, . , , ,
. , ,
, , , , .
, , ,
, , , ,
. . , . , ,
, . , ,
, , .
, , . . , , ,
. . .
, , , ,
. , , , ,
, , ,
, , ,
, , , Mikroproce,1993 ,
. , ,
. , , , ,
,
, , ,
, Onehdá se dostalo do mých rukou, které, byli nedávno poškozeny
sekyrkou, jedno, nekalý CD. Jak všichni předpokládáte ,bylo pirátský.
,Prohlídnul jsem si hry a chtěl, si vyzkoušet nějakou novou, dosud
neprobádanou hru. DRAGON.ARJ, hmmmm, to zní docela dobře. Du to toho.
, ,
Úvodem bych chtěl pouze podotkoun, že již předem obdivuju Firmu
Mikroprose, jak dokázali takovouhle bezvadnou hru rozhejbat na
zastaralých 386 s pouhýma dvouma megama paměti !!!
Příběh začíná přesně dvacet let před královou smrtí (to je asi
tak přesný jako Je o pět minut víc než před pěti minutama). V tento
den se rozhodl král skoncovat se zlem v jeho království.
Vyjel, spolu se svým synem a královským čarodějem, naproti nejisté
budoucnosti. Zanedlouho přijeli na dohled k zlonosné hoře a po menší
poradě se vstříc nebezpečí ubíral již jen čaroděj. Dorazil k oné zlé
hoře a vypustil své nejsilnější kouzlo. Ani protivník se nenechal
zahanbit a zaútočil jako první. Jeho kouzlo bylo naštěstí odraženo
a jak se tak říká mezi námi kouzelníky -nedáš dostaneš- byl poražen.
Království je na dvacet let v chatrném míru. Po oněch dvaceti
letech...
..."Žij dlouho, náš nový králi".
Asi tak nějak vypadá uvedení do příběhu zvaném DragonSphere. Vy,
jako nový král, se probouzíte na posteli. Ihned jak vstanete, tak Vás
musí ohromit perfektně rozanimovaná postavička krále, a nejen krále,
všechny postavy působí jako živé. Když se král například vrhne vstříc
novým dobrodružstvím do studny no to je prostě dokonalost sama. Jak
se přehupuje přes okraj, to ho skoro chcete zastavit jak vypadá
reálně. Animacím ve hře se prostě nedá nic vytknout. Vůbec
k nejefektivnějším patří umírání krále.
Ta smrt je tak hezká
Grafika je taky dost dobrá. Všechny prostory jsou detailně
prokresleny a barvami Mikroprocesoráci taky nešetřili. Kdybych měl
srovnávat grafiku mezi DS a Beneath a steel sky, tak by asi přece
jenom vyhrálo DS, ale opravdu jen o malinkato.
Miluju práci. Dokážu se na ní hodiny dívat.
Zvuky... "Zvuky? Tady někdo mluvil o zvucích? Vždyť tam žádný
nejsou!" No správě, konečně se někdo ozval z řad čtenárenstva. Pokud
nepočítam zvuk, alébrž potlesk, při korunovaci, tak tam vážně žádný
zvuky nejsou. Zvuky jsou asi největší slabinou celé hry. Když už jsme
u těch slabin, dost veliké mezery jsou v scénáři. Například, když
autoři nevěděli jak dát do hry panenku, tak Vám ji jednoduše daroval
stín v jeskyni, nebo flašku s mouchama jste vyhráli nad obchodníkem
spolu s několika (asi s pěti) dalšími potřebnými i nepotřebnými
věcmi. Dál, při takovém souboji s zuřivým provazem se lehce může
stát, že do Vás ten špagát strčí a je z Vás mrtvolka.
Muzika je v průměru. Nikoho by neměla příliš uchvátit a zase
naopak. Pořád se střídá takže nikoho nemůže unudik k smrti. Když mě,
osobně, muzika neuchvátí, tak jí vypnu a pustim si spíš nějakou
kazetu nebo rádio.
Mezi klady hry přiřazuji schopnost automatického nahrátí pozice
při vsoupení do nové místnosti nebo při spadnutí programu. To pak
stačí pouze vyvolat a nemusíte se bát nějakého nepříjemného
překvapení. Mezi nevíhody (tedy alespoň pro mě) jsou objemné
rozhovory, protože nejsem zrovna kovanej v jazyku anglickém. Při
těchto rozhovorech je třeba si některé informace poznamenat, a proto
jsem postrádal také něco jako zápisník přímo ve hře. Přeci jenom,
zapisovat si vše na papír, pak ho hledat, teď ho stratíte... no hrůza
jenom pomyslet. Teď bych si dovolil jeden pozdrav mému bratříčkovy,
ten byl tak laskav a stratim mi muj papír ke hře Cannon Fodder.
Opravdu děkuji, jeden den hraní v pr..li!!!
Celý příběh se odehrává v kouzelné zemi. Na Vaší mapě země je
označeno celkem pět lokací: Brynn-Fann (země motýlího krále,
bludiček, pomatených víl a hladových žabiček), Slathan ni Patan (země
měničů, poustevníků a jiných pochybných stvoření v podobě zelených
žab s chapadlami), Soptus Ecliprus (poušť, poušť, poušť... a někde
hluboko v ní prosperující obchodník, který si rád hraje), mágova věž
(oblast vyznačující se ženou Llanie, která je svou postavou nepodobná
mužům, mudrc, přerostlých brabčáků, mluvící křoví, zuřivý provaz,
krysy a hlavně sídlo zlého čaroděje Sanweho) a poslední lokací je
jeho království plné poddaných a jiné chamradi (královna atd.).
Neni nad jubilejní sjezd KSČM. To KSČM neni
to co si myslíte, to je zkratka pro
Krajanští skokani z Čech a Moravy.
A když už si myslíte že je vše za Vámi, tak Vás hra překvapí
dalším putování pohádkovou zemí. Hlavní náplní Vašeho putování je
samozřejmě zabít zlého čaroděje, ale tento úkol se změní ihned po
nedobrovolném střetu se záporákem. K Vašemu úžasu se dozvídáte, že
nejste král, ale jenom nějaký podřadný měnič podob a tím je dán Váš
nový úkol. Stát se králem. To se mu samozřejmě podaří a on si bere
onu mužatku Llanie za ženu a stává se adoptivním synem krále
Callashe. No a dál to neni potřeba vyprávět, protože to každý už
určitě zná...
Boj u kterého visí vizitka "Začátek konce"
Nakonec se tu před námi vynořila trochu víc jak průměrná
adventura s perfektními animacemi a hlavně pohyby postaviček, pěknou
grafikou, mizernými zvuky a normální hudbou. Největší chybou, tedy
kromě zvuků je, že si mě hra nedokázala udržet až dokonce. Na začátku
jsem hru hrál kůli perfektní grafice a animacím, ale po nějakých dvou
hodinách hraní si na to již zvyknete a nemáte již proč hrát obvzláště
pokud jedinou cestou k dohraní je řešení absolutně hovadských
hádanek, které spočívají v odpovědích při rozhovorech. Jedna chybná
odpověď a jste mrtví. Já jsem se snažil hru dohrát pouze pro Výheň,
ale bohužel nedoválčil jsem to až do konce...
Děkuji za pozornost
Wert
výheň