-------------------- - - - - - - -- - - - -----------------------
+-----+
☺ \|
/|\ |
.., - -- -- --------• Katastrofa !!! / \ |
•-------------------- --- . -------+---------- .
Tak už ho tu máme. Že nevíte koho? Raději se zeptejte, co tu
máme? Konec. Světa. A máme to za pár...
Hned na začátku se omlouvám, že pravděpodobně pozdržím vydání
první Výhně, protože ReDox chtěl, abych něco napsal o konci světa.
A musíte uznat, že to není zase až taková sranda, takový konec
světa. Takže já píšu a ReDox mě proklíná a všem říká, jak jsem
neschopnej a pomalej a jak zdržuju celou redakci a vůbec mu
nedochází, že za pár... už nám to bude všem jedno.
Proč vlastně mám psát o konci světa? Tento nadlidský úkol mi
ReDox nesvěřil zcela náhodou. Nevím, jestli jste si toho všimli,
ale na kalendáři už máte v řadě za sebou tři devítky ( je rok 1999
pro ty méně všímavé ), a ty se za pár... přesunou na nuly ( jestli
se toho dožijem ). A tento magický přesun přece musí být s něčím
spojený. A konec světa konec konců není zase až tak otřepaná
myšlenka. A vzhledem k tomu, že tisíciletí skončí každým okamžikem,
je nasnadě si konec světa s koncem tisíciletí spojit. ( Tolikrát
jsem slovo konec v jednom odstavci nenapsal. Asi se blíží konec mé
novinářské kariéry. ) Mimochodem, když už jsme u těch konců,
uvědomili jste si vůbec, že tisíciletí končí 31. prosince roku
2000, a ne 1999, jak se domnívá ta naivní a nevzdělaná většina
lidstva? Ale to bylo jen tak mezi řečí, vraťme se k naší
apokalypse.
Apokalypsa je biblická pohroma, která vyhladí celé lidstvo se
vším všudy. Jiným cizím slovem se dá říci také armagedon neboli
Boží soud. Avšak vzhledem k tomu, že Bůh poslední dobou docela
vyšel z módy ( nechci se dotknout věřících, ale zkuste si udělat
statistiku a zjistit si, kolik lidí ve vašem okolí věří v Boha ) a
reklama udělala své, většina lidí si pod slovem armagedon spíše
představí kasovní filmový trhák nežli konec světa. A jak má ta
pravá biblická apokalypsa vypadat? Zapálí se nebesa a pak se
prostě a jednoduše zřítí na zemi. Hmmm. Ti křesťané to mají dobře
vymyšlené, žádné zbytečné průtahy, žádné zdržování, prostě frnk a
jste v království nebeském nebo pěkně v teple v pekle, podle toho,
jak jste se chovali zaživa.
Abych pravdu řekl, tenhle konec světa, kromě toho, že je krajně
nepravděpodobný ( i když kvantová fyzika říká, že možné je vše,
pokud zůstane zachován součet všech hmotností a energií systému ),
je také trošku off-time. Tímto jste mohli ovlivňovat masy tak
před 100 lety, ale dnes?
Druhý poměrně častěji citovaný konec světa je nukleární válka.
Musím uznat, že to už má něco do sebe. Na to stačí, aby jednomu
človíkovi na palubě ponorky ruply nervy ( však o tom je filmů ), on
zmáčkne červený knoflík a ze světa je na dálku viditelná,
radiaktivitou svítící koule beze známek života. Že už je studená
válka dávno za námi? Abych vám pravdu řekl, před 89. rokem jsem se
bál méně, že imperialisté v rámci svých světovládných choutek
stisknou červený čudl, než nyní, kdy jaderné zbraně vlastní Čína,
Indie a Pákistán. Jsou prostě politická uspořádání, která příliš
důvěry nevzbuzují. A v takovýchhle státech se ten červenej čudl
mačká zatraceně snadněji nežli na palubě americké ponorky. Že si
dneska nikdo nezačne válku s mocností nad mocnost, s USA? Podívejte
se na Saddáma, jak mu to v prosinci šlapalo. Dostal na frak od
amíků i od Britů a v rozhlase povídal, že jeho země dosáhla dalšího
vítězství, a pak poslal Billovi do Bílého domu ultimátum, že prý
chce zpět Kuvajt, který mu sebrali. A když někde někdo takový drží
otěže, světe div se, jaderná válka je každou chvíli na spadnutí.
