Orblivion: hudba 21.století

           Elektronická, taneční  a klubová hudba v  současné době prožívá
     období svého největším rozkvětu. Existuje neuvěřitelné množství DJ's,
     kapel  a projektů  všeho druhu, od drum  and bass  přes ambient až po
     industriální  techno.  Ale,  jak  je  tomu  v  každém hudebním stylu,
     i v elektronice se hudba dělí pouze na dobrou a zbytek. To, zda-li je
     hudba  dobrá, je  víceméně subjektivní  představa každého  z nás, ale
     existují kapely o jejichž kvalitě nepochybuje skoro nikdo z milovníků
     elektronky, a které si získaly za dobu svého  působení opravdu veliké
     množství  posluchačů. Jedním  takovým projektem  je anglická formace,
     která nese mystický název The Orb.

                           Orblivion: 7 divů světa 

           Otec celého projektu je Alex Paterson, který je v podstatě také
     jediný stálý  člen kapely, začal s  tvorbou již koncem 80.  let spolu
     s J.  Cauty. Jejich  první EP  neslo název  "The Kiss  EP" a  veškeré
     použité zvuky byly nasamplovány z  Londýnské rádia Kiss. Právě Alexův
     samplerský um pak The Orb s  úspěchem využil i v budoucnu. Po věcičce
     s názvem "Music for Airports" a  "A Huge Ever Growing Pulsating Brain
     That Rules From The Centre  Of The Ultraworld" přišlo jejich debutové
     dílko  již  ve  znamení  The  Orb:  "The  Orb's  Adventures Beyon the
     Ultraworld." Jejich hudba dostala nálepku  ambient house. Sám Alex ji
     definuje  slovy: "Ambientní  hudba má  dostat vaši  mysl do  prostoru
     ticha a klidu. K pochopení její podstaty nepotřebujete drogy,ona sama
     je  virtuální  drogou".  The  Orb   byl  kritikou  uznán  jako  jedna
     z nejlepších progresivních  a moderních kapel  posledního desetiletí,
     což byla poslední kapka do moře úspěchu.
           Postupem  času  prošlo  Orbem  mnoho experimentálních muzikantů
     v oblasti elektronické  hudby, která je  nazývána trochu futuristicky
     new age. Mezi ty nejvýznamnější, kteří vždy částečně pozměnili náladu
     v kapele a tím i náladu pozdější produkce, byly například: Brain Eno,
     Nick Burton,  Simon Philips nebo  Andy Hugles. V  té době slavil  Orb
     veliké  úspěchy   na  živých  vystoupeních   jak  na  evropské,   tak
     i zaoceánské  půdě, které  zmapovalo album  Live 93.  Alex neusnul na
     růžích,  ale  úspěch  ho  vyprovokoval  ještě  k  větší produktivitě.
     Z tohoto období  jeho tvorby pochází opravdové  lahůdky, o kterých se
     traduje, že  představují klasickou hudbu 21.  století. Poměrně značně
     experimentální Pomme Fritz (1994)  následoval snad nejslavněší album:
     Orbvs Terrarvm (1995). Jeho podstatou je jakási melancholická nálada,
     která na vás při pozorném  poslechu velice silně zapůsobí. Podle mého
     názoru je to  jedno z nejzajímavějších hudebních děl  90. let. Určitě
     stojí za poslech.  Nejde o hudební kulisu, či  líbivou melodii, která
     se  zalíbí a  zase zapadne,  ale o  propracované dílo, které vypovídá
     o současném  stavu  lidského  myšlení,  které  je nezvratně ovlivněno
     působením  drog, médií,  spotřebním stylem  života, zhoubnou  komercí
     a bleskovým  rozvojem  techniky.  Člověk  se  s  tím  těžko vyrovnává
     a často se  stává, že ten  okolní balast přehluší  jeho vlastní rozum
     a cit.  Orbvs Terrarvm  je výpovědí  dnešního člověka,  která jen tak
     nezestárne.

                   Andy a Alex nebo je to snad někdo jiný ? 

