<                                                      >
                                                         
        <                                                            >
                                                               
      <                                                                >

                                                                        
                                                                        
                                                                        



          Doom. Ve  své době jednoduše revoluce.  Jelikož revoluce znamená
     většinou  pád   určitého  režimu,  i  on   znamenal  porážku  různých
     napodobenin Wolfensteina i jeho  samotného a nastolení tvrdého režimu
     všudypřítomných textur a polygonů. Stejně tak ve své době udělil Wing
     Commander I. spolu s Ultimou Underworld I. hernímu trhu tvrdou lekci.
     Kamarádi  si  zoufale  létali  v  F-19  Stealth  Fighter (ale to snad
     všichni) a  mi chytří v  té době, což  bylo kdysi velmi,  velmi dávno
     v jedné  předaleké  galaxi...  jsme  pluli  vesmírem, prolétali kolem
     texturovaných lodí  a sledovali napínavé  story. V tomto  počítačovém
     středověku  to byla  opravdu v  pravém smyslu  "multimediální" věc  :
     naivně  jsmem si  myslel, že  počítačová zábava  se bude ubírat tímto
     správným   směrem.   Příchodem   CD-ROMu,   zároveň   Darem  z  nebes
     i Vydědencem pekla,  se změnil veškerý  přístup tvůrců ke  hrám. Giga
     animací  plus hra,  většinou ne  naopak. Kde  jsou ty  časy, kdy hráč
     slintal nad kratičkým  animovaným vstupem a s uvytržením  se díval na
     "jeho" multimédia.  Ale pokrok pokračuje  a je pravda,  že by mě  ani
     v tom  nejnemožnějším  snu  nenapadlo,  že  si  zahraji po boku třeba
     s Markem Hamillem.

                        máš smůlu ! Já tam budu první ! 


          Wing Commander je  vůbec první ze všech sérií  od Originu, které
     mají v názvu slovo Commander.  Byl zde poprvé použit velmi jednoduchý
     model systému RealSpace 3D, který by jste u třeba Wing Commandera IV.
     už nepoznali. Díky němu se i na 286-kách všechna  ta krása pohybovala
     a znamenal opravdu veliký mezník v počítačové zábavě.

          Jako vždy, moc jsem se rovzpomínal nad starými dobrými časy, ale
     nemůžu si  pomoct. Teď se konečně  dostane i na samotnou  hru. Lidský
     rod je ve válce s  Kilrathi, agresivní rasou polokoček-pololvů, kteří
     vyhladí  každý   svět,  který  obsadí.  Jejich   impérium  se  začíná
     nebezpečně rozšiřovat a je samozřejmě jen na vás, aby jste jim trochu
     zatopili pod vejfukem  a vyhnali je z vašeho  sektoru. Tak jednoduché
     to zase  nebude, protože chudáci  kočičky musí vydržet  až do třetího
     dílu. Vaše  mateřská loď se  jmenuje Tiger's claw  (Tygří dráp -  pro
     Ukrajince) a odtud startujete na  všechny mise. Časem se se základnou
     a všemi lidmi na ní zžijete a  budete se cítít opravdu divně, když jí
     neubráníte před  nepřátelskými stíhačkami a  ty jí rozpráší  na prach
     a vy zůstanete ve vesmíru sami (ale  (s)žít se základnou by mohl snad
     jen  náš  bigamista  Milouš  X).  Vše  začíná  a  končí  v  místnosti
     s postelemi, kde  je bordel jak u  mě v pokoji a  ze stropu jim ještě
     kape voda  (asi jí chytají z  vesmíru). Zde se můžete  pokuchat, teda
     vlastně  pokochat svými  medailemi, kterými  jste později  ověšen jak
     báťuška  Stalin. Když  někomu spícímu  rozkliknete hlavu,  tak se hra
     loadne, když mu kliknete pod peřinu, tak uloží (Milouš si fakt přijde
     na  svý). Velitel  lodi vás  provede podrobným  briefingem a  přidělí
     wingmana. Pak se rozezní poplach,  všichni se rozběhnou ke svým lodím
     a za  chvíli  jsou  venku.  Výborně  je  vyřešen autopilot, který vás
     přenese až na  místo, kde se opravdu něco děje.  Nekoná se tedy nudné
     prolétávání tisíců kilometrů vesmírem, ale  hezky pohodlně, jak to má
     být. Pak už se na vás vrhnou nepřátelské lodě.

