Správce balíků
                               -=-=-=-=-=-=-=-=

                       Thus spake the master programmer:
       "When the program is being tested, it is too late to make design
                                   changes."

                  -- Geoffrey James, "The Tao of Programming"

          Ani balíky ve formě archívů nedostačovaly. Díky poněkud  odlišné
      adresářové  struktuře UNIXu, nejsou soubory jednoho  programu v jeho
      adresáři  ale  roztroušené po disku  (UNIX má  například  standardní
      adresář  /etc pro všechny  konfigurační  soubory,  /lib pro knihovny
      apod.).  Díky  tomu  nebylo  úplně  jasné, co se má všechno  smazat,
      aby  se  program   odinstaloval.   Proto  brzo  vznikly   jednoduché
      package  managery, které si pamatovaly  soubory  jednotlivých balíků
      a na požádání je zobrazili či smazaly.  Podobnou  věc  dnes  najdete
      ve W95.

          Časem přibývaly další vymoženosti - balík mohl mít script, který
      provedl jeho konfiguraci po rozbalení  (nastavení  proměných  apod.)
      nebo  před  smazáním  zametl,  soubor s krátkým  popisem  balíku pro
      uživatele apod.

          Distribuce  Debian  a  RedHat  toto ale povýšily na mnohem vyšší
      úroveň. Jejich správci balíků už neobsahují jednoduché archivy s pár
      speciálnímy  soubory,  ale jsou mnohem chytřejší. O balík se starají
      už  od  jeho  kompilace.  Autor  balíku  vezme  originální  zdrojový
      program,  vytvoří  patch, který umožní program správně zkompilovat a
      potom  napíše  script,  který  se  postará  o  správnou  kompilaci a
      instalaci. To potom spolu s popisem balíku a dalšími věcmi napíše do
      specifikačního  souboru  a  správce  balíku  potom  něho automaticky
      vytvoří  zdrojový balík. Ten obsahuje veškeré důležité informace pro
      kompilaci  na dané distribuci. Jednoduchým příkazem pak kdokoli může
      automaticky  balík  překompilovat.  To  ohromně  zjednodušuje správu
      distribuce  zejména  v  případech,  že  je  z  nějakého důvodu nutné
      překompilovat   všechny   balíky   (objevila  se  nová  knihovna  či
      překladač), nebo distribuci převédst na novou platformu.

          Po  kompilaci  balíku  vznikne  binární balík. Ten se bez potíží
      může  automaticky  nainstalovat  a  nakonfigurovat. Navíc ale se umí
      víceméně  automaticky  updatovat.  Pokud  si  přinesete novou verzi,
      jednoduchým  příkazem  provedete  update bez jakékoliv ztráty dat či
      konfigurace  (většinou). To lze provádět i ve velkém měřítku a proto
      pokud vyjde nová verze distribuce, pouze zavoláte updatovací script,
      zvolíte co přidat a je to. Není nutná žádná reinstalace.

          Správci balíků mají i nepřeberné  množství  dalších vymožeností,
      jako  závislosti  mezi  balíky  (pokud  jeden  balík ke své činnosti
      potřebuje  další) apod. Díky tomu je správa takové  distribuce velmi
      snadná.


            výheň