
část zatím nejvyvedenějším efektem, který se kdy na demoscéně
objevil. To ale není vše. Následuje další bombastická scéna
s letícími motýly. Zde bych se pozastavil nad zbytečnou složitostí
objektů, která je spíše ke škodě než k užitku, jelikož i na
rychlejších 486 se obnovovací frekvence mnohokrát sníží pod hladinu
plynulosti a to (zvláště pak po tak skvělé části s rybičkami) dost
otráví. Ale to je asi jediná výtka, kterou bych k Caeru měl. Celý
efekt jako by navazoval na předcházející část. Kamera vyletěla z vody
a sleduje dva pěkně texturované motýly, kterak prolétají mezi lekníny
a vysokými stvoly jakési vodní rostliny. Na závěr vyletí směrem
k obloze a po jejich křídlech zbyde jen obrys. Následující pasáž je
obzvláště zajímavá. Jedná se pravděpodobně o podmořský stone henge,
okolo něhož poletují světélka. Dno je podobné jako v efektu s rybami,
ale je připojen motion-blur a celá scéna je osvětlována jednotlivými
světélky. Na závěr sloupy zajedou do dna a ze vzniklých děr vycházejí
kužele světla, z nichž jeden oslní kameru a obrazovka přejde do čistě
bílé barvy. Bezprostředně po tom navazuje efekt, ve kterém se
postupně dokresluje obrázek podezřele vypadajícího muže, který drží
v ruce nějakou stejně podezřelou rostlinu. Nic extra, ale zapadá to
do celkového designu, takže to není rozhodně zbytečná věc. Na úplný
závěr začne zrnit obrazovka a v černobílém provedení odlétají
objekty, které jste před tím už viděli do dálky a demo pozvolna
končí. Nakonec si uvědomíte, že to všechno, co jste viděli,je důkazem
toho, že se dá na počítači stvořit i něco milého, co dokáže ohodnotit
i naprostý laik a tak by to mělo být. Mik Sair sám přiznal, že do
Caera nechtěl dát žádný klasický 3D objekt a i když by se někomu
mohlo zdát, že je tím pádem odepsaný, nemá vůbec pravdu. Jedním
z hlavních kritérií dema je totiž jeho originalita a té si v Caeru
užijete opravdu požehnaně. Jen tak dál ! Pryč s nudnými anuloidy !
Caero si zaslouží 1. místo zcela právem a v roce 1995 nemělo prostě
konkurenci. Určitě si ho stáhněte na ftp.cdrom.com, protože takováhle
věc by ve vaší demo-sbírce chybět neměla.
ReDox
výheň