Tímhle  odstavcem bych chtěl poprosit ReDoxe, aby nezveřejňoval
     mé  jméno. Lidi, co mě znají, sice pisatele stejně poznají a lidem,
     co mě neznají, to jméno sice nic neřekne, ale já se budu cítit líp,
     když  nebudu  přímo uveden jako autor těchto básniček. Důvod jejich
     zveřejnění je jednoduchý - prostě jsem chtěl, aby si to ještě někdo
     přečetl. Tak doufám, že vám tento můj výlev nebude příliš vadit.

                           +---------------------+
---------------------------+ Vzpomínka na blázna +------------------------------
                           +---------------------+

                          Zrovna odložil jsem básně
                            od autora co není znám
                           a říkám si že nejsem sám
                         kdo jako blázen básně píše.

                             Vždyť fantazie říše
                       je obrovská a umí ukrýt strach
                              ztrátu nebo krach
                              lidské osobnosti

                         tak snad nezbydou jen kosti
                     po mně ale i pár řádek co jsem psal
                            když zachvátil mě žal
                               z toho co není.

                               Začíná to krásně
                          a to vždycky člověk pozná
                          však v vzápětí hra hrozná
                             se rozehraje s city.

                               A staré mědiryty
                               také v sobě tají
                          když nám se krásné zdají
                           tu hroznou pravdu světa.

                            Že klam má právo veta
                             a kdyby tvoje láska
                            byla jedna velká sázka
                           tak ztratíš celé jmění.

                              +----------------+
------------------------------+ Ubohá a krásná +--------------------------------
                              +----------------+

                          Kolik je na světě takových
                              co se na to ptají
                            jimž jejich city hrají
                              tu ubohou melodii.

                        Ten oheň hořící všech mladých
                         Tu melodii ubohou a krásnou
                    jak pekla temnou a nad slunce jasnou
                                lásky utopii.

                         I já jsem spadl v její spáry
                          z mého srdce jsou jen cáry
                     když hledím vstříc ryzí pravdivosti

                         že není na světě jen štěstí
                         že mé ego chytlo ránu pěstí
                       že ran pod pás už mám dosytosti.


                       Tak doufám že  příště  Amor mine
                        že ten krutý šíp  zasáhne jiné
                         a pokud se snad ke mně vrátí
                          v té lásce nezůstanu sám.

                                 +---------+
---------------------------------+ Melodie +------------------------------------
                                 +---------+

                                 Tma za okny
                         jen světla bytů do temnoty
                       smutná melodie drnká svoje noty
                           a na člověka padá tíseň.

                               Smutná melodie
                    snad schválně jsem ji vložil do věže
                         teď pevně drží svoje otěže
                        a šíří se tichem jako plíseň.

                                    Tužka
                            teď v ruce mé se klepe
                            však já se cítím lépe
                            když píšu tyto řádky.

                                  Dvě cesty
                           jak odlehčit svojí duši
                              ne každý ale tuší
                         že chci jít tou bez oprátky.

                              +---------------+
------------------------------+ Lidé kolem Mě +---------------------------------
                              +---------------+

                                 Lidi mě míjí
                               a já je ignoruju
                           a ignoroval bych i tebe
                                 kdybych směl

                        ale bojím se že bych zapomněl
                          kým jsem a proč tu stojím
                          a čeho že se tolik bojím.

                                  Těch lidí?
                            Ne ti nevadí mi vůbec
                              že tu jsou a budou
                             a že tu kolem chodí

                         vždyť nebýt sám se také hodí
                        když nemá člověk druha k sobě
                        a já toho druha viděl v tobě.

                            Teď už ho tam nevidím
                                mýlil jsem se
                              a svět mi to dosti
                             krutou cestou ukázal.

                               +--------------+
-------------------------------+ Dala se jemu +---------------------------------
                               +--------------+

                             Miloval  jsem dívku
                      však ona přede mnou své tělo dala
                           jinému aniž by se ptala
                            zda přihlížím či spím.

                            Pak ptám se tedy smím
                         se dál s tou dívkou stýkat?
                           Smím dál té dívce tykat?
                            Vždyť ona nezná studu
                             a ví jak zahnat nudu
                          když znějí jemné melodie.
                         Vždyť ona ví už jak se žije.

                           Ona žila když já umíral
                             myslíc na její tělo
                          které kousek dál se chvělo
                         v náručí jiného a bez lásky.

                          Nechci psát zde nadsázky
                           však měla ho snad ráda?
                             Ne jen chtíč ji vedl
                           a já o kousek dál bledl
                          snad závistí  snad hrůzou
                        že se jednou se stejnou můzou
                              můzou sexu  potkám
                          a pro kousek slabé rozkoše
                           já zahodím snad do koše
                            ty nejkrásnější city.

                             +-----------------+
-----------------------------+ Skála nad řekou +--------------------------------
                             +-----------------+

             Na skálu nad řekou jsem vyšel s dívkou na procházku
                   já neprahnu po těle  já prahnu po duši
                       já hledám tu která mne vyslyší
                  vždyť vím že mladé dámě jenom sex nesluší
                   tak proč stále potkávám stejnou chásku?

                  Ne  nebyl jsem tam s dívkou  byl jsem sám
                          a proto píšu tyhle básně
                          vždyť teď mi není krásně
                               je mi k uzoufání
                             a jediné co mě láká
                          je víra  že se najde taká
                    co mi porozumí bez nutnosti se svlékat
                            či skoupit celý krám.

                            Co jsou vztahy ve světě
                      kde peníze jsou až na prvním místě
                                a sex na druhém
                                  to je jisté
                       vždyť zažil jsem to vlastní kůží
                        s tou dívkou co mi něco dluží
                          snad právě jen tu vycházku
                             na skálu nad řekou.


            výheň