\ ,1998, /
Demobit '98 - results
Demobit '98. Někteří z vás by s klidným svědomím přirovnali
toto slovní spojení ke slavné chemické anekdotě našeho slavného
polyhistora Járy Cimrmana. Transponovaně: "Každý scény znalý
člověk ví, že poslední Demobit se konal v roce 1995, to znamená,
že název Demobit '98 by musel signalizovat téměř tříletou
přestávku, což je pro scénera něco tak komického, že smích na
některých místech publika není nikterak náhodný. My už však ale
víme, že Demobit '98 se konal 21. a 22. listopadu v hlavním městě
země našich dlouholetých bratrů Slováků. Tím si však tuto krásnou
anekdotu kazit nebudeme."
Ale dost už nadšení z neočekáváného nadělení. Na druhé
straně je třeba uznat, že takto narychlo naplánovaná akce měla
poměrně značný vliv na kvalitu produkce, která je dle mého názoru
hlavním artiklem všech demoparties a závisí na ní celkový dojem
z akce. Ale buďme rádi, že to tentokrát vyšlo. Rok 1998 je pro CS
scénu opravdu velmi příznivý. Dvě demopárty v rozmezí přibližně
tří měsíců na území bývalého Československa je opravdu velký
luxus. Ale alespoň se vybil náboj, který se naakumuloval za
dlouhou dobu mlčení a dal vzniknout jasnému výboji, který
posvítil na zatemnělá místa především české demoscény. Přes
všechna očekávání nakonec právě česká výprava čítala pouze 6 lidí
(odpovídá to mým propočtům, které proběhly přímo na party, je
ovšem možné, že Čechů na Demobitu bylo více, ale nebylo po nich
vidu ani slechu), přestože dosáhla relativně dobrých výsledků, je
to opravdu žalostné číslo a svědčí o stále přetrvávající
(1) ignoranci českých scénerů, pokud tedy ještě nějací existují. Je
to opravdu smutné konstatování, ale cesta bývá občas dosti
trnitá.
Přes všechno nadšení byla moje představa o této komerčně
založené akci zpočátku poměrně dosti černá a svědčí o ní naživo
psaná pasáž, kterou tu následně připojuji. Je dobré si
povšimnout, jak se občas hodně nevyplatí něco dopředu předpovídat
a hodnotit. Raději prozrazuji, že můj výsledný pocit z celé akce
byl nakonec velmi pozitivní, takže v průběhu došlo k značné změně
pocitů, a to bez účinků jakýchkoli externích chemikálií, jejichž
nabídka v místním baru byla obstojná.
Sedím v celkem rozsáhlém sále jakéhosi kulturního domu,
který nese opravdu originální název: "Zrkadlový háj". Všechno je
to tu krásně komerční. Reklamní plakáty, dokonale vyvedené
vstupenky (odpovídající ceně 150,- SK), diskofilně vyhlížející
slovenští občané se svými hyper super nadupanými stroji. Kupodivu
Quake nebo jemu podobné klony zůstávají zatím schované ve svých
diskových slujích. Decibelová dotace se zatím pohybuje na celkem
snesitelné úrovni. Organizátoři pouštějí na místním soundsystému
výběr ze světové hudební produkce. Bohužel sagvan zůstává ladem.
Promítat na demopárty klipy z MTV je poněkud nešťastný nápad, ale
co se dá dělat. Já osobně bych preferoval alespoň tichou projekci
dem. Jednou za čas někdo z organizátorů použije mikrofon
a simuluje tak hlášení na hlavním nádraží v době, kdy ještě
neexistovali automatičtí hlasatelé. Tím jsem chtěl nenápadně
podotknout, že na mě působí jistá komunikační bariéra. Příjem
produkce by se dal přirovnat k frontě na maso. Jaké bylo však
naše překvapení, když se PC dema nacházela ve složce pro dema na
C64, o interch ani nemluvě. Je třeba doplnit, že rozdělování do
(2) složek prováděla jistá osoba ženského pohlaví. Lze si tedy
domyslet, co v takových rukou znamenají nápisy jako "intro 64"
a "intro C64". I já bych se při troše nepozornosti spletl. Ale
dost kritizování organizátorů. Já sám bych se do něčeho podobného
ani nepouštěl. Takže všechna čest. Zatím se stále čeká na
zahájení, takže využiji času a pokusím se vám osvětlit, jak může
být banální cesta autem z Prahy do Bratislavy dobrodružná. Asi si
každý z vás myslí, že po dálnici by na Slovensko trefil i slepý
řidič, ale slepota nemusí mít jenom hardwarový charakter.
