Warp
Label
Speedy J
Tak tedy. Letošní můj příspěvek do hudebního oddílu skvěločasopisu
Výheň se bude zabývat albem člověka, lépe řečeno dýdžeje, jenž se nechá
od ostatních tvorů nazývat Speedy J. Jeho produkt, který mne tak
zaujal, se jmenuje G Spot. Nejedná se o Speedovu první ani poslední
práci, důvodem, proč jej chci recenzovat, je skutečnost, že se mi
prostě líbí. Ale ponechme již nudných úvodů a vrhněme se na stať.
Nejprve něco málo informací o autorovi hudby. Vlastním jménem
Jochem Papp, pochází ze země belgické a, jak jsem už podotkl v úvodním
odstavci, jeho přezdívka zní Speedy J. Mnozí z vás, vážených
a "laskavých" čtenářů, se teď jistě domnívají, že ubohý Jochem je snad
toxikomanem a pseudonym si zvolil dle druhu své nejoblíbenější návykové
látky. Ale chyba lávky. Speedy - toto slovo značí v jazyce anglickém
kohosi rychlého. Jak se sám Jochem Papp někde přiznal, on je rychlý
právě při vymněňování desek, práci se směšovacím zařízením a jeho
vyhlášenou specialitou je obsluhování tří gramofonů najednou v reálném
čase. A to J na konci přezdívky je zase prvním znakem v jeho skutečném
jméně. Pokud se nyní najde ještě někdo, kdo by nechápal, co to vlastně
Speedy J znamená, nechť si přečte celé vysvětlení ještě jednou.
A teď již přistupme k hlavní věci, to jest k albu G Spot. Jak
fyzicky vyhlíží už nevím, ježto jsem jej spatřil pouze na krátkou dobu,
po kterou jsem navíc horečně sháněl někoho, kdo by mi jej z CD
zkopíroval na starou dobrou nekvalitní kazetu, a tak mi prosím
promiňte, že jste se v tomto ohledu nic nedozvěděli. Ale jak jistě sami
uznáte, u hudební produkce nejde zdaleka tak o vzhled, jako spíše
o dojem z poslechu. A ten vám, protože mé sluchové orgány konají svou
službu ještě dostatečně, zprostředkovat mohu, ba co víc, já tak
i učiním.
Na své si při přehrávání přijdou jak fandové avantgardní
elektroniky, tak i mnohem početněji zastoupení klasičtí tucaři
a houseři. Jedna skladba se dokonce dostala mezi mé nejoblíbenější
a o jiné zase ReDox prohlásil, že se jedná o druhou perfektní
vesmírně-ambientní, kterou kdy slyšel. Speedy tedy prokázal, že je
všestranným a ve všech hudebních stylech nadprůměrným autorem.
Na začátku vás překvapí lehce industriální vecička s názvem The
FUN Equations. Celá věc je protkána zvuky sbíječek a bagrů a těžký
rytmus je solidním základem všem těm ruchům a zvukům okolního světa.
Melodie ale pomalu končí a několika vteřinami ticha je oddělena od
skladby s názvem Ping Pong. Mohu odpovědně prohlásit, že název plně
vystihuje obsah. Stále stejný tuc-tuc rytmus, který se ani jednou
nezmění během těch několika minut a do toho se mísí různá pípání
a acidy. Tato skladba plynule přechází do další, jež se honosí
jmenovkou Fill 25. Opět úplně výstižný název. Jedná se o jakousi
zvukovou kulisu, která by se dala použít jako podbarvení řeči třeba
v rozhlasové stanici nebo v dokumentárním filmu (i když dokument by to
musel být pořádně výstřední). "Výplň" plynule přechází ve skladbu
s názvem Lanzarote. Velmi klidná oddechovka, která však trvá asi šest
minut, a k jejímu konci už budete pořádně otrávení a už už budete chtít
přejít k něčemu jinému. Ale než to stihnete učinit, váš ušní bubínek
zaujmou tóny nejextravagantnějšího kousku z celého alba. Jmenuje se
Extruma a vzdáleně mi připomíná některé skladby z nejnovějšího alba Ae
Chiastic Slide (na to jste si však mohli přečíst recenzi v minulé
Výhni, takže budu proteď šetřit místem a pouze vás odkáži na Výheň
nr.7). No a další věcí je podle mne úplně to nejlepší, co na G Spotu
najdete :). Jedná se o skladbu, jež se zove The Oil Zone. Začíná
jednoduchou melodií hranou perfektním samplem a to je dále rozvíjeno
ozvěnami a přidáváním dalších všemožných zvuků. Nato se přidá mohutné
houkání a basy a nakonec perfektní rytmus. Skladba (a i ostatní na
tomto albu) přísně dodržuje zásady vesmírně-ambientních kousků - tj.
opakující se vrstvy zvuků, jež se přes sebe překrývají a různě se
přidávají nebo opouští celkový zvuk. Ale pojďme o kousek dále. Po
mistrovském dílku, jež jsem vám v několika předchozích větách krátce
přiblížil, následuje věc se jménem Treatments - trošičku pomalejší
ponurý ambient s pravidelným rytmem a množstvím acidů. Na ní plynule
navazuje další ze série zvukových podkladů, tentokrát s názvem Fill
17. No a dále tu máme klasickou tucavost (sice nepodobnou Ping Pongu),
která se zove G Spot - tedy titulní skladba. Mohu zodpovědně prohlásit,
že to není nic moc a pokud tuto "píseň" neuslyšíte, o nic nepřijdete.
A po několika vteřinách ticha do vašich ušních bubínků udeří, či spíše
lehce zavane klasická "vesmírná", jež je také tou úplně poslední věcí
na tomto albu.
Takže, nyní si uděláme malé shrnutí a tento rozvleklý článek již
raději zakončím. Album s názvem G Spot (mimochodem, byla vydána
speciální a nákladem velmi omezená edice určená speciálně pro ženy :)
od člověka, jenž si říká Speedy J je tedy velmi dobrým počinem. Od
Speedy J existuje ještě několik alb, z nichž jsem měl tu čest si letmo
poslechnout jedno, které se honosilo názvem Live a obsahovalo
z převážné většiny skladby z G Spotu, ale paatřičně upravené pro
koncertní vystoupení. Dále jsem na R1 zaslechl skladbu s názvem Pepper
z alba Ginger, ale tu si už moc nepamatuji na to, abych o ní šířil
zprávy mezi lidi.
Pokud jste fandové na elektronickou hudbu a nemáte zrovna co
poslouchat, vřele vám doporučuji obstarat si nějaký ten projekt od
Speedy J. Námaha s tímto spojená se vám stoprocentně vyplatí.
Ferda
výheň