           V  podobném  duchu  vznikalo  v  pořadí  již  sedmé album Orbu:
     Orblivion. Na jeho vzniku se  podílel team ve složení: Alex Paterson,
     Andy  Hughes  a  Thomas  Fehlmann.  Bylo  nahráno  v London's Trident
     Studios  v létě  roku 1996,   ale nápady  a předběžná  struktura alba
     vznikala v Thomsově  bytě v Berlíně. Andy sám  tvrdí, že v nahrávacím
     studiu  si člověk  připadá jako  opice v  kleci. Stres,  zodpovědnost
     a organizační   problémy  destruktivním   způsobem  ovlivňují  tvorbu
     a album pak není  tím, čím mělo původně býti.  "Thomův byt je veliký,
     můžeme být  každý v na  jiném místě a  zkoušet realizovat své  nápady
     a pak je  společně dávat dohromady, i když se  to dá někdy  přirovnat
     k rvaní  čtvercových kolíku  do kruhových  děr, ale  člověk má prostě
     pohodu, může se jít projít ven,  zahrát si na počítači nebo dojít pro
     něco do kuchyně. Nedá se to  prostě se studiem srovnat." Tak nějak by
     ve  volném  překladu  zněla  Alexova  a  Andyho  představa  ideálního
     prostředí  pro práci.  Zajímavý je  také důvod, proč vlastně  s prací
     Orblivionu začali: "Žijeme v podivném věku. Každý počítá roky a dojde
     mu, že už za tři léta je tu nové tisíciletí, ale málokomu dochází, že
     rok  2000 A.D.  je právě  rokem 1997,  jelikož Ježís  se narodil tři,
     možná  čtyři  roky  před  oficiálním  rokem  jedna." Orblivion je tak
     vlastně  prvním  albem  21.  století.  Je  to album, které prezentuje
     kompletní  retrospektivní pohled  na  dnešní  kulturu a  životní styl
     posledních   10  let   a  vlastně   posledního  tisíciletí.   Z  mého
     subjektivního pohledu  je nálada podobná, jako u Orbvs  Terrarvm, ale
     jedna  malinká změna  tu je.  Orb zařadil něco, co  by se dalo nazvat
     hitovkou. Jedná  se o věc s  názvem Toxygene. Možná jste  ji už někde
     slyšeli. Musím uznat, že je to  opravdu zajímavý pokus a rozhodně vám
     to ani nepřijde jako pěst na oko, protože vynikajícím způsobem zapadá
     do celkové nálady alba a vlastně mu  dává i trochu jiný rozměr. Až ji
     poprvé uslyšíte  v návaznosti na  ostatní skladby, myslím,  že budete
     mile  překvapeni.  Mezi  další  opravdu  nezapomenutelné kousky patří
     kompozičně  vynikající klidovka  Molten Love  a S.A.L.T, podbarvovaná
     mluveným slovem  a perfektní drum  sekvencí. Jsou to  prostě klasické
     orbovské  věci. Za  zmínku stojí  také zdánlivě  šestisekundový track
     s názvem  72. Obsahuje  však ještě  bonusový doplněk,  který se na CD
     nachází asi po  8 minutách absolutního ticha. Nevím,  jak tento track
     autoři zamýšleli, ale  jako nápad to není rozhodně  špatné. Možná, že
     nám vlastně  chtějí naznačit, jak  zajímavé může být  právě absolutní
     ticho. Určitě si při  poslechu poslední skladby nevypínejte přehrávač
     a počkejte  si na  závěrečný  bonus,  protože i ta trocha ticho patří
     k celkovému zážitku z poslechu tohoto geniálního alba.
           Orb zamýšlí podniknout s  Orblivionem i mohutné koncertní turné
     po celém  světě. Autoři chtějí  přijít s něčím  originálním. Neustále
     opakující se světelné a laserové efekty doprovázené kouřem a mohutným
     duněním basů se jim zdají  nudné a přežité. Orblivion potřebuje podle
     jejich slov  něco víc než  klasické představení. Chtějí  zapojit více
     audiovizuální techniky  a vytvořit z  hudby spíše doplněk  celé show,
     než její hlavní prostředek.
           Orb je  ve své podstatě  jediný team svého  druhu, který mnohdy
     podstatně  vybočuje  ze  standardních  schématů současné elektronické
     muziky a  při tom se stále  udržuje na pomyslné špici,  jeho hudba je
     poněkud náročnější, než klasické klubové hopsačky,  a proto si určitě
     zaslouží vaši  pozornost, zvláště pak,  pokud jste už  trochu unaveni
     z neustálého  tucání  a  nudných  melodii.  Orblivion  je  hudba  21.
     století, zkuste si ji poslechnout určitě v ní najdete vlastní pocity,
     tvořili ji totiž lidé, kteří mají podobné nálady jako vy.

                                                             ReDox

                             The Orb: Orblivion 
                         Island records CD - (72:05)

             Delta MkII, Ubiquity, Asylum, Bedouin, Molten Love,
               Pi, S.A.L.T, Toxygene, Log of Deadwood, Secrets,
                             Passing of Time, 72.


            výheň