debilní
                        
                                                                        
                                                                         
                                                                          
                                                                          
                                                                          

                                    ČÍSLO 2


         Byl krásný  slunný letní den. Obilí  v širých lánech se  vlnilo ve
    velikých  poryvech  větříku.  Kdesi  za  lesem  se ozývalo houkání výrů
    a z  kostelní  vížky  monotónně  bimbal  zvon.  Po  mýtině  se plazivým
    smýkáním šinul  hlemýžď a zanechával  za sebou kluzkou  stopu. Pocestný
    šel zasněně loukou a málem se sesypal na zem. Šlápl vyplašenému syslovi
    na  jazyk.  Sýkorky  čile  létaly  vzduchem  a  pyšně shlížely na pilné
    mravence. Plno z nich při tom spadlo do potoka a tam se zalykaly vodou.
    Mrtvé dopluly až ke mlýnu, v němž  mlynář sypal z pytlů mouku. Na hlavě
    měl čepici  a pod čepicí bukvici.  Pes visel na visutém  mostě a přitom
    vyl na měsíc. Vyvinuté víly vily  věnce a pak je prodávaly v krematoriu
    pověrčivým stařenkám. Bílí trpaslíci by  byli bývali zbili každého, kdo
    šel okolo. Pocestný  šel okolo, ale vybil trpaslíky  dřív než oni jeho.
    K večeru došel k vísce a začal hledat, kde by přenocoval. Zanedlouho ho
    pozvali do jednoho  domu. Dostal večeři a na  oplátku pomáhal hospodyni
    drát  peří.  Přitom  vyprávěl  poutavé  příběhy  a  všichni  ho napjatě
    poslouchali. Když dodrali všechno peří, byl chudák pocestný tak unaven,
    že si  ustlal na půdě.  Ještě než usnul,  slyšel, jak chlapci  na návsi
    žertují  s děvčaty.  Vítr skučel   v komíně,  výři houkali  jak sirény,
    kohout  kokrhal  na  hnoji,  prasata  chrochtala  ve chlévě, krávy líně
    přežvykovaly ve  stáji, kočky skákaly  po střeše a  psi na ně  štěkali.
    Když hodiny odbíjely půlnoc, přišli  domů hospodářovi synové, ale to už
    pocestný spal (jako) zabitý.

                                                                 Ferda

    P.S.: A dneska už žádná kostra nebude !!!


            výheň