                              matička Tiger's Claw 

          Nikomu  neberu,  když  si  po  prvních  chvílích  myslí,  že jde
     o stupidní střílečku s prostorovou grafikou.  Já jsem si to myslel ze
     začátku  taky.  Po  několika  misích  jsem  však pochopil, že správná
     strategie je mnohdy mnohem důležitější než nabité lasery. Nepřátelské
     křižníky musíte takticky  oblétávat a útočit na slabší  štíty v okolí
     motorů, svému  wingmanovi dávat rozkazy, na koho útočit,  a pak třeba
     rychle spěchat na pomoc vlastní základně. Vše za zpěvu laserů, jak to
     všichni  máme  (někdy)  rádi.  V  mnoha  misích musíte proletět polem
     meteoritů  nebo  min  a  v  pokročilejší  době uprostřed nich dokonce
     bojovat! Kdo viděl druhý díl Hvězdných válek, ví, o čem mluvím. Je to
     zajímavé, dát si zadní pohled a sledovat, že se za vámi žene nepřítel
     a najednou  je odhozen  a roztříštěn  na prach  meteoritem, který  ho
     zasáhl pod  křídlo. Další kapitolou jsou  útoky na křižníky, fregaty,
     tankery  a jiné  větší lodě.  Nejlepší je  nejdříve se zbavit dotěrné
     ochranky, která  vás pak neotravuje při  samotném útoku. Nejlepší je,
     když   nějakej  zoufalej   kočičák  v   osamělém  tankeru   naplněném
     k prasknutí  vám  vyhrožuje,  že  vás   za  chvíli  dostane.  Než  ho
     odprásknete, můžete chvíli létat okolo  a nadávat si, protože máte na
     výběr  několik  různých  nadávek  (nebojte   se,  to  ještě  není  ta
     multimediální část). Jo, multimédia. Zase tak slavný to není, jenomže
     v té době jsem si je tak představoval. Na základně můžete přetlakovou
     komorou  odejít  do  DOSu, jít na briefing nebo si  v baru zalétat na
     simulátoru  a  pokecat  si  s  mnoha  lidmi,  kteří  vás zasvěcují do
     příběhu. Příběh. Zase ten příběh. Hra je středně dlouhá, myslím okolo
     šestnácti misí,  ale ruku bych za  to Miloušovi nepodal, i  když jsem
     hru  před chvílí  po třetí  dojel "pro  účely recenze".  Taktéž je to
     i  s obtížností, nejtěžší jsou  mise, kde musíte některou loď ubránit
     a nejhorší z toho je ochrana  Draymanů. Drayman je něco jako vesmírný
     náklaďák,  ale  jsou  s  nimi  jen  potíže.  Jednak se pohybují velmi
     pomalu, ale hlavně  mají hrozně slabé štíty, které  se doplňují velmi
     líně. Ale  jako  vždy - záleží  na dobré  taktice a využití wingmana.
     Občas  není  špatné  střihnout  to  přes  mapu  jinudy,  než kde máte
     vytyčené waypointy.  Můžete se tak vyhnout  třeba minovému poli  nebo
     silné letce a šéfík na základně vás stejně pochválí.