Mimochodem, když už jsme u toho Saddáma, víte, co má společného
Hirošima a Bagdád? Nevíte? Nic. Zatím. No, černý humor stranou a
řekněme si vážně, jaké šance jsou na přežití atomové války. Já si
myslím, že lidstvo jako takové přežije zcela určitě. Taková smršť
atomových zbraní se s největší pravděpodobností snese na některé z
pobřeží Spojených států, pár raket možná štrejchne Německo, Anglii
či Francii a možná jedna nebo dvě Moskvu. Odpověď pravděpodobně
potká nějakou zemi Středního či Dálného východu. Poslední místo,
kde by se ještě rakety mohly na své cestě za smrtí zastavit, by
mohla být východní Austrálie, ale víc ani ň. Taková Afrika či Jižní
Amerika sice nejsou zrovna nejcivilizovanějšími místy na světě,
jejich výhodou ovšem je, že na nich nikdo nebude plýtvat jadernou
municí. Takže až někdo někde zmačkne ten červený knoflík, asi to
přežijí jen zulukafři a možná Jihoameričané, když nebudou příliš
vystrkovat růžky. Ovšem jak dlouho to přežijí? Kdo ví. Ono takových
pár desítek výbuchů síly několika megatun TNT zvedne docela slušnej
oblak prachu čistého i radioaktivního a až ten začne kroužit kolem
planety, tak bude i rovníkovým zulukafrům docela zima. Ona přece
jenom ta příroda trošku toho sluníčka potřebuje. Ale přesto,
kdybyste náhodou zaslechli, že na vaši rodnou ves letí atomová
puma, neváhejte, uneste nějaké letadlo a zdrhněte do Afriky. S
sebou si vemte pistoli a hóóóóóóóóódně nábojů, generátor
elektrického proudu, pokud možno s vodním, vzdušným nebo ručním
pohonem a veškeré zařízení na elektriku, protože benzín, ten vám
jednou dojde a pochybuji, že na postapokalyptické planetě uprostřed
džungle seženete benzínovou stanici. Taky si vemte holínky,
pláštěnku, masku s chobotem a igelitové pytlíky na ruce, kdyby
náhodou kolem vás letěl radioaktivní oblak. Vy později narození, co
už nepamatujete cvičení civilní obrany, budete muset improvizovat,
my ostatní, co jsme tyto zábavné akce absolvovali v rámci školní
docházky, abychom věděli, jak se máme bránit prohnile
imperialistickým útokům, už jsme bez starostí. By the way do you
know, kde je v Praze či vašem okolí alespoň jeden protiletecký a
protiatomový kryt? Já vím, Pražáci mají vystaráno, stačí včas
zapadnout do metra v místech, kde jeho výstavba ještě probíhala v
družbě s velkým bratrem z východu a čekat, až se zabouchnou ty
velké masivní dveře, co mezi nimi normálně chytají revizoři, ale co
takoví Plzeňáci? Víte, kde máte ve městě kryty? A co Ostrava? Znáte
svoje city dobře? No, připravte se, vím minimálně o čtyřech
diktátorech žijících a vládnoucích na téhle planetě, kteří, kdyby
jim ujela ruka, klidně ten červený čudl stisknou.
Ale podívejme se na konec světa z trochu jiného hlediska. Kdo ho
vlastně předpovídá? Určitě jste slyšeli například jméno
Nostradamus. Tento docela úspěšný dědula prý předpověděl požáry v
Londýně, epidemie moru v Evropě, nástup Hitlera k moci, neštěstí v
jaderné elektrárně na Long Islandu či zemětřesení v L.A.
( mimochodem já předpovídám, že v nejbližších sto letech dojde v
L.A. k dalšímu pořádně velkému zemětřesení a nechápu jeho
obyvatele, že na takovém místě, jako je zlom San Andreas vůbec žijí
s klidným svědomím. I když do roku 2000 vlastně přijde ten konec
světa, takže jim to může být jedno ). Samozřejmě proroctví jsou
dána ve verších a jen jejich vykladači vědí, jak je správně
interpretovat ( věřte tomu nebo ne, ale vykládáním speciálně
Nostradamových proroctví se jen v Severní Americe živí několik
STOVEK lidí ). A jak je to s tím koncem světa??? No, až tak úplný
konec to zase nebude ( Nostradamus datuje poslední událost, kterou
předpovídá, do osmdesátých let 32. století ), ale jak praví sám
velký věštec ( či jeho překlad ):
V 7. měsíci roku 1999
přijde král z Angomolois
potečou potoky krve
a zavládne temnota.
Toto čtyřverší se vykládá všelijak. Jedni tvrdí, že slovo
Angomolois je přesmyčka z Mongolois a že se vrátí nějaký
Čingischánův potomek, jiní vidí hrozbu na Blízkém východě, další v
tom hledají zásah shora ( ať už mají na mysli hněv Boží, hněv
Satanův, či prozajičtěji invazi mimozemšťanů ). Každopádně se však
většina vykladačů shodla na tom, že dotyčná událost má nastat při
zatmění Slunce ( že by poslední verš ??? a neznamená třeba právě
mračna prachu po jaderných explozích ??? ), což je trochu paradox,
protože tento astronomy, odborníky i laiky vyhledávaný jev nastane
až v měsíci osmém. Ale všechno se musí správně sladit, takže co to
hodit na juliánský kalendář? I tam se o pár dní sekneme, ale on se
Nostradamus nikoho nemohl zeptat na přesný čas a datum, když ve své
vizi navštívil konec dvacátého století.
