Dr. Shaab je starej podvodník 

           Celkem má Wolfenstein  šest deseti-levelových (devět normálních
     levelů  a jeden  tajný) epizod.  Na  konci  každé z  nich se  setkáte
     s nějakou  hlavní obludou  v lidském  kabátě, ale  ani jedna z těchto
     epizod  nedosahuje   takové  kvality  jako  právě   Escape  from  the
     Wolfenstein.  Ale to  je věc  názoru. Ve  Wolfovi se  vám může docela
     lehko  stát, že  zabloudíte a   ani nevíte  jak. Jsou  určité levely,
     jejichž vzhled  si prostě budete  muset postupně zapamatovat  a potom
     jste teprve schopni jej dokončit.  Mnohdy se dostanete do situace, že
     naleznete dveře vedoucí do místností s výtahem do dalšího levelu, ale
     klíč nikde.  Je to i tak  komplikované, že se někdy  výtah nachází za
     tajným průchodem  ve zdi. Mnohé  levely  mi daly tenkrát dost zabrat,
     ale přes to všechno jsem dohrál  všech šest epizod až do samého konce
     i na nejtěžší stupeň (to už se  to nedalo někdy vydržet a ono magické
     ILM jsem prostě použít musel). Některé pasáže jsou však bez ILM skoro
     neudělatelné a to zejména v poslední epizodě Confrontation.

                 teď už se může spoléhat jen na svého Gota v Himlu 

           Teď  něco  k  technické  stránce  Wolfa.  Jako  program je Wolf
     výjimečně  stabilní.  Všechno  si  najde  a  zařídí  sám.  Neexistují
     problémy s pamětí nebo zvukovou  kartou. Je to báječné, když nemusíte
     nic dělat a  rovnou se pustit do hraní. 3D  systém Wolfa je maximálně
     optimalizovaný  pro rychlost  (viz. článek  Texture-mapping z rubriky
     Programování  ve Výhni  #2) a  proto se  jej zahrajete  i na obyčejné
     a zastaralé  286. Je  to až  neuvěřitelné, ale  co jiného  se dalo ID
     Software  čekat. Obdobná  situace nastala  u Dooma.  K tomu všemu vám
     hraje perfektní AdLib hudba a  zvukají kvalitní samply střelby zbraní
     a nadávání vašich  protivníků. Je to prostě  kvalitní a bezchybný (za
     celou dobu mé zuřivé pařby nehodil  jedinou chybu, natož aby se nějak
     zasek) program, jak jsem už předesílal na začátku této úvaho-recenze.

                          trochu brutální Death-Cam (tm) 

           Wolf  měl i  své pokračovaní  Spear of  Destiny, ale tento krok
     považuji spíše za komerční pokus sharewarové firmy Apogee, i když měl
     SOD mnoho  vylepšení, atmosféra starého dobrého  Wolfa mu chyběla. Na
     konec  vás  chci  upozornit,  že  vše,  co  jste  nyní  přečetli jsou
     především moje  subjektivní názory a pokud  s nimi nesouhlasíte, máte
     na  to nepochybně  právo. Já   jsem vám  chtěl jenom  připomenout, že
     Wolfenstein nepatří do  starého železa, že jej s  klidem můžeme řadit
     mezi absolutní špičku mezi akčními, ne-li nejlepšími hrami vůbec. Tak
     zkuste na pár minut vypnout Dooma  a zahrát si aspoň jednu  epizodu z
     Wolfensteina 3D. Možná pochopíte, proč si ho tak vážím...

                                                           ReDox


            výheň