*       *       *       *       *           *       *       *       *     
   *       *       *       *       *           *       *       *       *     
           *       *       *       *                   *       *       *     




          A je tu recenze na další pařanskou sešlost, tentokrát z produkce
     časopisu Score. Ale  jak už je u tohoto  typu recenze zvykem, vezmeme
     to pěkně popořádku.

                           Andrej káže pracujícímu lidu 

          Úmornou   cestu   horkovzdušnou   Prahou   radši  přeskočím.  Na
     konstrukci Výstaviště jsme již z dálky spatřili nápis Score show a po
     zakoupení  lístku a po   počátečním strachu,  že tu  bude onen
     desetitisícový dav, jak Andrew při  pokecu prozradil, jsme se dostali
     dovnitř.  Až  podezřele  lehce  -  nikde  nikdo.  Po chvíli zmateného
     potloukání po výstavišti jsme  zahlédli nějaké desetileté pařany, jak
     si to mašírujou pryč, každej se snad třema originálkama. Když jsme se
     z toho vzpamatovali,  našli jsme na  popelnici nápis Score  show tudy
     -->  a  po  suprové  bojovce  v  hledání  dalších  šipek jsme konečně
     zaslechli zvuky,  podle kterých jsme najisto  dorazili do haly, která
     se nejvíce podobala  hangáru. Po další kontrole jízdenek  (?) jsme se
     ocitli uvnitř vřícího kotle nespoutaných pařanů a odvázaných pařanek,
     vášnivě  svírajících klacky  joyů...ehmm, no  takhle úplně  to nebylo
     - vlastně těch lidí  tam bylo odhadem sotva kolem  dvou stovek, holky
     se daly napočítat  na jedné noze a to i  s Irenou Formánkovou, kterou
     jsme poprvé viděli live. Bylo jí  určitě trochu trapně, když k ní čas
     od času  nesměle přišel nějaký  náctiletý hoch velikosti  mého bratra
     a chtěl podpis !
          Na pódiu  mezitím poskakoval Andrej a  snažil se zvětšit nevelký
     hlouček přihlížejících víceméně teenů o lidi u okolostojících konzolí
     a počítačů   -   marně.   Ale   nebýt   Andreje   a   jeho  typických
     černohumorových  vtípků, udělal  bych  asi  čelem vzad  velmi rychle.
     Celkem  sranda byla,  když se  Andrew  zeptal,  kolik lidí  má na  PC
     Turricana II.  - zvedl se obrovský  les rukou, ale na  otázku kolik z
     nás má originálku se nezvedla ani  jediná ruka ! Následovaly ukázky z
     připravovaných  her  jako  Quake  II.,  Jedi  Knight atd. Screenshoty
     promítali  na Bigscreenu,  ale asi  každou minutu  musel člen redakce
     odkliknout hlášku ACD-See PLEASE REGISTER, SHAREWARE VERSION a z toho
     jsme všichni měli hroznou srandu. Na pódiu se také objevili redaktoři
     polského časáku  Secret Service, kteří měli  se svými hláškami celkem
     úspěch. Pak se odpovídalo na otázky publika, ale chuť mě přešla, když
     Mrkvička, který převzal mikrofón od opadnuvšího Mamouliana, odpověděl
     na otázku  "co si myslíte o  Iceovi a Keltu a  konkurenci" jen jakési
     "hehm, mmm,  no další otázka  ?". Pak Bum,  a byla přestávka.  Pomalu
     jsme obcházeli stánky a když mě Ivan nařknul, že jsem perverzní, když
     jsem dostal  nápad koupit si  s obrovskou slevou  nějaké Manga-porno,
     jsme  alespoň u  stánku JRC  koupili v  Totálním Výprodeji  za velice
     křesťanské peníze Top Gun, Chronomaster a Anvil of Dawn a pak jsme si
     pořád  rachtali  krabicema,  jak  tam  ty  originální  cédéčka krásně
     bouchají a nepirátský manuál chrastí (velmi nezvyklý pocit). Pak jsme
     šli k  fontáně na meeting  s dalším kolegou  Jaydeem, který se  někam
     snažil dovolat  nefunkčním mobilem. Trochu  jsme pojedli a  pomalu se
     znovu  dostávali  přes  nejméně  trojité  kontroly  našich  ID  karet
     (lístků). Pak další trapná situace - venkovní hospůdka, tam bujaře se
     bavící a obědvající redakce Score a kolem několik chlapečků, kteří si
     své polobožské  idoly prohlíželi ze  všech stran, ale  nikdo nesebral
     odvahu je přerušit při vstřebávání jejich nedotknutelného oběda.
          Po půl  hodině zpoždění Mrkvička  ohlásil "huhů, za  deset minut
     zase začínáme" a čekali jsme další  půl hodinu. Mezitím jsem u stánku
     se  zuřivě bušícími  repráky nějak  ukecal prodavače  aby mi dal toho
     Joye Quickshota  za tři kila a  potom konečně začala druhá  část šou.
     Ale  simulátorů, na  které jsem  čekal, jsem  se nedočkal, protože na
     scénu přišel  jakýsi nesmělý redaktor, který  byl uveden jako hvězda,
     která píše recenze na kuželky a šipky, jeho nejoblíbenější hry vůbec.
     Z redakce byl evidentně  nejmladší a sám se k  tomu přiznal: "Já jsem
     teenager !". Vypadal, že v redakci je přivázaný ke kůlu a nutí ho tam
     hrát  jenom kuželky,  ale je  pravda,  že  se dost  snažil. Z  našeho
     meetingu s Andrejem sešlo, protože  se odpoledne už neukázal a ukázky
     z golfu už  nás moc nerozrajcovaly, ani  poukazy "lidi vydržte, budem
     rozdávat třicet  her, a vás moc  neni, tak se dostane  na každýho !".
     S konstatováním "ale jo, Andrej  byl dobrej" jsme opustili výstaviště
     a šli se alespoň kouknout na naše hry v krásné originální krabici.
          Když bych měl tuto akci porovnat s Level Party, na níž naleznete
     recenzi někde o klik myši nahoru, tak jednoznačně vede Level. Moc ani
     nepomohlo, že  se Andrej potil  nejspíš jako myš,  fakt je, že  mnoho
     lidí sem prostě  nepřišlo - což je koneckonců možná  škoda, pak by se
     opravdu dalo hovořit o "Pařanské sešlosti". Snad příště...

                                                             GOnDaR

     P.S. kvalita fotek redukována kuli velikosti. Kopirajt Score.


            výheň