O H R Á C H, Ž I V O T Ě A V Ů B E C
O H R Á C H, Ž I V O T Ě A V Ů B E C
O H R Á C H, Ž I V O T Ě A V Ů B E C
Možná znáte ten pocit. Sobotní odpoledne, venku podmrakem, asi
se chystá pršet. Holka na týden pryč, kamarádi nemají čas a bratřík
absolutně nepoužitelný. Nic nedomluveno, nic nenaplánováno. A tak
sedím před mašinou, tupě projíždím nudnými adresáři s ještě
nudnějšími nejnovějšími "hrami" a po chvíli stejně zapadnu do
adresáře KLASIKY. Nejdříve si řekneme jednu věc - závislost na
počítačových hrách neexistuje. Můžete se se mnou hádat, ohánět se
"důkazy" psychiatrů a jiných bláznů, nebo mě zabít. Hraní
počítačových her je na přibližně stejné úrovni jako četba knihy, tedy
pouze výplň volného času. Situace se možná mění, když nějakou hru
opravdu "paříte" - pak se stává od počítače opravdu těžko (rodiče
určitě ví, o čem mluvím). Neříkejte mi ale, že když jste s člověkem
nebo lidmi, s kterými si rozumíte a je vám s ní(m) / s nimi dobře, že
v té chvíli se vám zasteskne po přítmí svého zatuchlého pokojíčku
a po vaší zrovna rozehrané hře. Většinou je to naopak. Kdyby to byla
opravdu droga, o hraní byste přemýšleli opravdu v každé chvíli, dokud
byste si nedali "dávku". To už jsem trochu přehnal, ale už mě prostě
nebaví neustálé řeči o tom, jak je hraní škodlivé. Ono škodlivé je,
jak fyzicky, to je každému jasné, tak možná i duševně, k čemuž bych
rád něco řekl. Teď nevím jak to přesně vyjádřit a pak ještě napsat,
ale hry jsou opravdu jenom zábavou, pokud je berete tak nějak
s nadhledem. Do ještě nedávné doby mi lichotily narážky typu "To je
ale pařan, když nad tím vydrží sedět dvacet hodin v kuse !". Člověk
může být ve stádiu, kdy má pocit, že hry (ale pozor - i jakákoliv
jiná zábava v "prázdném" čase) mu stačí a nic jiného nepotřebuje. Vím
o čem mluvím, podobný názor jsem měl taky. Podobná paralela se dá
nalézt i v hudbě.
Možná vás to nebude zajímat, ale uvedu příklad na sobě. Mám rád
techno. Vím názor lidí, kteří poslouchají rock. Teď tedy v nikom
nechci vyvolat pocity o tom, co je to za blba, že poslouchá
tuc-tuc-tadadá. Já jsem například měl podobné mínění o rockerech. Ale
zpět k tématu. Začínal jsem poslouchat a nějakou dobu se mi líbili
takzvané "tralalačky" typu dnešních Fun Fucktory (to byl docela
zajímavý překlep). Brzy jsem ale poznal, že to je opravdu jen hezké
na poslech a na tanec a k ničemu jinému. Různými cestami se ke mě
začínaly dostávat kazety, které sice byly do techna, ale od většinou
neznámých autorů a hlavně byly tak nějak "umírněnější". Hodně
chorusů, pomalejší tempo, a měkčí zvuky. V člověku to už vzbouzelo
trochu víc myšlenek, trochu jsem nad tím občas začal uvažovat (né že
bych o těch předtím nepřemýšlel, ale závěr byl většinou jen ten, že
"ta melodie je fakt cool" [sorry, ale cool se mi líbí víc než kewl]).
A pak přišla třetí fáze. To se v mém zorném poli objevilo něco úplně
odlišného - Vangelis, Enya, atd. Jejich hudba možná není tak
melodická a jednoduchá na poslech jako "pohodové techno" (jak nazývám
onu pomalejší oblast), ale už je o něčem. Určitě to není hudba,
kterou bych si vzal do walkmana na cesty, ale to je právě proto,
protože se na ní člověk musí soustředit a snažit se jí pochopit, na
což mnohdy není nálada ani čas.