Absolutní nedostatek ukazatelů zapříčinil naší následnou
prohlídku jihomoravských krajů. Naštěstí pomohla analytická
geometrie a hledaný průsečík s dálnicí směřující na Bratislavu
byl nalezen. Následovalo krátké extempore na hranicích. Důležitý
český celník nedůvěřoval naší čtyřčlenné výpravě a vyžádal si
oddechový čas na prozkoumání naší totožnosti. Naštěstí nedošlo
k dalším komplikacím a vykládací procedura nás nepostihla. Po
návštěvě veřejných záchodků a výměně valut na území nikoho,
přišla na řadu slovenská celnice. Místní celník považoval náš
výpočetní arzenál za "tovar" a musel si dojít pro posilu, která
nás oslovila jako překupníky s výpočetní technikou, ale po
vyjasnění všech okolností jsme radostně vyrazili na slovenské
území. V Bratislavě stačilo přejet "most s UFOm" a sídlištní
kulturák jsme díky mapám našli v porovnání s dálnicí na
Bratislavu celkem snadno. Vypadá to, že se začíná něco dít.
Diváci obsadili židličky a na sagvanu se prohánějí dema a dokonce
i s hudbou. Hala není příliš dobře zatemněna, takže výsledný
dojem není nikterak úchvatný, ani bigscreen nemá takové rozměry
jako na Fiasku, ale nemůže být každý den posvícení.
Tak doufám, že to nebolelo. Ke konci je zjevné, že optimismu
přibývá. Všechno odstartovalo po menším zpoždění C64 hudbou.
Jakožto tvor 8-bitově naprosto negramotný, tedy více méně
diletant, se nectím být povolán k jeho hodnocení, a tak i pořadí
jsem sestavoval vcelku náhodně podle celkového laického dojmu.
Následoval tzv. "Samaelův trest", tedy muzak kompo. Osobně bych
se přimluvil za zrušení této kategorie, ale vím, že to zavání
jistou diskriminací. Je potřeba pochválit organizátory za jejich
ohleduplnost k návštěvníkům, protože více jak 20 pětiminutových
modulů se opravdu těžko snáší. Síto odborné poroty prosilo dle
mých informací asi 18 skladbiček, což je vcelku obstojné číslo,
jelikož v součtu se nám to blíží k magické 40, tedy opravdu
nabité kompo. Mým favoritem byla Trenova vychytávka Singing
Piano, nakonec se ukázalo, že jsem nebyl v sále sám, komu se tato
skladbička líbila. I Češi měli své želízko v ohni, bohužel
(3) Bestie, podobně jako v MC6, se se svým IT zase neprosadila ani do
první 20, škoda přeškoda. Globálně nelze říci nic pozitivního,
ale to je pouze můj subjektivní dojem. Uznávám, že mé (pro mnohé
z vás) jistě silně extravagantní hudební choutky nejsou právě tím
objektivním srovnáním, takže raději pokročíme dále. Ještě než tak
učiním, přidám malou poznámku. Kdo z vás zažil peklo muzak compa
na Fiasku, tak si může připnout na šerpu řád bobříka odvahy
a výdrže, jelikož prostředí MFF na Malé Straně je k takovéto
několikahodinové vychutnávce opravdu značně příhodné. Na Demobitu
se člověk mohl relativně svobodně pohybovat a provádět v průběhu
všelijaké, s poslechem často dosti nesouvisející, aktivity, takže
se celé kompo dalo vcelku slušně přežít.
Dále tu máme silně 8-bitvé obrázky na C64. Opravdu zajímavé
compo. Mám rád minimalistickou grafiku, jak v textové, případně
ANSI podobě, tak na 8-bitových strojích a zvláště oceňuji takové
náměty, jako pravě vítězný Havranův Stylish House. Opravdu pěkná
prácička. To je ovšem z 8-bitových řad naprosto vše, což je
opravdu zarážející fakt. Zvláště když si vzpomenu, jaké
dlouhosáhlé diskuse probíhaly na boardu www.demobit.sk před
zahájením Demobitu o diskriminaci všech možných 8-bitových
platforem. Já osobně jsem se jako 8-bitový diletant na slovenskou
produkci v této, pro mě neprobádané, oblasti vyloženě těšil, ale
nakonec se mi v 8-bitových soutěžích kýženého zadostiučinění
nedostalo. Nebylo třeba věšet hlavu, jelikož následující bloky
mimosoutěžní C64 a ZX80 produkce mi spravily náladu. Zvláště pak
8-bitová verze Second Reality, kterou považuji za naprosto
(4) sofistikovaný negativistický přístup k novějším technologiím.
