• Po století páry století počítačů a co dál? •
Se zájmem jsem si přečetl ve Výhni diskusi Qyra a Powla, tech-
nokrata a citokrata, máme-li počítače prosazovat nebo zavrhnout.
Přiznám se, že svojí povahou jsem spíš na straně Powla, avšak nespor-
ným faktem je, že obecně rozvoj techniky přináší vždy kladné i zápor-
né prvky a záleží na konkrétních lidech, jak s nimi naloží.
Nechci však v tuto chvíli pokračovat v této polemice.
Zapomenu-li na chvíli na všechno to neblahé, k čemu mohou nové tech-
niky lidé zneužít, nemohu se ubránit zaujetí a pocitu vzrušení z po-
znávání nového, z toho světa nespoutaných imaginací, které se člověku
mohou v hlavě rojit při hře na výzkumníka, při stvořitelských poku-
sech našeho ducha (pozor, jsem materialista). Co člověka všechno na-
padne, sedne-li si k počítači?
Všechno začalo párou a jejím stoletím. Když to trochu zjednodu-
šíme, než člověk uvedl do provozu parní stroj, maximální výkon, který
mohl v mobilní formě vyvinout nebo použít, byl výkon živého tvora.
Pominu vodní zdroje, neboť zde vinou bezpodmínečné vazby na místo
výskytu vodního zdroje s potenciální energií chybí prvek mobilnosti,
který z parního stroje a jeho spalovacích a nukleárních následníků
udělal ten zlomový prvek dějin přírody na Zemi a dějin člověka a jeho
nitra. Pominu také větrnou energii, využívanou hlavně v lodní dopra-
vě, neboť vrtkavost větru a jeho výkonu značně zeslabuje jeho histo-
rický potenciál. Parní stroj vzniknul, funěl, drtil a jel, nepřtrži-
tě, ať svítilo slunce, vyla vánice nebo člověk spal. Jiné parní stro-
je mu k tomu vykopaly a dovážely plynule uhlí. To, co následovalo,
bych nazval stoletím dopravy, stoletím fyzické komunikace. Člověk se
začal jako blázen přepravovat sem a tam, vozit tuny krámů z jednoho
konce světa na druhý. Odvézt nemocného k lékaři je chvályhodné, odle-
tět do New Yorku nadzvukovým dopravním letadlem, poobědvat s obchod-
ním partnerem a večer zas uléhat doma v Paříži už třeba tak jedno-
značně užitečným není. Dnes v takzvaně "vyspělém světě" se odehrává
agonie historické epochy "dopravy", zdroje pro pohon rozbujelého
dopravního potenciálu vysychají. Co bude dál?
Zde bychom mohli samozřejmě rozvíjet apokalyptické představy,
podnětů k tomu by bylo dost, my jsme si však na začátku řekli, že
jako nebudeme vnímat "neblahé" a budeme směle hledět vpřed. Člověk
totiž na prahu nového století, dokonce tisíciletí (použijeme-li zde
u nás zavedený křesťanský letopočet) naštěstí (?) natrefil na něco,
co by mohlo jeho historickou anabázi ještě přecejenom o kousek
prodloužit. Tím "něčím" je POČÍTAČ. A jsme ve století počítačů! Zde
asi trochu rozčílím Powla, avšak řekněte sami, koho by dopředu
napadlo, když to všechno začalo, co výhod počítače přinesou? Pohleďte
na mladé výhonky první opravdu počítačové generace! Co dělají? SEDÍ
U POČÍTAČE! Sedí tam ráno, odpoledne, večer, hle, i v noci. Už
začínáte chápat? Oni tam pořád sedí a jen ťukají do klávesnice
a sledují monitor, popř. totéž vykonávají pomocí jiných prostředků,
např. u tzv. virtuální reality, apod. Jejich BMW stojí s vychladlými
motory, bary zejí prázdnotou, nemusí se topit v tělocvičně nebo
tanečním sále, chlapci nepotřebují kromě trpek a domácí haleny žádné
oblečení, často setrvají celý den i v pyžamu, minimální fyzický výdaj
rapidně omezuje přísun potravy, neznečištěné tělo není nutno omývat
vodou, vypneme-li zvuk nebo přepneme na sluchátka, je ticho, příroda
pookřává, do lesní tišiny nezbloudí lidská noha, ožívají téměř
vyhynulé druhy zvířat, kvůli fotkám nemusím vylévat vývojku do
kanálu, celé archivy, kde se pro exempláře jezdilo na kole, se
smrskávají do jedné CD ROMky, čerpání energetických a surovinových
zdrojů Země se téměř zastavuje - však už bylo na čase.
A napadají nás další věci. Na Internetu se seznámím s Mery.
Sháněla na BíBíeSce někoho, kdo by jí poradil, kde je ne klávesnici
písmeno X. Je to láska na první ťuk klávesnice. Mery rozumí mým
programům a mohu ji pozvat do svého adresáře na "malý prográmek". Pak
se vezmeme. Posíláme si foto v GIF formátu. Ehm, malý problém, jak se
přes Internet množit, překonáme pomocí rozvinutých služeb umělého
oplodnění. Odehrávat však se budou i negativní děje. Krádeže peněz
počítačem už známe, bohužel se jednoho dne rozpoutá i světová
počítačová válka. Kolik krásných adresářů bude vyhlazeno, informační
mafie budou generovat falešné stopy, černé "programové" díry, v nichž
nenávratně zmizí nejeden skvělý soubor.
Tak začíná století (nevím, můžeme-li doufat v tisíciletí)
počítačů. Vstupte do něj i Vy, přejeďte prstem po klávesnici a
začněte programovat něco pozitivního, ať nám vstup do virtuálního
světa začne hezky.
A to je zatím vše.
Zdraví Vás STAROCH
výheň