Earth moving (1984)
Hodně lidí, kteří poslouchají Oldfielda tak jako já, považuje
následující tři alba za brak a všeobecný úpadek Mika do komerční
sféry líbivých písniček. Ale podle mého názoru tomu tak není. Toto
albu neobsahuje jedinou instrumentální skladbu, což neznamená že není
kvalitní. Je zde samozřejmě znát vliv komerční hudby 80.let, ale Mike
si dal bacha a sestoupil na úroveň, ve které si udržuje svůj osobitý
styl a zároveň chce oslovit více posluchačů. Právě mucholapka Earth
moving dostala Oldfielda na výsluní populární hudby. Je to prostě
zase jiná kapitola Mikova uměleckého života. Chtěl, aby si jeho desku
koupili i lidi, kteří rádi poslouchají líbivou melodickou hudbu než
kompozičně náročné instrumentální skladby.
Discovery (1984)
Jedná se v podstatě o stejnou záležitost jako Earth Moving. Úvodní
známá písnička To France se stala podobně jako Moonlight Shadow nebo
Shadow on the Wall hitem 80. let. Ale závěrečná skladba The Lake
napovídá, že se Oldfield pomalu vrací ke starému dobrému
instrumentalismu.
Islands (1987)
Další velice zajímavé album. První strana desky je čistě
instrumantální Wind Chimes I a II. Je to experimentální a zároveň
velice originální věc. Mike zkusil změnit svůj zaběhnutý styl a začal
experimentovat s melodií a rytmem. Používá disharmonie a složité
kombinace zvuků elektronických a reálných. Wind Chimes jsou
předzvěstí něčeho velkého ! Druhá strana desky je klasicky komerční:
pět písniček, z nichž první Inslands (zpěv Bonnie Tyler) se stala
diskotékovým hitem.
Amarok (1990)
Tou velkou věcí je jedinečné, nejlepší, originální a prostě geniální
album Amarok. Vyšlo pouze na CD ! Jiný nosič nemá potřebné technické
parametry, aby mohl nést tuto 60 minutovou bombu. Pokud už Amarok
nemáte, tak si běžte koupit (380 kč za to, je směšně nízká cena) hned
jak dočtete tuto recenzi. Ale pozor, na obalu je upozornění, že tato
nahrávka může být škodlivá pro váš sluchový orgán. Takže pokud máte
nějaké problémy se sluchem, radši si toto Album nekupujte. Bojím se,
že když se pokusím objektivně hodnotit tuto kultovní, věc stihne mě
posléze tíseň svědomí, že jsem Amarok patřičně nevychválil. Tak já to
zkusím: Amarok je bezkonkurenčně nejlepším albem Mika Oldfielda a kdo
by si troufal odporovat, nemá v nejmenším šanci a pravděpodobně ani
potuchy, o čem je řeč. Jde kompletně o počítačově (tedy digitálně)
namixovaný produkt. Mike sám zahrál a nasamploval všechny potřebné
nástroje a výsledek složitě zmixoval do konečné podoby. Mezi opravdu
originální samply patří například: flašinet, sklenička s vodou,
kartáček na zuby, modelářské potřeby, dveře, kladivo, lžíce, a další.
Každou minutu se mění melodie (vymyslet 60 přechodů mezi dur/moll
melodiemi v různých tóninách musí dát fakt zabrat). Jedna asi pěti
minutová pasáž je na změně melodií založena a vždy když ji poslouchám
tak si nejsem jist, jestli se to vše dá vůbec zapsat do partitury.
Náhlé změny hlasitosti a melodií (příšerná rána kladivem do ocelové
desky, rozbití skleničky s vodu, nesnesitelně hlasité výbuchy
elektronické kytary) jsou ony nebezpečné pasáže v Amaroku. Je to jako
hudba nějaké mimozemské civilizace. Až poprvé uslyšíte na sluchátkách
celí Amarok, budete se cítit jako někdo úplně jiný. Nebudu mít špatné
svědomí když prohlásím, že Amarok se řadí mezi nejlepším hudební díla
20. století. Tři roky práce na tomto albu dalo Miku opravdu mnoho
nových zkušeností, ale vrcholu svojí tvorby dosáhl právě u Amaroku.
Heaven's Open (1991)
Od Amaroku se Oldfieldova tvorba dostala zase do jiných dimenzí. Této
změně nasvědčuje také toto album. Obsahuje pět zajímavých písniček
z nichž bych chtěl upozornit na titulní skladbu celého alba Heaven's
Open. Podle mého názoru je to nejlepší Oldfieldova písnička. A dodnes
nechápu, že dokáže zastínit například Islands. V druhé polovině CD je
vyhrazeno místo pro instrumentální skladbu Music from the Balcony.
Není nijak výrazná, spíše se jedná o odvar Amaroku. Je to doznívání
Oldfiledových experimentů s hudbou a rytmem, které počal v albu
Islands.
Tubular Bells II (1992)
Je to zvláštní, ale Mike rád dělá pokračovaní svých úspěšných
skladeb. Tubular Bells II jsou ve světě uznávány jako kvalitní
moderní elektronická a samplovaná hudba. Je bezpochyby pravdou,
protože se jedná o kompromis mezi komercí a originalitou. Je plné
klasických melodií a už ozkoušených kompozičních postupů. Jedním
slovem je to líbivé s tak trochu komerčním nádechem. Pokud ho ještě
nemáte doma určitě si obstarejte alespoň kazetu (160 kč není moc).
Tubular Bells 2 jsou opravdu klasika 20. století a každý by měl
alespoň vědět, o co se jedná. To si určitě Mike Oldfield zaslouží.
Songs of Distant Earth (1994)
Songy jsou zatím posledním albem Oldfielda. Tentokrát zkusil už
čtyřicetiletý Mike něco jiného: sci-fi námět A.C.Clarka, kterému toto
CD věnoval. Nakonec ještě natočil videoklip (jestli jste to viděli,
tak ten chlap s tim laptopem není Oldfield !). Je to úplně jiná
hudba. Kdyby mi toto album někdo pustil, určitě bych netipoval, že se
jedná o Oldfielda. Mike se asi snaží najít nějaký nový směr, zatím se
mu to daří a já věřím, že tento geniální britský muzikant nakonec
svého cíle dosáhne.
ReDox
výheň