BLLELELěěěčRčšě?!!# ........ Tak se mi třesou ruce, až z toho píšu
kraviny, přes pot nevidim, a srdce mi bije po stole (už pod stolem)
(?) jako Čečenec Róma. Nebo Somálec skina ? Já fakt nevim. Jenom vim,
že jestli existuje peklo, tak jsem jím prošel, spíše proletěl.
pěkný nářadíčko !
Kdo z nás by se nechtěl opalovat na prosluněných plážích Havaje,
kde moře je nejmodřejší a ženy nejkrásnější (i muži - pro našeho
Milouše). Na všechno zapomenout, jen se válet a užívat si...
Konec. Tady tu idylku zrušíme. Palmy vystřídají děla a sporťáky
zelené džípy nejlépe s Iráčany, ať je to pořádně cool. Světélkující
čáry rozžhavených kulek křižují večerní oblohu. Chtěli jste přece
recenzi na hru, ne ? Na obzoru se oběvuje několik teček. Rychle se
zvětšují. Již je rozezná i oko bez dalekohledu. Čoudící F-16 se
zoufale snaží uniknout Migu, který se jí drží na šesti hodinách jako
klíště. V poslední chvíli zasáhne druhý letoun a Mig se řítí v
plamenech k zemi. Éterem se rozlehne hláška : "Systems not
responding, ejecting now !". O pár vteřin je wingman také zasažen
a ve vývrtce se řítí k zemi. Marně Gwen volám rádiem, aby se vrátila
na základnu, asi už mě neslyší. Zase mě zaměřili. Odhazuji poslední
dva Chaffy a raketa mě minula o délku letadla. Kontroluji systémy.
Tah motoru na třetině, kormidlo mimo provoz, klapky pryč. Kroutím
pákou na všechny strany, ale marně. Přemýšlím co dál. Teď už vím, že
Virgil měl pravdu, že jsme tu misi brát neměli. Eliminovat flotilu
i s letadlovou lodí, když kolem vás poletují Migy a řízeným střelám
unikáte jen náhodou, tomu já sranda neříkám. Jestli se z toho
dostanu, tak to Muhhamedovi nandám. Ale já se z toho nedostanu.
Letadlo je neovladatelné a já se řítím k pobřeží. Jeden zásah a jsem
v pánu. Těsně nad zemí vyrovnávám let snad silou vůle a vtom se
předemnou oběvuje Mig. Na nic nečekám a sypu to do něj. Jde k zemi.
Pane bože, on byl poslední ! Potácivým letem se vzdaluji od pobřeží
a křidélky se hodně pomalu směruji na jiný ostrov, kde je moje
základna. S několika poslednímy galony paliva tvrdě dosedám na
zjizvenou dráhu a roluji k hangáru... Jsem doma.
to mám ale tvrďácký kalhoty !
Co se vám vybaví při slově Commander ? Mnoha lidem jen mlhavé
slovíčko ve spleti angličtiny, Miloušovi třeba ustřižený konec kabelu
a někomu... dokonalé hry z dílny génia Chrise Robertse. Ať vezmete
třeba Wing Commandera, Strike Commandera nebo Trade Commandera
(pracovní název Privateera), můžete si být jisti, že dlouho nebudete
mluvit o ničem jiném a okolní svět se změní na mlhavé stíny rušící
vás z vašeho světa. Polapeni atmosférou, a hlavně příběhem budete
hrdinovi doslova viset na ústech a hltat každé jeho slovo. Velký to
rodíl od většiny ostatních (převážně) simulátorů, které vám suše
oznámí úkol mise a šup do letadla (rakety, ponorky, na koberec,
tříkolku...) (třeba bezdějový hrůzy jako EF2000 nebo U.S. Navy
Marines). Ano. Příběh mnohdy dělá hru. Vždyť kolik šílených vědců a
zlých čarodějů, kteří chtěli ovládnout svět, jsme již vyvraždili ? Na
druhou stranu, některé hry příběh nepotřebují. V Doomovi jsme
stříleli a stříleli...a bylo nám jedno JAK jsme se tam ocitli, PROČ
to všechno a CO bude potom. Ale představte si třeba adventuru (brrr)
bez příběhu! Hmmm, asi ne, co ? Tak dost. Sem jsem se dostat nechtěl.
To nemá být úvaha, ale recenze na hru. Uzavřeme to tak, že příběh
některé hry prostě POTŘEBUJÍ.
Moje F-16
Strike Commander ve své době upoutal především grafikou a svými,
jak už to u firmy Origin bývá zvykem, hodně vysokými nároky na
hardware. V době 286-tek, kdy jen několik vyvolených vlastnilo
386-ku, přišel na trh On, a hrát se to prý dalo až na 386 40Mhz !!!
