☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻
☺☻☺ Space Invaders ☺☻☺
☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻
Píše se rok 2340. Lidský rod je rozlezlý do všech možných
a nemožných koutů vesmíru a užívá si svých technických vymožeností
a své dosavadní neporazitelnosti ve vesmírných soubojích. Avšak
jednoho krásného dne se v systému Delta plus sedm iks
z hyperprostorového oblaku začnou rojit kosmické lodě odpudivých
mimozemšťanů. Nikdo jim nevěnuje žádnou pozornost a všichni si myslí,
že se vetřelci nepokusí ohrozit neotřesitelnou pozici lidí ve
vesmíru. Vetřelci jsou ale k překvapení lidí nesmírně odolní a jejich
lodě se nedají prakticky vůbec poškodit. Naštěstí mají mimozemšťani
s lidmi slitování, a tak se vrhají proti lidským vražedným strojům
bez jakékoli techniky. S pomocí svých děsuplných čárek, které
vyvrhují s nesmírnou přesností ze svých odporných sliznatých těl,
rozsévají strach mezi příslušníky vesmírné maríny.
titulní obrazovka
Ta poslední čárka mně minula jen o pár milimetrů. Příště si
musím dávat větší pozor, aby z mé Cobry MK2 nezbylo jen několik
miliard atomů letících světelnou rychlostí vstříc chladným končinám
vesmíru. Trhám ovládací pákou prudce doleva a mé tělo se pro značné
přetížení deformuje do bizarních tvarů. Najednou se před průzory
kabiny mé lodě objevuje ohromný pavouk, který mává svýma strašlivýma
nožičkama nahoru a dolů a ještě se přitom pro zvýšení mého strachu
pohybuje doprava a doleva. Z pavouka začínají vylétávat první roje
smrtonosných čárek. Můj mozek je však rychlejší a dává okamžítě pokyn
prstu, aby stiskl tlačítko pro odpálení laserového impulsu. Sotva se
tak stane, ohromný zelenofialový mutant se rozprskává na tisíce
kousků a jeho rotující a stahující se vředovité vnitřnosti mi za
efektního zvukového doprovodu dopadají na kabinu a zanechávají na ní
žluté stopy. Ještě se musím vyhnout čárkám a mohu si konečně trochu
oddechnout.
Tak, a máme za sebou sugestivní vylíčení scény, která by se
mohla odehrát v super hře Space invaders. Tato hra je tak stará, že
ji většina z vás už asi nezná. Existuje snad na všechny typy
počítačů, včetně PC, ale na každém z nich má trochu jiný název. Třeba
na PC ji můžete sehnat pod krycím jménem Space commanders.
Help (to je grafika !)
Po nahrání hry do paměti, skvělém intru, navolení obtížnosti
a jejím odstartování se objeví herní plocha. Ta se skládá z čáry, na
které se pohybuje do stran vaše raketka, z několika bariér mezi
raketkou a mutanty, z raketky a z odpudivých mutantů. Systém hry
spočívá ve zničení všech mutantů, dříve než se tito postupným
sestupem dotknou čáry. Vetřelci sestupují k zemi pravidelnými pohyby
doprava a doleva, přičemž se hýbou všichni najednou. Jsou uspořádáni
v pravidelném obdélníku o rozměrech AxB mutantů. Vypadají různě. Já
si vzpomínám pouze na tvar pavouka. Aby nepůsobily dojmem strnulosti,
mají všechny tvary mutantů dvě neustále se opakující animační okna
(Jak již bylo uvedeno, pavouk hýbe nožičkama nahoru a dolů). Souboj
mezi vámi a vetřelci se uskutečňuje prostřednictvím čárek. Smrt
nastává už po prvním zásahu. Na dokončení této nekonečné hry máte
několik životů. Extra bonus body se dají získat po úspěšném strefení
se čárkou do létajícího talíře, jenž se prohání po obloze nad
mutanty. Raketka se ovládá šipkami doprava a doleva a čárky se
vypouštějí klávesou space.
Na závěr bych chtěl uvést, že tato hra, ač jsem ji tak
zošklivil, vůbec není špatná. Ve své době (rok 1980) to byla
absolutní špička mezi tehdejšími výtvory a myslím si, že už jen kvůli
jejímu unikátnímu stáří byste si ji měli sehnat a zamyslet se nad
tím, co lidem stačilo dříve ke štěstí (viz. Wing commander IV).
Ferda
výheň