•Ú•V•O•D•N•Í•K•

           Zdá se to neuvěřitelné, ale  váš oblíbený diskmag Výheň vychází
     už  počtvrté. Zpočátku jsme si  mysleli, že  tohle číslo nedáme nikdy
     dohromady. Na Infimě jsme rozhlašovali poplašné zprávy, že toto číslo
     bude obsahovat  nejméně 50 článků  všeho druhu. Zpočátku  to vypadalo
     reálně,  ale,  kdo  se  rozhodne  dělat  nějakou  podobnou nekomerční
     činnost, musí počítat  s tím, že všechny přehnané  sliby jsou zároveň
     chyby.  Není těžké  naverbovat pár  lidí, kteří  jsou schopni zplodit
     nějaký příspěvek.  Jejich elán je obvykle  neutuchající až do chvíle,
     kdy se  vyhlásí uzávěrka. Padesát procent  neudělá vůbec nic. Dalších
     25 procent mě ujišťuje, že články  budou. A ten zbytek dodá podezřele
     malé soubory  s textem nevalné kvality.  Následuje druhé kolo. Těchto
     kol  je přinejmenším  alespoň deset  než se  z tohoto malého procenta
     článků dá vytvořit Výheň. Je to zvláštní, ale do prvních tří čísel se
     příspěvky jen valily a já měl co dělat, abych je vůbec stačil zařadit
     včas.  Euforie  upadala  a  nastal  čas  lenosti.  Většina  původních
     přispěvovatelů  (ve své  podstatě i  zakladatelů Výhně)  dosti ovadla
     a jejich dobrovolné výkony můžete posoudit  sami. Protože se nám, ale
     ozval  relativně veliký  počet lidí  a jejich  ohlasy na články Výhně
     byly vesměs kladné, nedalo mi to a  rozhodl jsem se, že Výheň #3 musí
     vyjít už kvůli našim věrným čtenářům. Sehnal jsem nové přispěvovatele
     a využil  jejich  euforické  kreativity  k  doplnění  prázdných míst.
     Doufám,  že  vás  poslední  zahřívací  číslo  Výhně vybičuje k tvůrčí
     činnosti  a celý  projekt se  rozjede  tak, jak má.  Není nutné,  aby
     vycházela  každý  měsíc,  ale  jen  tehdy,  je-li dostatek zajímavých
     článků. Ušetřete  mě a další členy  pomyslné redakce otázek jako:"kdy
     už  vyjde  další  číslo"  a  podobné,  protože  na  ně  odpovíme vždy
     stejně:"až bude dostatek článků". Jestli má  někdo zájem o to, aby si
     Výheň  dál  razila  cestu   nekompromisním  ledovcem  komerce,  nechť
     vyzkouší  své  vlastní  síly  a  napíše  svoji úvahu, recenzi, báseň,
     povídku, návod a vůbec, cokoli ho napadne. Ujišťuji  vás, že ve Výhni
     neexistuje  výběr  dobrých  a  špatných  článků.  Co  kdo  napíše, je
     vypuštěno do světa.  Nebojte se toho pocitu, že  neumíte psát. Takový
     podobný problém  mělo mnoho lidí  před vámi a  jací jsou z  nich dnes
     skvělí  spisovatelé a  novináři. Je  to jen  subjektivní a  podvědomé
     přesvědčení  neschopnosti  podat  svojí  zkušenost  nebo názor pomocí
     psaného  slova. Kde  jinde máte  příležitost se  vyzkoušet ? Výheň se
     nebojí nějakého  krachu. Vše je  absolutně dobrovolné. Výheň  je oáza
     absolutní  svobody  projevu.  Asi  si  také  uvědomujete,  že se něco
     podobného  nedá realizovat  ve velkém,  ale něco  jako 100% nezávislý
     diskmag tuto možnost má. Podívejte se na ostatní časopisy (a to nejen
     počítačové),  doba  je  zlá  a  peněz  málo.  Redaktoři si musí nějak
     vydělat a  zároveň se nesmí  shodit před konkurencí.  Je to nekonečný
     proces předhánění a  boj o kus žvance. Ale  Výheň nikomu nekonkuruje,
     nemá  zájem stát  se prestižním  magazínem. Chce  probudit vaše mozky
     věčně zatuchlé v kybersvětech. Máte možnost něco vytvořit a zbavit se
     tak spotřebovávacího  reflexu. Ten, kdo není schopen nic vytvořit, je
     ztracen a  jeho život nemá  smysl, je jen  hejno náhodně naskládaných
     atomů. Ukažte, že tomu tak není a pusťte se do něčeho, co má výsledek
     a přestaňte si už konečně myslet, že se z toho nějak dostanete.
           Tak, promluva do  duše je za vámi a já  doufám, že chápete moji
     snahu.  No  uvidíme  v  příštím  čísle.  Teď  ale  necháme budoucnost
     a vrhneme se na realitu. Výheň #3  má už klasické složení. Recenze na
     staré  dobré  pařby,  pravidelné  rubriky:  programování, demo-scéna,
     počítač, Quo-vadis  a Konečník. Bez  povšimnutí není ani  fakt, že se
     nám postupně rozrůstá rubrika programování. Doufám, že v tomto trendu
     budeme moci nadále pokračovat. Je  opraveno pár drobných chyb, na něž
     jsem  byl  upozorněn  všetečnými  čtenáři.  Textový  režim  80x30  je
     nastaven  jako standardní  a myšítko  má vlastní  ovladač ukazovátka.
     Konvenční  paměti  je  dostatek  pro  přehrávání  modulů, stmívání je
     stejně  rychlé i při 25 kanálové hudbě a dekomprese urychlena. I přes
     výše vyložené potíže je rozsah podobný jako u minulého  čísla. A  mám
     dojem, že se nudit určitě nebudete. Svět se řítí do  záhuby komercí a
     spotřebním  stylem  života.  Zkuste  se na chvíli odpoutat od tohohle
     marastu a přečtěte si Výheň.

                                                        váš ReDox


            výheň