.
.
,
÷
÷, , .
--------------------------
The S O R C E R E R
Ve své podstatě nemám moc rád hry stylu adventure. Nelíbí se mi
na nich ta veliká omezenost hráče při pohybu v prostoru a v používaní
předmětů stylem všechno na všechno. Z toho vyplývá, že jsem asi moc
adventur nehrál, natož dohrál. Existuje ale jedna vyjímka, která
potvrzuje pravidlo: Simon the Sorcerer. Je to perla mezi adventuraim
a počítačovými hrami vůbec. Nikdy před tím, ani potom, jsem neviděl
takto graficky a dějově propracovanou hru. Je v ní vtip, nadsázka,
vážné myšlenky a napětí.
takhle si Simon užíval
To že jsem ji dohrál do konce, mluví za všechno. Dnes už
prakticky hry nehraju, ale Simona bych hrál klidně znova od začátku,
až do konce. Je v něm něco magického, co mě přitahuje. Možná ta
perfektně propracovaná grafika spojená s melodickou hudbou, možná
zajímavý příběh a legrační postavy, tak jako tak kombinace všech
jmenovaných artiklů je neopakovatelná.
v restituci získal tento domek
Na prvním místě bude určitě grafika, protože to, co animatoři
z Adventure Softu splodili je něco neuvěřitelného. Každá lokace je do
nejmenšího detailu propracovaná. Jedním obzvláště zajímavým nápadem
jsou tvary některých objektů v pozadí. Když se pořádně podíváte na
obrázek pozadí, po čase zjistíte, že některé rysy, například rýhy
v kamenech nebo tráva, jsou komponovány tak, aby divák získal dojem,
že se na něj dívá několik tváří rozličného tvaru, lebkou počínaje
a ožralou konče.
zkuste najít lebku
Je to, až neuvěřitelné, kolik takovýchto tváří se dá schovat do
obyčejné skály, tak aby to na první pohled nebylo patrné. Některé
lokace by se mohly svou uměleckou krásou vyjímat i na klasickém
obraze, určitě bych si jeden objednal a pověsil si ho nad postel.
Nemá smysl dál popisovat ojedinělost grafiky v Simonovi, prostě se
podívejte na obrázky, kterých jsem natípal na můj vkus požehnaně, ale
věřte, že kdybych nebyl omezen velikostí Výhně, asi bych jich natípal
přes 50 ! Ano, je to děsivé číslo, a těžko říci, kolik hodin práce se
na tvorbu úžasné grafiky Simona spotřebovalo. A věřte, že na každém
obrázku by se dalo najít něco originálního.
fosforeskující strom
Na druhém místě je příběh. Vysvětlím vám stručně, oč tam jde:
čerstvý čtrnáctiletý puberťák jménem Simon, toužící po dobrodružství
se nějakou náhodou dostane do úplně jiné světa a aby to bylo opravdu
napínavé, teleportuje se rovnou na kamenný stůl okolo nějž, sedí
hrstka lačných goblinů.
všiměte si těch kamenů
Naštěstí se z jejich spárů dostane bez úhony a vyvstane mu
nový, podstatně náročnější problém: kde to je a co s ním bude.
Pravděpodobně ani netouží vrátit se do rodného městečka na Zemi
dvacátého století a vrhne se rovnýma nohama do kouzelnického řemesla.
V nedaleké vesnici je hospoda a v ní vysedávají a popíjí podezřele
zapáchající alkohol čtyři kouzelníci. Jedná se zcela určitě
o podvodníky, ale to Simonovi vůbec nevadí, hlavní je, že se může
stát členem jejich cechu.
v pekle je teplo i v zimě
Je v tom ale háček. Musí najít a přinést, stoprocentně
neexistující a vymyšlenou kouzelnickou hůlku. Tento nadlidský úkol se
jen tak splnit nedá a proto, bude potřebovat pomoc od mnoha postav
v nedalekém okolí. Ve vykotlaném stromě uprostřed hustého lesa narazí
na spící sovu, před jejíž paměťovou kapacitou by se mohl stydět i dět
Vševěd, která bude Simonovi odpovídat, na jeho dotěrné otázky
a pomůže mu tak k úspěšnému dokončení úkolu. Dozví se také o zlém
kouzelníkovi, který vězní krásnou dívku.
Sordid asi nemá čas
To však ještě netuší, jaká zrada ho čeká. Sordid, tak se ten
černý mág jmenuje, je obyčejný podvodník, který přežívá ve pekelné
věži. Simon ho nakonec sprovodí z pekla na onen nebo jiný svět, co já
vím, ale žádné osvobození krasavice a nádherný dojemný happy-end se
nekoná. Je to perfektní nápad jak udržet hráčovo napětí, až do samého
konce hry. Věřte nebo ne, ale takhle originální konec jsem před tím
neviděl, a to jsem hrál sérii vynikajících Goblins, Monkey Island,
atd. Dnešní moderní CD pařby nehraju a asi už nikdy hrát nebudu,
takže jestli jste viděli něco originálnějšího, tak se nemusíte
rozčilovat.
spící obr, nerušit !
Na konec jsem si nechal technické zpracování. Perfektní
melodická hudba na AdLib a kompatibilní, hraje v každé lokaci
a umocňuje magickou atmosféru, občas se ozvou i nějaké zvuky. Hra má
asi 500 (!) souborů, ale jinak je programátorsky zvládnuta perfektně.
Simona si zahrajete i na 286 s VGA kartou a žádný rozdíl oproti 386
nebo vyšší, ani nepostřehnete. Prostě je to hra staré dobré generace,
kde bylo programování umění a ne pouhý technický prostředek
multimediálního braku.
drak a hasicí přistroj, i to je možné
Simon má své pokračován, ale to už mě nepřitahuje natolik jako
Simon jednička a vůbec 400 MB a 7 MB je docela rozdíl ne ? Kdo ho
nehrál, má možnost, kdo hrál ví, o co jde, takže není, co dodat.
most nad lesní říčkou
ReDox
výheň