                         eskorty Draymanů jsou nejtěžší 

          Jestli snad stále nejste v obraze, představte si X-winga. I když
     bych ho nerad srovnával (několik let  rozdíl), je známější  než WC I.
     U WC III. je možná situace jiná,  ale to je zase jiný příběh. Grafika
     tam  je však  polygonová. Tady  jsou poprvé  použity textury pro plné
     povrchy všech objektů, ale je zde jeden háček - každá loď je základně
     prokreslena z  mnoha úhlú, to  znamená například ze  předu, ze zdola,
     ale třeba i z izometrických pohledů. Objekty tedy nejsou úpně 3D, ale
     zoomují plynule v tom určitém pohledu při pohybu od nich nebo k nim a
     při  jejich  otočení  se  přepne  jejich  zobrazení.  Pohledů je však
     dostatek  a  člověk  si  na  to  za  chvíli  zvykne. V té době stejně
     jakékoliv renderování v reálném čase nebylo běžným zvykem.

                          přistání na poslední chvíli 


          Dostáváme se k hudbě, která ani  po letech neztratila nic ze své
     monumentálnosti. Vlastně i demo tak začíná - orchestr se chvíli ladí,
     pak  dirigent poklepe  hůlkou a  vesmírná opera  může začít. Jestliže
     snad nemáte  nějakou zvukovou kartu a  hodláte si jí koupit,  toto je
     pravá hra na to, aby vám dokázala, co ještě umí FM syntéza.  Zase  se
     mi sem vloudilo srovnání s  Hvězdnými  válkami,  ale  hudba je stejně
     zpracovaná a  při průletech vesmírem se  zapnutým autopilotem opravdu
     sedí. Při soubojích je také jiná, ale nejlepší je v docích, kde všude
     houkají sirény a blikají červená světla a správně vás naladí na akci.
     Zvuky se nevymykají tehdejšímu  průměru, ale žádné ohromující exploze
     z vaší Hi-tech Dolby surround soupravy neočekávejte.

                       konec nepřátelského High Commandu 


          Nejlepší jsem si  nechal na konec. Když je vaše loď poškozená, z
     částí  palubní desky  odlétávají součástky  a může  se tedy  stát, že
     elektrický  výboj  zničí  informační  panel  o  zbraních,  nebo třeba
     praskne  sklíčko na radaru. Největší zadostiučinění zažijete, když se
     po šíleně  těžké  bitvě   dostanete  k  základně,  iontový  motor vám
     vynechává, do  vesmíru z vaší  lodě odlétávají úlomky  kovu a Tiger's
     claw vám po úspěšné misi konečně  povolí přistát. Dosednete do doků a
     a mechanik vás  pozdraví a je rád,  že vás vidí zpátky  živého - vaše
     loď je plná děr a šmouh od laserů ! Prohlédněte si obrázek a uvidíte.
     Teď se to i mě zdá trochu  naivní být ohromen z takového detailu, ale
     poprvé jsem na  to fakt koukal jako na zjevení,  ono je tam vidět jak
     moc mě rozsekali !

                       vzhůru za dalším dobrodružstvím ! 

          A  heleme,  ona  je  už  jedna  hodina.  Tatínek  mě  už žene do
     postýlky,  tak to  nějak shrneme  jako vždy.  Jestliže máte pomalejší
     mašinu  a chcete  si zahrát   pořádný vesmírný  simulátor, pak  je to
     určitě to  pravé. Kódy samozřejmě  otiskneme, ale jestliže  jste tuto
     hru ještě nikdy  nehráli, tak to nejdřív zkuste  bez nich, OPRAVDU to
     jde. Nenechte  si to skazit  takovou hnusnou, slizkou,  odpornou věcí
     jako je  ČÍT. Já nesnášim  číty ! Kdo  sem pustil ty  číňany ? Pusťte
     mě...#%%#!# jste  hluchý nebo co  ? Já neřikal,  že nesnášim číňany
     ! Jau ! Ty šikmovokej skrčku !! Kiaaa ...*(^%%@#!@#%%%

                                                             GOnDaR

                                         (podpis dopsal truchlící bratřík)

      Marky - Těším se na  Wing Commander VI. for 13 CD & Pentium Pro


            výheň