+ +
+-+ + + -+- + +
+-+ +-+ + +-+
-+
R A S T A K A Y A K W A N N A
Ostravská kapela Buty vydala první album (Pískej si, pískej) v
roce 1992. Další s názvem Ppoommaalluu (1994) bylo jakýmsi
soundtrackem k skvělé Svěrákově road-movie Jízda (hit Mám jednu ruku
dlouhou). Zatím předposlední z roku 1995 se asi nejvíc proslavilo
díky písničce František, která se hraje pořád. Jmenovalo se Dřevo.
A konečně poslední album, které vyšlo na přelomu jara a léta
letošního roku, nese jazykuzlující název RASTAKAYAKWANNA.
Na tomto albu hraje skupina ve složení Richard Kroczek ml.,
Milan Nytra, Radek Pastrňák, Milan Straka, Andrei Toader, Petr Vavřík
a hosté (např. Richard Kroczek st., Bořek Slezáček - známý z
moderování SOS na Prima TV a další).
Celková stopáž nepřesahuje jednu hodinu a můžete si vychutnat
jednadvacet skladeb, některé z nich ovšem nemají více než minutu.
Minulá alba byla plná kytarových melodií podbarvených klávesami a
píšťalami. Toto album už není tak přímočaré jako jsou ta ostatní,
neboť zde už nenajdete ony klasické "butyovky" jako byly Mám jednu
ruku dlouhou. Řekl bych, že je toto album bráno více umělecky a
experimentálně. Naleznete na něm několik hudebních stylů a žánrů
a ač by se chtělo zdát, že to bude splácanina, tak vás urychleně
vyvedu z omylu, protože je všechno tak krásně prostřídáno, že člověka
ani nenapadne, že byla předešlá skladba v úplně, ale úplně jiném
stylu. Ale stejně přesto přeze všechno z tohoto alba přímo čiší
pocit, že jde o Buty. I kdyby se Radek Pastrňák a jeho pět kolegů
snažili sebevíc, tak by asi těžko zamaskovali onoho pohodového ducha
Buty, který byl ztvárněn ve filmu Jízda a kterého můžete poslouchat
na všech jejich albech, to poslední nevyjímaje.
Co se týče jejich výběru písně, která byla jako první singl
a ke které byl udělán videoklip, se divím proč zrovna Krtek, protože
jsou na albu lepší skladby. Vybrat jednu, která by charakterizovala
album, je dost dobře nemožný úkol i pro skupinu Mission Impossible,
ale mohli vybrat aspoň něco více butyovského, např. dokonalou skladbu
Vlaky. Ale myslím, že i ta by se oposlouchala díky neustálému omýlání
na komerčních rádiích.
Na albu je spousta veselých a rozverných písniček jako byl
František, ale je zde i dost takových smutnějších, kde se zpívá
velice potichu, dalo by se říct šeptem, ale tyto skladby jsou ihned
vystřídány nějakou svižnější s humorným textem, takže člověk nemá
šanci upadnout do nějaké deprese. Jak už jsem řekl, tak je to opravdu
velmi chytře sestaveno za sebou a dělá to dojem opravdu dobře
odvedené práce. Na druhou stranu by nebylo vůbec težké udělat jednu
půlku depresivní a druhou takovou nadupanější, veselejší, ale to asi
nebyl účel.
A teď bych vám rád přiblížil jednotlivé skladby. Aspoň budete
mít stručný přehled o tom, co můžete na tomto albu nalézt.