On vlastně i ten samotný konec století nám to v životě pořádně
zamíchá. Podle většiny science fiction z let 1960-1980 už nám mají
přinejmenším vládnout roboti, pokud nás přímo nemají mít za své
otroky. Myslím, že to nehrozí, ale našim počítačům rok 2000 hlavu
zamotá. Dokolečka omílaný problém dvoumístných datumů sice není až
tak ožehavý, jak z něj dělají média, nicméně jedna z nejlépe
prosperujících společností v České Republice, ČSA, si nedávno
dovolila finanční experiment v podobě nákupu několika set kusů
mikrovlnných trub zaměstnancům do kanceláří. Tato upřímná snaha
zpříjemnit svým zaměstnancům život však byla zmařena jednoduchým
pokusem jednoho z pracujících v oblasti plánování letů. Veden
lidskou zvídavostí, experimentálně zjišťoval schopnost trouby
přežít rok 2000. Ta, zhrzena jeho snahou, nejen že odmítla vydat
upravovaný pokrm, ale, pravděpodobně v důsledku těžké psychické
újmy, odmítla nechat se otevřít až do zásahu vysoce technicky
vyspělého nástroje -- šroubováku. Zvídaví zaměstnanci pokračovali
ještě v několika experimentech a ( až na malé variace v podobě
pokrmů ) z prakticky stejných výsledků dospěli k názoru, že chyba
celé dodávky pravděpodobně není ve složení upravovaného jídla, ani
v nešetrném zacházení s inkriminovanými kancelářskými mazlíčky
( myslím tím mikrovlnky, nikoliv sekretářky ), ale v hardwaru
dotyčných strojů. Statistika jejich tvrzení potvrdila, reklamační
oddělení firmy dodávající trouby však příliš nadšení po zhlédnutí
statisky pokusů neprojevilo.
Když už jsme u té statistiky, z jejího hlediska jsme na tom
dobře. V celé histroii naší planety ještě žádný konec světa nebyl
statisticky evidován, takže by k němu v nejbližší době nemělo
dojít. Se stejným zápalem si i já vedu svou osobní statistiku.
Každé ráno si už delší dobu zjišťuji, jestli ráno vstanu živý a
zatím mi, podle stejných statistických kritérií, vychází, že jsem
Kostěj Nesmrtelný. Takže mě a mého světa statistiky se konec světa
netýká.
Mimochodem, už jsme několikrát zmiňovali zásah shora. Nejprve
probereme ještě jednu alternativu toho metafyzického -- potopu, a
potom vezměme ten nepravděpodobný, ale fyzikálně představitelnější
-- návštěvu z kosmu či padající šutr ( hurá, ta reklama dělá
svoje -- už jste viděli Drtivý dopad?? )
Potopa je stav, ve kterém se všechno potopí. Zajímavá definice,
nicméně jsem někde četl, že i kdyby si Bůh, Alláh nebo Washington
dal sebevíc práce s roztátím polárních čepiček naší planety, vědci
tvrdí, že mořská hladina prostě o více jak 200 metrů nestoupne. To
mě na druhou stranu docela mrzí, protože když už by ta potopa měla
nastat, tak ať z toho něco máme -- tak o 340 metrů výš, aby se z
Prahy stalo přímořské letovisko. Problém je v tom, jak ohřát
takovou masu ledu, abyste to stihli do roku 2000. Globální
oteplování zas až tak rychlé není ( a dneska dopoledne, když jsem
se v Praze!!! brodil třiceticentimetrovou vrstvou sněhu ( dobře,
bylo to u nás v Řepích, ale to je taky Praha ) jsem na globální
oteplení moc nevěřil ). Jaderný ohřev má problém s již zmíněnými
mračny prachu, takže po relativně krátkém ohřevu a záplavách by
následovala poměrně dlouhá doba ledová, takže z pražského
přímořského letoviska by asi moc peněz nebylo. Poslední možnost,
která nenapadla mě, ale A.C. Clarka, když chtěl nechat roztát
Marsovy čepičky, se právě v těchto dnech zkouší v jednodušší verzi
na oběžné dráze. Vzhledem k tomu, že je ve stádiu testů, myslím si,
že do roku 2000 nemá příliš šanci na úspěch, ale budiž, vysvětlím
aspoň, o co jde. Obří zrcadlo každou noc odráží sluneční světlo na
Sibiř, kde vytváří kruh o obsahu 6 kilometrů čtverečních. Na ohřev
polárních čepiček, ať už Marsu či Země, je sice těch pár GIGAWATTŮ
energie málo, ale je to alespoň první počin k něčemu takovému.
