Autorská práva k softwaru v ČR.

               Sliby a jízdní řády jsou k tomu, aby se porušovaly
                                  -- J. Swift

          Česká  republika  podepsala tzv. Bernskou úmluvu o literárních a
      uměleckých  dílech,  která byla mnohokrát modifikována a revidována.
      Tento  dokument  vyjadřuje  automatické právo autora na ochranu jeho
      práv,  aniž by ji explicitně požadoval. Jednoduše řečeno, pokud jako
      autor  programu  neuvedete žádné podmínky pro jeho šíření a užívání,
      máte  i  přesto  právo  na ochranu autorských práv s tímto programem
      spojených.

          V  českém  právu  není  řešena  otázka programů Public Domain. V
      anglosaských  zemích  se  autor programu může zříci svých autorských
      práv tím, že svůj program tzv. umístí do sféry Public Domain. Tím se
      vlastně vzdá veškerých práv plynoucích z autorství. Public Domain je
      nejvolnější  formou  šíření  softwaru.  Forma Public Domain softwaru
      není  v  Linuxu  příliš  využívána,  např.  na  sunsite.unc.edu je z
      přibližně 2600 balíků v Public Domain pouze asi 3%.

          Na  vše  co není Public Domain se vztahují autorská práva. Podle
      autorského zákona autorský zékon má autor právo


       na ochranu svého autorství, zejména na nedotknutelnost svého díla,
        a  je-li  dílo  užíváno  jinou  osobou,  aby  se tak dělo způsobem
        nesnižujícím hodnotu díla.
       s  dílem  nakládat, zejména rozhodnout o jeho uveřejnění a udílet
        svolení k jeho užití.
       na odměnu za tvůrčí práci.

          Někdy  může  být  velmi  komplikované  vůbec  stanovit,  kdo  je
      autorem.  Stává  se  tak  např. tehdy, když je program vytvořen více
      autory. I proto jsou důležité licence. Stanovením přesných pravidel,
      za  kterých  může být program použit, jsou uživatelé tohoto programu
      chráněni před zvůlí držitelů autorských práv.

          Ve  sféře  komerčního  softwaru jsou licenční podmínky vytvářeny
      tak,  aby  co  nejvíce  chránili majitele autorských práv, čímž jsou
      mnohdy velmi omezováni vlastní uživatelé daného programu.

          Ve  sféře  free  softwaru  je tomu přesně naopak. Licence chrání
      uživatele  programů. Jediná práva, která si vlastník autorských práv
      zpravidla  ponechává,  se  týkají  pouze  vydávání  licence a jejího
      dodržování.  Proto není důležité, kdo je vlastníkem autorských práv,
      ale naopak velmi důležité jsou vlastní podmínky licence.

          Co  tedy  lze  považovat za free software ? Podívejme se na tuto
      otázku  šířeji.  Co  se  týče  licenčních  podmínek, můžeme rozlišit
      několik  druhů práv, která licence poskytuje - právo na kopírování a
      šíření,  právo  na  užití,  právo na modifikaci pro osobní použití a
      právo  na  šíření  pozměněných  verzí programu. Licence může zakázat
      nebo naopak povolit některé z těchto činností.

          Debianovská definice free softwaru mimo jiné obsahuje:

       volné šíření
       musí být k dispozoci zdrojový kód
       právo na modifikaci nebo vytvoření odvozené práce
       neporušitelnost autorova zdrojového textu - úpravy mohou být
        omezeny pouze na formu patch souborů
       licence nesmí nikoho nijak diskriminovat (osoby, skupiny osob,
        komerční sféra, apod.)
       licence je platná pro všechny majitele a držitele daného programu
        bez vyjímek

          Všechny standardní licence používané pro software v Linuxu (MIT,
      BSD, Artistic License a GPL) tuto definici splňují.

          Podívejme  se nyní podrobněji na jednotlivé licence. Nejvolnější
      licencí  pro  free  software  je  licence,  která dovoluje neomezeně
      šířit,   užívat,   modifikovat  a  šířit  modifikovaný  program,  za
      předpokladu,  že  na  všech  modifikovaných  kopiích  bude zachována
      poznámka o autorských právech a licenčních podmínkách. Tyto podmínky
      splňují  např.  licence  MIT,  X  Consortium  nebo  licence  XFree86
      Project,  pod  kterou  je šířen X server XFree. Mnoho tzv. shareware
      programů  má  velmi podobné licenční podmínky, ačkoli někdy vyžadují
      nějakou formu daru.

          Podobnou  formou  licence je licence BSD, která navíc požaduje u
      všech  materiálů,  které  popisují  funkci, případně užití programu,
      zveřejnění textu, že produkt obsahuje software vytvořený autorem.

          Artistic  licence umožňuje neomezeně šířit, užívat a modifikovat
      program  pro  lokální  účely. Povoluje navíc i šíření modifikovaných
      spustitelných  souborů, ale omezuje šíření modifikovaných zdrojových
      textů,  čímž  by  měli  být  chráněny  zájmy autorů a uživatelů free
      softwaru. Artistic licence je použita u Perlu.

          Pravděpodobně  nejznámější  a  nejpoužívanější  licencí  je  GPL
      General  Public  License),  o  které si budete moci přečíst v dalším
      čísle.


       Článek  je převzat  z prvního  čísla  Linuxových  novin,  které  si
      můžete přečíst na http://www.freesoft.cz/noviny


            výheň