/ /
/---\ +---- /---- --+-- /---\ | | /-\ | | | +---\ +---\ /---\
| | | | | | | | / \ |\ | | | | | | | |
| +-- \---\ | | | \ / | | | \ | | +---/ +-+-/ | |
| | | | | | \ / +---+ | \| | | | \ | |
\---/ +---- ----/ | \---/ V | | | | | | | \ \---/
---------------------------------------------------------------------
\/
| / /---\ /---\ | / | |
| / | | | | / | |
+-- | | | +-- | |
| \ | | | | \ | |
| \ \---/ \---/ | \ \---/
---------------------------- (kocoura)
/---\ noho rána se Damin probudil relativně pozdě. Zvolna otevřel
| | oči a zjistil, že je v doupěti sám. Jeho sestra se už asi
| | vydala na cestu a matka byla asi na lovu, jako každý den
| | touhle dobou. Jenom ho trochu rozladilo, když si uvědomil, že
\---/ ani jednu z nich neslyšel odcházet, on, který si tolik
zakládal na svém skvělém sluchu. Ale tady v útulném doupěti
se naštěstí nemusel moc obávat. Dnes bohužel naposledy. Z venku
k jeho uším doléhalo kvílení větru a temný hukot příboje, známky to
mizerného počasí. Nejméně se mu líbil studený vzduch, který mu
občas zavanul pod nos, ale blížila se zima, a tak si na to bude
muset zvyknout.
Důkladně si protáhl kosti, pěkně jednu po druhé, a opatrně
vykouknul ven. Ještě byla tma a mezi potrhanými mraky, které ostrý
vítr hnal přes útesy, občas probleskoval měsíc a hvězdy, ale kdyby
mu skály nebránily ve výhledu, viděl by, že na východě se pozvolna
začíná rozednívat. Obezřetně se rozhlédl kolem sebe, ale nikde
nebylo ani živáčka a on se lehkým krokem vydal na cestu. Nechal za
sebou několik zakrslých stromků, které jako velká vzácnost v téhle
vichry ošlehané krajině rostly poblíž jeho rodného doupěte a začal
stoupat po skalnatém svahu mezi keříčky vřesu.
Hlad neměl, protože večer měli docela velkého králíka, ale začal se
ohlížet po trošce vody. To tady naštěstí nebyl takový problém a on
se osvěžen vydal na další cestu. Slunce už bylo nad obzorem, když
došel ke zvláštnímu šedému pruhu, který se tady táhnul krajinou.
I když to pro něj nebylo úplně nové, přesto cítil jakousi zvláštní
zvědavost. Dobře si však vzpomínal, že je matka učila, že na tomhle
pruhu se občas najdou mrtvé myši nebo králíci akorát k snědku, ale
že se musí mít hodně na pozoru. Tentokrát však všechno vypadalo
klidně, a tak se rozhodl nebezpečný pruh přejít. Vykročil, když vtom
se stalo to, čeho se nejvíc obával. Zprava se ozval hluk, který
nepřipomínal nic co znal, ale jeho jemný sluch snadno rozpoznal, že
jeho zdroj se blíží hrůzu nahánějící rychlostí. Jako v každém
nebezpečí ho jeho silné nohy vymrštily k mohutnému skoku. Druhý
skok..., třetí..., něco ho prudce praštilo do špičky ocasu, ale
jinak už bezpečně zapadl do hustého vřesu. Ještě v panice udělal
několik skoků, ale pak se zastavil, protože hlučící věc se rychle
vzdalovala po šedém pásu. Podíval se za ní, byla červená, lesklá,
s velkými průsvitnými plochami u vrchu, jako kdyby byly z vody, no
zkrátka věc velmi roztodivná. Strašně ho zajímalo, jak to dokáže
tak rychle běžet, zvlášť, když neviděl žádné nohy.
Najednou se z druhé strany na šedém pruhu objevila další věc,
podobná, a přece tolik odlišná, byla špinavě bílá a pohybovala se
o dost pomaleji, i když ani ji by nikdy nedoběhl. Obě věci se
prudce zakymácely a jejich míjení doprovázel příšerný, uširvoucí
jekot. A pak obě pokračovaly dál každá svou cestou.