Každopádně, jak jsem se již zmínil, ani kdyby všechny vlády světa
či celé božstvo, které kdy vládlo na Zemi, dali své síly dohromady,
na Zemi prostě NENÍ DOST VODY NA POŘÁDNOU POTOPU.
A co jiný zásah shora? Co já vím, tak dráhy komet ohrožujících
planetu, jsou do nejbližší doby docela slušně spočítány a nejbližší
datum "přiblížení" ( pár desítek tisíc kilometrů ) sahá až za rok
2010, takže do konce století zase smůla. Tak už zbývají jen ufouni.
Je pravda, že jsme je možná trochu naštvali rozpitváním jejich
kámošů u Rosswellu, každopádně pokud OPRAVDU žijí na Zeta 2
Reticuli 4, tak vizuální informace teprve před pár lety dorazila na
jejich domovskou planetu a jejich návštěvu čekám tak v roce 2030
( Zeta 2 Reticuli je vzdálena 47 světelných let ) a na Venuši, přes
všechny výpovědi pana Adamského, žádné kolegy nemáme, takže jediná
soustava, která by připadala v úvahu pro kontakt, je Barnardova
hvězda ( 6,5 světelných let a planetární systém ), ale pro případné
Barnarďany musí být Země docela dost vřící planeta. A vzhledem k
tomu, že mě ještě nikdo nepřesvědčil o existenci červí díry v
rádiovém stínu Měsíce či o existenci mimoprostorové dopravy a
všechny mimozemšťany žijící v New Yorku hlídá všemocná MiB, myslím
si, že ufouni za konec světa taky moci nebudou.
Takže co s tím uděláme? Co třeba si pro jistotu pustit plyn,
abychom nevěděli, jak to dopadne. Ty, co jim plyn zavřeli, protože
naplatí účty nebo mají elektrický sporák, odkazuji na SUICIDE.FAQ,
dokument, který vám osvětlí jak na to. Mimochodem, podle některých
filozofických teorií ( včetně Platónovy jeskyně ) svět pro
jednotlivce existuje pouze, pokud je sledován. Takže pokud spácháte
sebevraždu, uděláte si vlastně soukromou apokalypsu. A když už
budete tam za čarou, mejlněte mi, jaké to tam je, mě to docela
zajímá. Tyhle teorie ale mají všechny jeden velkej háček. Já svůj
svět vnímám docela intenzivně a vnímat ho prostě nechci přestat,
takže u mne může k jeho konci dojít pouze objektivní, nikoliv
subjektivní příčinou. Jen o jedno vás prosím. Moc neuvažujte o tom
"vlastnění světa" pomocí vnímání. Pokud včas přestanete, je to v
pohodě. Pokud ale ne, hrozí dvě možnosti. Buďto již zmiňované
násilné ukončení subjektivního světa ( včetně jeho majitele ) nebo
psychóza a spasitelský komplex a následně Bohnice. Uvažte ale, že
za bohnickými zdmi byste mohli prošvihnout ten opravdový konec
světa.
Já už si myslím, že jsem toho naplkal až dost. Pokud vám přijde
tenhle článek tak trochu zmatený, tak věřte, že za prvé mám ten
svět docela rád se všemi jeho radostmi i strastmi a žít mě docela
dost baví a za druhé jsem množství myšlenek zde publikovaných psal
automatickým textem, tak, jak jsem je cítil.
Prostě užívejte si života tak, jako to dělám já. Až potkáte
modrookou černovlásku v tramvaji a bude vám připadat, že by stálo
za to ji poznat, nebojte se a jděte, pozdravte ji, vybalte na ni
nějakej klasickej slovní obrat jako: "Slečno, kolik je hodin?
Slečno, neznáme se náhodou?" či: "Slečno, máte hezkého pejska, můžu
si Vás pohladit?" a udělejte to dřív, než ten svět skončí. Uvidíte,
že to není až tak špatný nápad, a když to nevyjde napoprvé,
zkoušejte to znova a znova. Když to stihnete alespoň jednou do
konce světa, bude to skvělé, a pokud ten svět přece jenom neskončí
a 1. ledna 2000 se proberete z otravy alkoholem a zjistíte, že svět
stále existuje a vašemu miláčkovi je stejně špatně jako vám, bude
to ještě lepší.
Prostě myšlenka posledního odstavce je: Konec, nekonec, žijte!
Čau příště, pokud nějaké
příště bude, vzhledem ke
konci světa a intervalům
vycházení Výhně
Marky Parky
výheň