+--------------------+
----------------------------+ DESCENT: Freespace +-----------------------------
                            +--------------------+

               Příchod třetího titulu z řady Descent do herního světa
          mě  nijak nevyvedl z rovnováhy. Předchozí první a druhý díl
          mě  více  méně  nijak nezaujaly. Snad jen trochu více zájmu
          ve  mě  vzbudil  druhý  díl  později  doplněn o 3Dfx patch.
          Herní  příběh  kosmické  lodi  brázdící  uzavřené  vesmírné
          chodby  není  zkrátka  druh  hry, ve které bych si liboval.
          Záhy  jsem  se  dozvěděl  o tom, co vlastně s sebou přináší
          podtitul "Freespace" (tedy volný vesmír).

               Poprvé se mi do ruky dostala jenom "otípaná" verze bez
          animací,    takže   jsem   neměl   tu   možnost   vychutnat
          videosekvence  a 3Dfx kartu jsem také ještě nevlastnil. Ale
          i  to  stačilo,  abych  poznal kvality téhle gamesy. A když
          jsem  za  pár  dní  vrážel  do  počítače  krvavě  zaplacené
          3Dfx-ko,  mé  skrovné nadšení se změnilo v naprostý obdiv a
          neskutečné  šílenství.  Do té doby panoval všeobecný názor,
          že  Wing  Commander  Prophecy  ve  spojení s 3Dfx je prostě
          "the  BEST".  To už není pravda. O těchto dvou hrách se již
          řeklo mnoho věcí a jednou z nich je, že po grafické stránce
          jsou  tyto  gamesy vyrovnané. Ale já přihodím, Freespace je
          LEPŠÍ.  Můj kamarád (zarytej Wingcommandrista) by mě teďkon
          nejspíš uškrtil, ale čert to vem, já mám pravdu.

               Ve  Freespace  jsou  efekty jako průlety červí dírou a
          výbuchy  prostě  dokonalé,  a to nepočítám záběry na krásné
          obří mateřské nebo velitelské lodě, meteority a ostatní. To
          vše   ve   spojení  s  nezbytným  3D  akcelerátorem  působí
          opravdu   nepřekonatelným  dojmem.  Zde  Freespace  opravdu
          vítězí.

               Podle mého  názoru Freespace má oproti  klasikám jednu
          podstatnou  zvláštnost. Tou  je  hráčův  kokpit. Dosud  byl
          každý správný  vesmírný pařan  zvyklý na  klasickou palubní
          desku s knyplem, popřípadě jako  ve W. C. na náznak kabiny.
          Descent  přináší  originálnější  řešení. Jedná  se  o  obří
          holografický panel,  kde nejenže najdete vše  potřebné, ale
          navíc je zde všechno krásně  přehledné. Dokonce lze i měnit
          podsvícení   tohoto   panelu.  Takže   namísto   standartní
          fosforově  žlutozelené lze  aktivovat  modrý nebo  rubínový
          interface.   Zpočátku  jsem   sice   měl  trochu   problémy
          přivyknout  novému  panelu, ale  nyní  bych  už za  žádných
          okolností neměnil.  Originálních nápadů tohoto typu  už jen
          stěží můžeme od herních firem očekávat.

               Po stránce ovládání bych musel dát plný počet. Když si
          vzpomenu  na  složitost  W.  C.  (  tedy  aspoň  pro mne je
          velice   obtížné   zapamatovat  si  více  funkčních  kláves
          najednou  ),  tak  to  končívalo  většinou vyjetou hromadou
          papírů  z  tiskárny  rozložených kolem monitoru. V Descentu
          tahle   procedura,   aspoň  tedy  u  mě,  padá.  Geniálnost
          trainingových misí je opravdu obdivuhodná. Instruktor naučí
          každého  zacházet  s vaší lodí tak, že budete mít pocit, že
          pilotujete  už  od  narození.  Takové  trainingové  mise by
          neškodily i v normálních leteckých simulátorech. Instruktor
          však   neučí   pouze   letové  ovládání,  ale  i  kompletní
          komunikace s ostatními wingmany a supporty.

               Hratelnost  je  bombastická.  Úplně  člověka vtáhne do
          hry,  jestli  se  dá  o  hře  ještě  mluvit. Já osobně jsem
          Descenta  úplně  prožíval  a  kudy  jsem  chodil, tudy jsem
          promýšlel  další  a  další  mise. Některé mise jsou natolik
          složité,  že  je dobré si je předem promyslet a ujasnit si,
          co  po  spuštění mise udělat jako první. Freespace rozhodně
          není  bezduchou  vesmírnou  střílečkou,  jak by se mohlo na
          první  pohled  zdát.  Jestliže u této hry nezapojíte mozek,
          nemáte   šanci  ji  dohrát  do  konce.  Důležité  je  dobré
          načasování  a  bezchybná  komunikace mezi wingmany. Já jsem
          opravdu  ocenil,  že  nemusím pokaždé použít loď, kterou mi
          přidělí  počítač, ale vybrat si loď podle libosti. Kolikrát
          mě rozstříleli hned na začátku a docela se mi hodilo vybrat
          si  těžkou bitevní loď s vysokým arzenálem. Samozřejmě toto
          vybavení  je spojeno s odpovídajícím zpomalením lodě a také
          snížením obratnosti.

               Zvuky  zní  jak  vesmírná  rajská  hudba.  Zbraně mají
          krásný  sound  a  to  nemluvím  o tom, když se pustí "plnej
          plyn".   Loď  se  řítí  neuvěřitelnou  rychlostí  a  motory
          burácejí   do   prostoru.   Interplay   se   věnovali  všem
          drobnostem, a tak i přezbrojování lodi za letu supportem je
          zvukovým  zážitkem.  Radiová hlášení okolních wingmanů nebo
          mateřské  lodi dodávají hře obrovskou realističnost, což je
          v dnešních simulátorech více než nezbytné.

               Tahle gamesa  má přes  všechny nesporné klady  jen asi
          jednu  větší mouchu.  Ano, stejně  jako ostatní  recenzenti
          musím  zdůraznit, že  opravdový herní  příběh jako  ve Wing
          Comm. prostě chybí. Někdo by mohl namítnout, že se toho moc
          nového ohledně příběhu vesmírného simulátoru vymyslet nedá,
          ale  já myslím,  že  zbrusu nový  datadisk Wing  Commander:
          Secret ops  s úplně novým  příběhem dokazuje, že  při troše
          fantazie  se  dá vymyslet  všechno.  Snad  jen pro  úplnost
          dodávám, že i přes strohý  příběh zde bojují dvě národnosti
          a to  Vasudané a standartní klaďasové, jednotky GTA  ( něco
          jako vesmírní Amíci ).

                                                            Bergy


            výheň