Organizátoři tento fakt výborně zpečetili svou neschopností
spustit originální PC verzi Second Reality na compo mašině.
Přestože C64 po hardwarové stránce příliš neznám a většinu věcí
vím pouze z vyprávění, hodnotím opravdu výjimečnou důslednost,
s jakou byl tento 8-bitový port vytvořen, zvláště pak hudební
výstup je do nebe volající, ostatně můžete posoudit sami, pokud
vlastníte distribuci Pascalova OpenCP 2.5, která obsahuje
emulátor C64 zvukového výstupu včetně několika bajtových SIDů,
které pocházejí právě z C64 verze Unrealu 2.
Když už jsme u té grafiky, vrhneme se rovnou na raytracované
obrázky. Myslím si, že v tomto směru jsou tvůrci značně
konzervativní a snaží se mnohdy naprosto striktně přibližovat
realitě, ale tato snaha nemusí být vždy plodná a mně osobně
zaujmou spíše opticky nebo námětově zajímavě zpracované scény,
než nějaké simulátory reality. Vítězný obrázek byl poněkud
extravagantní, ale přesto nijak výrazně zajímavý, zato Kava od
Voomieho má atmosféru a dle mého názoru jasně předčila své
konkurenty. Dav ale rozhodl jinak. Zajímavé bylo i PC pixel
kompo. Vítěz Scape předvedl klasickou precizní prácičku, zvláště
jeho heslo ve file_id.diz mě přesvědčilo o tom, že to má, na-
rozdíl od některých světových grafiků, v hlavě v pořádku. Přesto
všechno na mě zapůsobilo zejména druhé místo. Název PIC480 vám
toho asi moc neřekne, ale za vidění tento abstraktní obrázek
určitě stojí. Na projektoru se vyjímal ve srovnání s ostatní
produkcí velmi dobře. Posuďte sami.
Nyní si vezmu na mušku kategorie 256B a 4kB intro, zatím
stále slovenské sólo. Abych řekl pravdu, žádné velké překvapení
se nekonalo. FEI no more na 4kB a Dropz v 256B měli jasné
vítězství v kapse, i když mě zaujaly i Skullz a Orange mind. Ve
srovnaní s Fiaskem byla celková úroveň poněkud vyšší, ale chyběl
mi především dobrý nápad. Tak jako tak, můžeme být rádi, že
nějaká produkce vůbec byla a že bylo z čeho vybírat.
No a tady končí veškerá skepse a začíná totální odvaz.
(5) Kategorie 64kB intro. Nejlepší kategorie z celého Demobitu
s nejlepším produktem celé soutěže. Nebudete mi věřit, ale
jakmile organizátoři spustili Dementovo Metro, musel sem se celou
dobu nepřetržitě chechtat. Dokonce jsem se dostal až do takové
extáze, že mě začal značně bolet můj rachytický hrudní koš. Tohle
mi Dement neměl dělat. Kdyby nic jiného, tak kvůli Metru mělo
cenu na Demobit jet. Slovenští bratři tento výborný dopravní
prostředek příliš neznají, nemůžem se jim divit, že na místě
(6) celou hlubokou myšlenku Metra stěží chápali, ale bylo nesmírně
zábavné sledovat jejich zděšené reakce. Abych prozradil něco ze
zákulisí, s Dementem jsme se tak neoficiálně vsadili, kdo z nás
udělá větší "underground". Já jsem už při dokončování Xlatu
věděl, že na D.Menta z Bronxu prostě nemám šanci a mé předpovědi
se vyplnily. Na místě jsme spolu hovořili o neuvěřitelné moci
člověka, který udělá nějakou produkci. Prostě nikdo předem neví,
co to vlastně bude a organizátoři ji jednoduše musí nechat běžet
až do ukončení časového limitu. Když se z hlediště začal ozývat
(7) hlasitý pískot, organizátoři ihned uvažovali o přerušení Metra,
ale Dement za mé výrazné podpory jejich plány kategoricky
odmítl a Metro nakonec dojelo šťastně na konečnou. Stejně jako
Einstein kdysi nedostal Nobelovu cenu za teorii relativity, ale
za vysvětlení fotoefektu, tak podobně Dement neobdržel cenu za
Metro, ale ze jeho druhý počin, tentokráte v seriózní sekci
Downtownu. Jeho Those Who Give Sunshine se značně podobá na
Fiasku prezentovanému Her Fingerprints on My Soul, ale to svědčí
(8) o jasné koncepci Dementova díla ze sekce Downtown. První místo
obsadili hoši z Peonu se svým Level I. Filozoficky se nikterak
nevyrovnají Dementovi, ale kus dobré technické práce v tom je,
takže za snahu si jistě první místo zaslouží.