1. lanovka
- jinými slovy je to jakési intro bez textu
- velice pěkné a malebné piánko
2. trumpeta
- začíná jak jinak, než trumpetou
- taková butyovka podmalovaná trumpetou (asi nešli daleko pro
název)
3. cesta byla suchá
- místy mokrá - pokračuje text, myslím, že já už pokračovat
nemusím, protože je všem jasné, že to je srandovní skladba
- taková pomalá, připomíná mi to Bobka (ne, toho zajíce z klobouku
ne)
4. až já budu svatý
- rozverná parodie na moravské lidové
- fujarky a cimbál, co víc chcete, snad jen Pastrňáka v kroji
- strašná sranda
5. krtek
- všichni znáte, ale přesto - je to pěkná kytarovka s dobrým
poučným textem (teda pro krtka)
6. normální den na frontě
- jedna z těch smutnějších, v pomalém rytmu
- antimilitantní .. v duchu, že je vlastně válčení k ničemu, že je
to strašné a přitom je to normální den na frontě
- končí dusotem těžkých vojenských bot (trochu mi to připomíná
Hair)
7. bílý kvítku rozkvétáš
- strašně krátká, řekl bych že to pěkně navazuje na skladbu č. 6
8. pod klouboukem pták
- další klasická butyovka - kytarky, piánko, trumpetky, prostě
klasika
- snad to chápu dobře, ale řekl bych, že je to o tom, jací jsou
lidé pokrytci
9. brutwanna
- takovej hardrockovej začátek
- rastakayakwanna a podobná slova jsou omýlána v této skladbě
10. do ruska
- doufají, že je osud nezavane do Ruska, to jsou ty nekonečné
planiny ... stejně jako Německo ... z toho mají strach
- velice pomalý rytmus, momentálně si nemůžu vzpomenout k jakému
stylu bych to přirovnal, ale je to jako vystřižené ze starého
filmu
11. mucha jde
- taková moc nevýrazná, nějak extra mě nezaujala
12. dva stavební stroje
- ideální je při ní pozorovat západ slunce
- absolutně nenucená, podobná tónům Vltavy (té naivní skupiny -
Panáček)
13. pocit
- zase super skladba, prostě Buty
- to se nedá popisovat slovy, to se musí slyšet - fakt super
- Buty hudba, Buty text, Buty nástroje, Buty super :-)
14. na na na na
- krásně uklidní rozjetého člověka z předešlé písně
- jen si představte pomalou jízdu, tak 35km/h, někde na silnici
II. - III. třídy, letní měsíc, pozdní odpoledne, slunce se
začíná převalovat za horizont
- pohoda, do toho pinkfloydovské solo na kytaru, zase pohoda na
na na na, na na na na
- extáze
- člověku je líto, že končí
15. tadymáš
- depresivní brnkání, tichý hlas
- a zase sborově ááá ááá áá áá ááá ááá
- "mrtvého zahrabat, hroudami zaházet .. zlé duchy odehnat,
navždy to udělat .. ááá áá ááá ... "
16. vlaky
- svižná hudbička, líbivá melodie
- "Co by tady snědl tlustý žlutý kluk?" čmelák bzzzz bzzzz
- noha vám bude sama poskakovat v rytmu, to mi věřte
17. fakír v lázních
- orientální skladba
- "Co by hledal pravý fakír v lázních?" filozofují Buty
18. ledňáček
- jedna z těch smutnějších, o životě
- slovní hříčky "Bude to poslední, poslední vyznání, které ti
poprvé naposled oznámí, že už jsme od zítřka neznámí..."
- "ledňáček je ptáček, který nezpívá"
19. maso
- agresivní začátek
- trochu jako Richard Miller
20. včera jsem se
- rokenrol je ta hlavní věc, co je slyšet, avšak styl zpěvu se do
toho vůbec nehodí
- takový ujetý, prostě včera jsem se ...
21. paní vedoucí
- a nakonec opět klasičtí Buty, kteří si na nic nehrají a jsou
sami sebou
Tak to je asi tak všechno, co jsem měl na srdci. Snad jen to,
že si to musíte někde vypůjčit a poslechnout si zatím poslední album
ostravské šestice, které je výjimečnější,než byla ta předešlá. No ale
k tomu,aby se to člověku začalo líbit tak jako mně, je zapotřebí čas,
protože mě se to po prvním poslechu moc nezdálo a měl jsem dojem
určité nevyváženosti a splácanosti. Ale jak je napsáno výše, zdaleka
tomu tak není a Buty opět ukázali, že svou práci dělají dobře a že
jsou jednou z nejlepších českých kapel, kterých není zas až tak
mnoho.
Devil ZK
výheň