Damin si vzpomněl na svůj poraněný ocásek. Pohodlně se uvelebil mezi
vřesem a olízal si rány. Naštěstí mu nic vážného nebylo, a protože
mraky se už roztrhaly a sluníčko začalo docela hezky hřát, rozhodl
se chvíli si odpočinout.
Slunce se blížilo k vrcholu své dráhy po téměř čisté obloze a
Daminovi začínalo být docela teplo. A začínal mít žízeň. Vydal se
zase na cestu a jak čekal, za chvíli se před ním objevila bystřina,
která sváděla vodu z náhorních plošin a kousek dál se vrhala
kaskádou z útesu do moře. Damin opatrně vyšel ze skrytu vřesoviště
na velké šedé balvany na břehu bystřiny. Voda, která teď tekla
těsně kolem něj, byla čistá a krásně chladivá, a i když měla
hnědavý odstín a nepříjemnou rašelinnou příchuť, byla osvěžující.
Nejvíce ho však potěšilo, když uprostřed prudu zahlédl třpit rybích
šupin. Bůhví kdy bude mít zase šanci něco chytit a tahle vypadala
slibně. Ladným skokem se přenesl na veliký balvan přímo uprostřed
bystřiny a svým ostrým zrakem sledoval vodu. Támhle se něco
pohlo..., ne to byl odlesk na hladině. Ale teď, to je ryba. Ještě
chvilku. Rybka se neopatrně přiblížila. Prudké seknutí tlapky ji
přirazilo na kámen a ostré drápy ji vytáhly nahoru. Nebyla moc
velká, když se na ni teď díval, jak se třpytila na slunci. Rychle ji
spořádal, a protože to opravdu nebyl velký oběd, ulovil si ještě
jednu a pak se zvolna vydal na další cestu.
Cesta ho vedla mezi vřesem, krátkou sytě zelenou trávou a velkými
balvany pořád nahoru a do nitra vrchoviny. Ráz krajiny se příliš
neměnil, jenom svahy byly zase strmější, když se šplhal na jeden
boční hřeben. Údolí pod ním bylo krásně zelené a na jeho dně se
jako stříbrná stužka s korálky třpytila říčka přerušovaná desítkami
jezírek. Nádherný výhled však rychle zkazily těžké mraky, které se
z ničeho nic přelily přes protější hřeben. Obloha se zatáhla a
začalo hustě mrholit. Z nízkých mraků se sice nestíhaly dělat velké
kapky, ale těch malých bylo o to víc a byly o to nepříjemnější.
Daminovi se sice nelíblo, že byl za chvíli celý mokrý, ale tolik mu
to zase nevadilo a stejně se nebylo kam schovat. Na noc by si ale
nějaký úkryt najít měl.
Ještě chvíli stoupal mezi kamením a najednou stál na vrchu a před
sebou viděl veliký spletitý horský suk, na jehož okraj právě
vylezl. A pak si kousek před sebou v průsmyku všimnul něčeho
zvláštního. Bylo to docela veliké, hnědočerné, ale když přišel
blíž, zjistil, že to mělo červený spodek. Leželo to na kraji
takového šedého pásu, jaký se ráno ukázal tak nebezpečný a od něj
k oné podivné věci vedla rozrytá stopa. A v tom se podíval ještě
jednou a všechno mu to došlo. Tohle byla ta samá věc, která ho ráno
praštila do ocasu! Leknutím uskočil, když si to uvědomil, ale pak
převážila zvědavost a on šel blíž. Věc vypadala mírumilovně. Byla
převrácená, pomačkaná a částečně zabořená a nikde se nic nehýbalo.
Nejistě ji obešel a najednou si všimnul, že je v ní několik malých
skulin a jde se dostat dovnitř. A protože byl děsně zvědavý,
odhodlal se tam nahlédnout. Uvnitř to bylo dost ohořelé a ještě tam
byl trochu zápach, ale bylo tam sucho. Sucho! Škvírka byla sice
malá, ale Damin, jako každý kocour, dokázal vlézt všude, kam
protáhnul hlavu, a tak mu nedalo tolik práce prolézt dovnitř. Na
dnešní noc měl krásný úkryt.
- Bulb -
výheň