No a na závěr se vypravíme do královské kategorie, na kterou
všichni netrpělivě čekali. Někdy po půlnoci to začalo. Byl jsem
opravdu mile překvapen, že celkový počet účastníku byl 7, na
česko-slovenské poměry opravdu dobré číslo, z něhož necelých 30%
byla česká produkce! Celkově by se dalo demo kompo zhodnotit
kladně. Přestože nakonec jedno demo nešlo spustit vůbec, Shakul
musel měnit kvůli grafické kartě kompo mašinu a Zden měl nečekané
potíže se svým výtvorem i na vlastním počítači, 6 dem diváci
viděli a ohodnotili. První čtyři místa by si jednotně zasloužila
první místo. Bodové rozdíly byly téměř nenápadné. Zlé jazyku
(9) tvrdí, že veškerá produkce byla silně průměrná, takže vlastně
nikdo pořádně nevěděl, jaké má zvolit pořadí. Mě osobně velmi
mile překvapilo Zdenovo demo Minimal, které po stylové stránce
jasně předčilo všechny ostatní protivníky, bohužel jisté
technické potíže a nikterak výrazná rychlost nepřispěly k jeho
dobru. První místo obsadil Shakul. Jeho klasicky "komerční" 3D
perspektivně korektní phongová Klec na publikum zapůsobila. Naše
společná dohoda o tvorbě dem trochu zmátla diváky, ale velká
neslučitelnost názorů v této oblasti jaksi neumožňuje, aby team
MovSD existoval jednotně, a proto není špatné řešení založit více
teamů a následovat tak Dementovu praxi. Aspoň to vypadá, že
v České republice je poněkud více demogrup a v neposlední řadě to
umožnilo obejít pravidla Demobitu a zvýšit tak počet produktů
v kompech. Druhé demo Why od 7 Gods mi připomínalo Live, případně
Zonatrophy od MiSTu, bratři Slováci mají patrně rádi Wolfensteina
(A) nebo se spíše rádi navzájem kopírují, viz. Poison vs. Xaos nebo
Dlat vs. Psitron city. Ale jinak poměrně synchronizačně vyvedená
věc. O Xlatu se nikterak výrazně zmiňovat nebudu. Když si
uvědomím, za jakých okolností vznikal a srovnám-li výsledek
s ostatními, je mi až trapné, že jsem si nakonec šel pro ceny za
třetí místo. Pokud bych vám měl říct jako nezávislý divák, co se
(B) mi na Xlatu líbí, tak je to samozřejmě OSkova nepřekonatelná
grafika.
Jednou z hlavních nevýhod letošního Demobitu byl bohužel
projektor. Na první pohled velmi kvalitní záležitost, ale její
ovládání si vyžadovalo přítomnost znalé osoby, která se
naneštěstí záhadně vytratila s prvními červánky. Profesionálním
animacím, které vyplňovaly půlhodinové přestávky mezi
jednotlivými soutěžemi, jeho absence nijak výrazně neubrala, ale
zejména v 4kB kompu značně poškodila některé účastníky soutěže.