Tak. Hrama a hudbou jsem se rozjel. Původně jsem vůbec nevěděl
jak začít ani jak to formulovat na papír (dobře, tak tedy do
editoru), ale věděl jsem, co vám chci říct. Možná to někteří jako já
už pochopili. Člověk (už se opakuju) by se měl dostat z té ulity
jakési POVRCHNOSTI, v níž žije, někdo dokonce po celý život. Lidé
praktičtí a materiálně založení tuto potřebu snad ani nemají
a jestliže čtou tuto úvahu, jenom kroutí nechápavě hlavou. Podobně se
asi divili nad "úchylnými" recenzemi Andreje ve Score, který také
nejspíše patří do skupiny lidí, kteří o věcech přemýšlejí tak nějak
více do hloubky. Proč jsem najednou začal plácat něco o Andrejovi ?
Protože nechápu, proč on vidí, hledá, a možná chápe jen tu černou
stranu. Proč samé "masochistické rituály" a podobné výlevy, z kterých
získávám pocit, že je to sice přemýšlivý člověk, ale o nesprávných
věcech ? Je ale také možné, že je to jen jeho osobitý styl psaní a ve
skutečnosti je úplně jiný.
Pořád jsem se ale nedostal k tomu hlavnímu. Opravdu nevím jak to
vyjádřit. Poslední dobou často skloňuji ve své mysli slovo
POVRCHNOST. Nejlépe to asi vystihnou slova, že pro někoho je láska
jenom sex. Mnohdy chybí určitý motiv a maximální porozumění a tak je
člověk přinucen žít v přetvářce a své pocity před okolím skrývat,
protože by se mu vysmálo nad jeho sentimentalitou. Je pak tedy takřka
zázrak, když takovýto člověk najde někoho podobného, se stejnými
názory a touhami. Oba předtím ani většinou neví, že něco takového
NEpovrchního může existovat a pak s úžasem sedují, jak se jim před
očima rozplývá mlha a oni nacházejí sami sebe. Na světlo se dostává
absurdnost a hrozná přetvářka, v které celé okolí žije. Každý chce
být něčím více než je a z toho to pramení. Je pravda, že já jsem
nenapravitelný romantik a občas lituji toho, že jsem takto "prohlédl
tmou" (stejně dík - pro J.) a musím hledat něco víc, což je
složitější. Občas také závidím lidem, kteří všechno berou povrchně
a s nadhledem, ať už vztahy nebo cokoliv jiného a mají tedy mnohem
méně problémů. Je takovýto člověk jen každý tisícátý, nebo většina,
a jenom přetvářka a strach z výsměchu okolí jim brání v tom to
vyjevit ? To zatím nevím. Nechci vzbudit nějakou bouři názorů či něco
podobného, ale každý názor mě zajímá. Rád si na toto téma popovídám
a třeba se zase dozvím něco víc. Asi bude hodně lidí, kteří vůbec
nevědí o čem jsem celou dobu mluvil, ale to je v pořádku. Něco
takového je ještě čeká, pokud ovšem budou chtít.
Uplynula asi hodinka, úvahu mám hotovou a asi teď dopíšu recenzi
na Rocketeera. Pak vypnu počítač, přecejenom seberu nějakýho kámoše
a asi se z toho všeho půjdu vystřílet na Laser Game . Jestli si někdo
myslel, že nejlepší je jít se zpít do němoty, tak se plete. Zajímavý
poznatek na závěr - alkohol je dobrá věc akorát na sbližování lidí
(proboha, tím nikoho k ničemu nenabádám !!!).
Opravdu nevím, jaké reakce toto všechno vyvolá, jestli si
všichni jenom poklepou na čelo, nebo se k tomu někdo vyjádří, ale
vím, že jsem vám to říct prostě musel.
GOnDaR
výheň