zesíťovaná recenze


          No řekněte - jak se dá pořádně psát recenze na pařbu, když sedím
     na pláži před  modrým mořem, do kterého neúnavně  praží slunce ? Bude
     to  těžké, znovu  se přenést  do vzdálených  zatuchlých pokojů našich
     hráčských  doupat.  Jenom  zkusit  ignorovat  okolo  se promenádující
     polobohyně  v plavkách  nebo bez   nich (árgh!)  a neběhat  se každou
     chvlíli z toho chladit do pěnivých vln.


          Uff, takže Atomic Bomberman. K prvnímu styku mě a této hry (ehm)
     došlo  právě v  jednom z  těch ztmavlých  pokojů, kde  bylo jedné již
     mocté  pařanské  noci  nalepeno  na  svých  monitorech pět pařanů. Po
     obvyklé hádce, co dát jako další, zvítězila tato nevyzkoušená gameza.
     Na to,  že někdo ji  neumí ovládat, se  nemohl vymlouvat nikdo  - jde
     totiž  ve své  podstatě o  vylepšeného Dyna Blastera, kterého, naivně
     předpokládám, znáte všichni ( = zakuklený panáček pobíhá po bludišti,
     pokládá  bomby, ty  po chvíli  jako správné  bomby vybuchují,  se zdí
     padají bonusy a největší zábava  je odprásknout kamaráda, potícího se
     o pár  kláves dál.  Po chvíli  se nevyhnutelně  dostavuje tzv. Pěstní
     syndrom  - spořádaní  hráči počítačových  her se  častují výrazy,  za
     které  by se  styděl i  Ferro z  nejzapadlejšího rómského  sídliště a
     mnohdy hra končí i mnohem tragičtěji - jinak nekončí nikdy).


          Atomic Bomberman by  se stejně tak dal nazvat  Dyna Blaster 2. -
     jde  v podstatě  o totéž,  ale s  několika vylepšeními.  Napoprvé vás
     jistě oslní  SVGA háv, do  kterého se hra  podle soudobé módy  oděla.
     Menu podbarvuje stylová bum-hauz hudba a samotnou akci krásné výkřiky
     škvařících se spoluhráčů a vaše extatické výkřiky. V mém případě tomu
     tedy bylo mírně  řečeno naopak, ale nic to nemění  na tom, že jsem si
     tuto  hru oblíbil.  V soukromí   domova si  znovunavracím v  této hře
     ztracené sebevědomí na umírajícím (na monitoru) bratříčkovi a jede se
     dál.


          Hra umožňuje na jednom počítači hry  až čtyř hráčů, ale teď bych
     na to  plavky nevsadil. Nikdo  z nás k  újmě na zdraví  nepřišel díky
     tomu,  že jsme  jeli sesíťovaně  - takto  se může  bombit až 10 lidí.
     Zvlášť deprimující je pro hráče, když ho protivník zastaví bombami do
     slepé uličky a panáček už jen  mává na rozloučenou, když čeká na smrt
     - při  které  se  mu  krásně  odkutálejí  očička.  Ale nepříteli může
     ztuhnout úsměv na rtech -  zabombovaný chudák najednou odkopává bomby
     na všechny strany.  Já jsem se ještě nezmínil o  nových bonusech ? Je
     pravda,  že některé  dělají hru  občas nepřehlednou  a závisející tak
     trochu  na  náhodě,  ale  budiž.  Tak  tedy  -  kromě  známých,  jako
     prodlužování  ohně  či  větší  rychlosti  jsou  tu  další veselosti -
     časovač, při jehož  sebrání máte moc nad chvílí,  kdy bomba vybuchne,
     oné  "rukavice", která  vám umožní  bombu odkopnout  do pryč  a mnoha
     dalších...je možné,  že si na další  nemůžu vzpomenout ? Ale  to nic,
     jenom  další úpal.  Samozřejmě jich   je mnohem  víc, i  prostředí je
     nepočítaně, ale na to již určitě  přijdete sami. Teď už se má pokožka
     začíná  podobat   uzenému  buřtu,  proto  končím   a  jdu  skočit  na
     támhletu...vlnu !

                                                            GOnDaR



                          


            výheň