Pro člověka zhýčkaného vynikajícím vybavením MFF to byl opravdu
otřesný zážitek, ale nedá se nic dělat, příště bude lepší
obstarat spolehlivějšího videotechnika. Kromě projektoru také
život občas znepříjemňovala vysoká úroveň audio výstupu, která
rušila zejména návštěvníky, kteří chtěli načerpat nové síly
spánkem. Vše by jistě vyřešil tichý sleeping room, kterým se mohl
stát vedlejší odhlučněný kinosál, ale jeho pronajmutí by jistě
znepříjemnilo už tak bledou finanční bilanci této akce. Je
potřeba podotknout, že Skywalker se snažil po dobu spánku
udržovat jakous takus hladinu hluku, aby příliš nerušila spáče,
což hodnotím velmi kladně. Ale jak známo, každý pořádný scéner
nespí, takže tento nedostatek berte jako subjektivní pocit
jednoho nenapravitelného spáče, který s úspěchem propásl
promítání filmu, jehož kvality mohl posuzovat jen z hlediska
zvukové stopy. Musím uznat, že něco tak komického jsem už dlouho
neslyšel. Naštěstí jsem zcela záhadně usnul, což naznačovalo moji
extrémní únavu, která se v průběhu prvního dne party nemilosrdně
(C) nastřádala. Dokonce jsem propásl i jakousi mini diskotéku, jejíž
oficiální podoby jsem se před Demobitem kapku obával. Nakonec ale
vše dobře dopadlo, protože moje apokalyptické představy
o přeplněném sálu poskakujících diskofilů, naprosto zastiňujícím
hlavní smysl demopárty, se nevyplnily.
V neděli ráno nás organizátoři hromadně probudili a já jsem
se zaposlouchal do podezřele tichého šumu. Porozhlédl jsem se
okolo a vše mi bylo ihned jasné. Obdivuji životní úděl
počítačových hráčů. Člověk si může být jist, že může klidně spát,
protože jejich záslužná práce by se dala přirovnat
k pohraničníkovi, který je nasazen nepřetržitě ve dne v noci.
Prostě nemá možnost odpočinku. Jestliže nespí protivníci, nemůže
spát ani on. Vzniká tak zpětná vazba tvořená sítí promotaných
kabelů, které zajistily, že na obrazovkách některých počítačů
nepřetržitě duhově blikala metla lidstva konce 20. století,
obávaný Quake 2. Skywalkerova opatření zajistila klidný průběh
bojů, takže jejich zvukové emulátory byly staženy na minimum,
případně přepojeny na sluchátka. Musím uznat, že jsem si jich
předtím ani nijak výrazně nepovšiml, což mě velmi potěšilo.
Jistě tušíte, s jakými očekáváními ohledně Quake compa jsem na
Demobit jel. Nakonec vše proběhlo vlastně naprosto nenápadně, za
což jsem organizátorům nesmírně vděčný. Abych se ale zastal
místní kabeláže. Byla naštěstí využita i k jiným účelům,
například Web design kompo by bez ní ztratilo veškerý smysl.
Možná by dobře posloužila i ke stažení soutěžní produkce, která
byla autory označena jako vypuštění schopná, ale organizátoři po
vyhlášení výsledků začali balit, takže stahování produkce se
odročilo na neurčito. Nedělní dopoledne proběhlo v příjemném
(D) poklidu. Dementem zorganizované kompo v piškvorkách mělo nečekaný
ohlas a nakonec bylo nutné přestoupit z metody každý s každým na
klasického pavouka. České barvy výtečně hájil řidič národní
výpravy Hoven, který jasně vyřadil všechny své protivníky.
Byli jsme také svědky opravdu kuriózní situace. Místní
kulturní dům totiž sloužil zároveň jako kostel, takže od rána do
pravého poledne se v místním kinosále vystřídaly tři etapy mší.
Přišlo mi opravdu značně komické sledovat přicházející a
odcházející důchodce kroutící hlavou nad hříšným počínáním
počítačových maniaků. Zato křesťansky vedené děti dělaly starost
svým nábožensky založeným rodičům. Marně žadonily alespoň o letmé
pohledy na satanovo truecolorové zjevení v Quaku 2. Shakul měl
plán jim pustit na plné kule Xaos od MiSTu a uštědřit jim tak
doživotní klinické duševní narušení. Nakonec dětičky vyjeveně
koukaly na bigscreen, kde se v plné kráse proháněly Machines of
Maddnes, naštěstí neobsahující satanistické náměty, takže někteří
vydrželi stát až do konce. Po skončení poslední mše následovalo
vyhlášení výsledků. Je nutno poznamenat, že od sobotní noci
osazenstvo jasně prořídlo, takže bylo jasné, že zůstali jen
opravdoví zájemci. Předávaly se hodnotné komerční ceny od
sponzorů včetně obávaného kartónu Redbullů (původně určeného pro
autora reklamního dema na Redbull), který nakonec získal Dement
za své jednoznačné vítězství v realtime coding compu. Při
vyhlašování došlo k menšímu nedopatření při předávání cen v
kategorii PC muzak, ale vše se brzy vyjasnilo a vyhlašování
výsledků zdárně skončilo. Tečkou za celým Demobitem byla produkce
(E) vítězných dem a starší slovenské demotéky (Pragma Aux byla taky
:-]).
