÷!÷    ÷!÷                    
                                (ω)\  /(ω)                      
                                    ||                    
                               √⌂________⌂⌠                      
                                ≥_Π____Π_≤
                                       !
                                       o
                                       ,
                                       .

           Ve  Výhni #2  jsem začal  přemýšlet o  smyslu tvorby  zábavného
     softwaru a  vybral jsem si  tu méně stinnou  stránku tohoto ožehavého
     problému.   Dlouho   jsem   se   rozmýšlel,   jestli  mám  pokračovat
     v rozebírání této velice vratké  oblasti problémů výpočetní techniky,
     ale  nakonec jsem  se rozhodl,  že do  onoho pomyslného vosího hnízda
     jménem  komerce, dloubnu  a když  už, tak  rovnou béefgéčkem. Ať budu
     řvát a jakkoli protestovat proti tomu,  co se nyní na poli počítačové
     zábavy (a vůbec výpočetní techniky) děje, nemám sebemenší šanci s tím
     něco udělat, protože  jakmile se něčeho chytne komerce a blbost lidí,
     je konec.  Přesně to padlo na  ty z počátku nevinné  stroječky, které
     nám  dnes šumí  na stole,  pod stolem  a vůbec  všude kam  se vejdou.
     Nakonec se  z počítačů stal největší  byznys světa. Ta doba  už dávno
     přišla a  všechno to kolem  nás teče jak  krev v Doomu.  Je to marast
     maximálního ražení, kterému se prostě  nedá uniknout. Vzpomeňte si na
     doby  dávno minulé,  kdy se  hry dělaly  především pro  zábavu a  pro
     odpočinek   upracovaných   lidiček   celého   světa.  Parta  nadšenců
     srozuměných  s  totální  ztrátovostí  svého  projektu  se pouštěla do
     náročné práce.  A výsledkem bylo dílo,  hodné úcty. Dnes je  to úplně
     jinak. Parta lidí  by tu byla, ale je asi  tak stonásobná v porovnání
     s předcházející. Nadšenci podlehli slibům  byznysmenů a nechali si ze
     své skromné společnosti vyrobit  bombastickou firmu, čítající několik
     stovek zaměstnanců.  Okamžitě se na  ně nalepili příživníci  a začali
     těžit z jejich práce neuvěřitelné množství  peněz. A už se nadalo nic
     dělat, protože kdo kolem sebe  nemá tisíc hladových byznysmenů, kteří
     mu zajišťují  knowhow v tomto  světě komerčního balastu,  skončí jako
     žebrák  nebo  v  lepším  případě  spáchá  sebevraždu.  Už  to  nejsou
     počítačové hry, ale komerční sračka, na kterou se lepí tuny debilních
     lidiček, jejichž mozek uvolňuje endorfiny jen při pohledu na monitor.
     Ano  !  Celý  tento  marast  by  nevznikl,  kdyby  nebylo  nás tupých
     spotřebitelů. Jediný klíč k řešení je  v nás. Proč to proboha všichni
     podporujeme ? Proč se  necháváme ovládat debilitou finančních magnátů
     a proč si vůbec kupujeme ty  výplody jejich nekonečného snažení, jenž
     smrdí penězi jako deset let starej  syreček ? Proč existuje něco jako
     herní časopisy, které mají na jejich propagandu největší vliv ? Na to
     je  jednoduchá  odpověď.  Je  jednodušší  sežrat  usmažený  řízek  ze
     šílených krav než  si jít ulovit něco k snědku  sami. Když náhodou po
     tý  krávě chcípnem,  tak se  přece nic  neděje a  život jde dál, tedy
     aspoň pro  ostatní. Počítač je  droga jako třeba  vzduch. A na  celém
     světě  se stále  zvětšuje počet  lidí, kteří  nevydrží bez "vzduchu".
     Toho se dá lehce využít v náš prospěch. Prodáme jim dýchací přístroje
     obsahující plyn, na kterém se stanou pokud  možno ještě závislejšími.
     A proč ?  Abychom si mohli  koupit ty samé  přístroje taky. A  jak to
     všechno skončí  ? Nastane peklo na  Zemi (John Carmack z  id-softu to
     myslí vážně ! ) a věřte, že to  žádný med nebude. Asi se vám do pekla
     nechce,  ale  co  naplat,  stejně  tam  všichni  půjdeme  a  nikdy si
     nedovedem přiznat  svojí chybu. Jestli někdo  pochopil, co jsem chtěl
     tímto  výplodem naznačit  a má  touhu  s  tím něco  dělat, mám  jedno
     radikální řešení:  totální ignorace komerčních  produktů. Vím, je  to
     poněkud náročnější, ale  zvládnout se to dá. Někdo  možná namítne, že
     se na to programátoři vykašlou a už nikdy nebudou kvalitní počítačové
     hry. Ale  to je právě  veliký omyl, protože  dobrá počítačová hra  se
     nedá dělat pro  peníze. Vůbec otázka peněz je  poněkud nepříjemná. Je
     jasné, že  se něčím člověk  uživit musí, ale  to, co dělají  obrovské
     továrny  na  počítačové  hry  není   v  žádném  případě  obživa,  ale
     prachsprostá krádež.  Jestliže si uvědomíme, že  se softwarový výtvor
     dá neomezitelně rozmnožit, plyne z  toho také patřičný výdělek. Možná
     jste ještě  správně nepochopili, co znamená  ono slovo komerce. Podám
     jednoduché  vysvětlení: komerční  je takový  produkt, který  je dělán
     z účelem  získání  mnohem  většího  výdělku,  než  kolik  práce  bylo
     vynaloženo  na  jeho  tvorbu.  Nemám  nic  proti poctivému výdělku za
     poctivě vykonanou  práci, ale o  takovéhle situaci se  nedá v reálném
     životě v žádném  případě uvažovat. Je to, jedním  slovem, utopie. Ale
     jestliže se podíváme do minulosti,  zjistíme, že se kdykoliv bojovalo
     za určitou utopii  a i když byl boj  neúspěšný, umírali zastánci této
     utopie s vírou,  že jejich činy alespoň nepatrně  zaťukaly na svědomí
     debilních lidských  oveček, jež  si v  tu chvíli uvědomili, že  by se
     dala  utopie změnit  v realitu, jen kdyby  sami chtěli obětovat svojí
     pohodlnost. Zkusme umřít s dobrým svědomím !

                                                           ReDox


            výheň