Ale časy se mění a tak jsem i já odněkud vytáhl zaprášené diskety a
tu skoro čtyřicetimegovou věc nainstaloval. Jó, to byly časy, řekl
jsem si při demu. Strika jsem dohrál jedním dechem a teď jsem asi
uprostřed datadisku Tactical Operations I., odkud také bylo ono intro
v úvodu.
migáč má VELKEJ problém
Jste členem skupiny Wilcats, která se nechává najímat na různé
akce, a mnohdy má co dělat, aby se z finančníh důvodů udržela
pohromadě. Manažer Virgil Beetlebaum je věčně nabručnený padesátník,
ale brzy si ho oblíbíte, stejně jako vašeho velitele Jamese R.Sterna,
který s vámi však dlouho nebude. Příběh má mnoho zápletek, a i když
ze začátku vlastně nevíte kdo je váš přítel a kdo zrádce, všechno se
postupně dozvíte. Vaše základna je v Istambulu, kde v hospodě U
Selima domlouváte zakázky, kvůli kterým cestujete téměř po celém
světě.
teď mám zase problém já
Po startu možná omylem ťuknete do myši a udiví vás naprostá
svoboda pohybu po kabině. Grafika je jedním slovem - příjemná. Poprvé
asi budete ohromeni průletem nad městem plným mrakodrapů, ale
nezapomenutelný zážitek, průlet Grand Canyonem, vás teprve čeká.
Letadla, tanky, lodě a vůbec všechno je potaženo přesnými texturami,
jen lodě jsou v poněkud menším měřítku v poměru s letadly. Vše si v
klidu můžete prohlédnout, ještě než půjdete do akce. Odpadají tedy
mise "na prohlížení grafiky". Problémem se zdá povrch, podle kterého
nepoznáte, jak jste vysoko. Vyřeší to některý z externích pohledů
(nejlépe zadní). Nebylo by na škodu, aby od určité výšky byly na zemi
vidět například stromy. To by ale tehdejší procesory zatížilo již
přespříliž.
průlet nad městem
Není žádnou novinkou mít wingmana. V některý hrách jich najdete
dokonce více. Ovšem moci si vybrat svého oblíbeného wingmana je
málokde. Zde máte na výběr z pěti. Já jsem si nejvíce oblíbil Gwen,
protože se rychle zvykne na její srozumitelné hlášky "Bogey on your
tail ! " atd. Velkým plusem je možnost dokoupení speech packu, kde
jsou některé části ve hře a všichni wingmani mluvení. Odpadá potřeba
spustit oči z pronásledovaného letadla na dolní část monitoru, kde se
oběvuje, co kdo říká.
Celou hrou vás provází stylová hudba, která se podle situace
mění. Jiná je při startu, přistání, soubojích, sestřelu - ať už
vašem, nepřítele nebo wingmana. Vždy jiná a perfektně se hodící. V
základním balení Strike Commandera není ostatní zvuk nijak
nadprůměrný. Průlet letadla ve vaší blízkosti je spíše, jako by vám
někdo přejel ucho luxem (tak to prej dělal Milouš bez zvukovky). Po
nainstalování datadisku je vše v pořádku - motory burácí, střely
dopadají na kovový plášť...
je dobrá úroda - splníme pětiletku
Hra je spíše trošku obtížnější, ale opravdu jen trošku. Nejtěžší
jsou mise, kde máte zničit něco na zemi, díky již zmíněnému terénu.
Již čtvrtá mise patří k jedné z nepříjemných. Téměř vše od
inteligence nepřátel až po 360-ti stupňové zaměřování se ale dá
nastavit v podrobném menu. Letadla nepoužívají rakety, a tak se
opravdu můžete soustředit na pozemní mise a souboje brát jako
spestření. Situace se však radikálně mění v datadisku, kde raketa
stíhá raketu, a honem rychle se začnete poohlížet po nějaké příručce
Jak voblafnout raketu. Velmi dobře je to také popsáno v obsáhlém
manuálu, kde je uvedeno mnoho pravidel moderního boje. Najdete zde
také dějovou linii ve světě budoucnosti, protože hra se začíná
odvíjet od roku 2011. Zde však nejsme rozlezlí po celé galaxii a
bojuje se stále stejnými zbraněmi, ale na své si přijdou opravdu
všichni - ke konci hry si zalétáte i s F-22. Jinak létáte s F-16
Talon (pouštní verze Falcona) a snad i díky tomuto simulátoru je to
moje nejoblíbenější letadlo.
poslední návrat domů
Asi bych už měl končit, aby se to vůbec vešlo na disketu.
A tolik by se toho ještě dalo říct. Jestli máte alespoň trošku rádi
simulátory, dobré příběhy a nějakou tu 386ku (33Mhz a výše), slibuju
vám, že OPRAVDU nebudete litovat... Vzhůru ke slunci ! ! !
GOnDaR
O V L Á D Á N Í
výheň