Demobit se i přes všechna nedopatření opravdu vydařil. Vše
je podloženo a výborně zvládnuto obětavou organizací pod vedením
Skywaklera. Byl jsem nakonec opravdu spokojen, akorát mi přišlo
kapku trapné, že česká výprava odvážela na můj vkus nezdravě moc
cen, které by na hranicích mohly být považovány za jistý "tovar",
ale cesta do Prahy proběhla až podezřele hladce. Je to za námi,
tak snad se do toho konce světa ještě něčeho podobného dočkáme,
už moc času nezbývá, nepomohou ani Windows 2000 !
ReDox
--------------------------------------------------------------------------------
1) Na Demobitu bylo jenom šest lidí z Čech. Z toho plyne, že v Čechách
demoscéna nikoho nezajímá. Takže kdo čte tento text a není jedním z
oněch šesti lidí, ten by se měl nad sebou zamyslet.
2) Ta zmiňovaná osoba ženského pohlaví značně přispěla k tomu, že se
Demobit 98 konal. Možná nejvíc ze všech organizátorů.
3) Bestii postup unikl o pouhé dva body :-(
4) A není Second Reality pro C64 spíš pouhé napodobování - známka toho,
že C64 už po těch všech letech dochází dech? I tak by se na to dalo
pohlížet. Tím neříkám, že je to můj názor. Já si myslím, že to byla
snaha ukázat, že stařičký C64 se může v některých ohledech vyrovnat
i PCčkům.
5) 64KB intro a nejlepší kategorie celého Demobitu??? Jsem si jistý, že
99% ostatních návštěvníků by s tebou nesouhlasilo. V celé kategorii
byla 2 česká intra (hodně alternativní a velmi podobná 64KB intrům z
Fiaska), jedno slovenské (průměrné) a jedno finské (které vypadalo
jako z počátku 90. let). Díky intru Metro to sice byla kategorie
zajímavá, ale poněkud netradičním způsobem...
6) Velmi pochybuji o tom, že řadový "český bratr" by se při sledování
intra Metro choval jinak, než řadový "slovenský bratr". Pouštěl jsem
Metro rodičům a vydrželi to asi 15 sekund.
Mimo jiné: 3. Metro získalo 82 bodů, 2. TWGS 121 bodů a první Level
I 247 bodů. Z toho plyne, že Metro mělo i mezi "slovenskými bratry"
své příznivce.
Také jsem se setkal s negativními reakcemi Čechů:
Zvukový doprovod má údajně základ v jednom modulu českého autora,
kterého jistě tvorba samplů stála velké úsilí. Nevím, jestli měl
Dement jeho souhlas k použití jeho díla v Metru. Jestli ne, tak
se velká část oné "hluboké myšlenky" ztratí.
7) Organizátoři se patrně báli, že Metro nemá konec...
8) Nesvědčí podobnost Dementových inter spíš o tom, že prostě neměl čas
vytvořit nic nového? Tak jenom změnil hudbu a grafiku svého staršiho
dílka z Fiaska a nové intro bylo na světě.
9) Veškerá produkce byla opravdu silně průměrná a první čtyři dema byla
přibližně na stejné úrovni. Stejně jako ReDoxe mne nejvíce zaujalo
Zdenovo demo Minimal, které bohužel skončilo až čtvrté, avšak jen s
nepatrnou ztrátou oproti všem lépe umístěným. Na podobných akcích
bývá poslední dobou téměř pravidlem, že divácí dají přednost spíše
neoriginálním 3D demům s diskofilní hudbou. Na Demobitu 98 tomu bylo
stejně, a tak zvítězilo moje demo Cage.
A) Bratři slováci ze 7gods neměli čas vytvářet něco nového (to chystají
až na Assembly 99), a proto použili starší efekty a celkem dobře je
využili.
B) Typickému řadovému divákovi na demu Xlat líbí parodie na Pepsi v
závěru dema. I když to autor myslel trochu jinak.
C) Žádná diskotéka se nekonala, takže ReDox nic nepropásl.
D) Poklid v neděli ráno dosáhl takového stupně, až jsem se chvílemi
nudil.
E) Pragmu Aux jsem musel dopravit prehistorickou metodou (pomocí disket)
až na počítače organizátorů, jinak by ji nepustili...
Shakul
výheň