|14 Zkus¡me zkou¨ku |07 V¨echny vnˆj¨¡ v˜¨e zm¡nˆn‚ odli¨nosti (v odborn‚m jazyce se ujal term¡n mi¨uge) maj¡ hlub¨¡ opodstatnˆn¡. M lokdo v¡, ‘e matfyz k - odbornˆ Homo Sapiens Matfyz kis se od norm ln¡ho ‡lovˆka - Homo Sapiens Sapiens v lec‡ems li¨¡. Pokusy v genetick‚m £stavu v Jaslovsk˜ch Bohunic¡ch, nositele vyznamen n¡ Z sluhy o v˜stavbu a ž du pr ce, bylo prok z no, ‘e matfyz k je po Pythecantropovi druhou slepou v˜vojovou vˆtv¡. To je d no sadou jeho chromoz¢m–. Na rozd¡l od ‡lovˆka, kter˜ m  chromoz¢my X a Y, m  matfyz k X a Z, tak‘e t¡m je zp–sobena jeho sterilita a je tak odsouzen k postupn‚ degeneraci. Druhou odli¨nost ve stavbˆ najdeme v pamˆti. Postupn˜m v˜vojem do¨lo k tomu, ‘e pamˆŸ matfyz ka funguje stejnˆ jako pamˆŸ po‡¡ta‡e - skl d  se ze dvou ‡ st¡: PamˆŸ ROM, pamˆŸ st l , do kter‚ se ned  zapisovat. Zde m  matfyz k ulo‘enu z kladn¡ sadu znak–, v˜robn¡ ‡¡slo, tedy rodn‚ ‡¡slo, 8192 z kladn¡ch slov rodn‚ho jazyka a v¨echna pravidla pro v˜po‡et diferenci ln¡ch rovnic. Zbytek tvo©¡ pamˆŸ RAM, jej¡‘ obsah je u po‡¡ta‡– pravidelnˆ obnovov n, tzv. refresh. Bohu‘el n sledkem £pln‚ izolovanosti v prvobytnˆ pospoln‚ spole‡nosti a ¨patn˜m hlediskem p©irozen‚ho v˜bˆru (matfyz ci se orientovali sp¡¨e na matematicky nadan‚, ne‘ na siln‚ a zdrav‚ jedince) do¨lo k postupn‚ degeneraci a poruch m v˜¨e zm¡nˆn‚ho refreshe. Po rozpu¨tˆn¡ prvobytnˆ pospoln‚ spole‡nosti se za‡aly projevovat n sledky. Novope‡en¡ otrok ©i si nedok zali zapamatovat sv‚ otroky a otroci, kte©¡ byli vydra‘eni v rozb¡haj¡c¡ se privatizaci, ztr celi p©ehled o sv˜ch majitel¡ch. Ale t¡m postup degenerace nebyl zcela u konce. Obdob¡ feudalismu je¨tˆ v¡ce prohloubilo patologick‚ zmˆny v ‡innosti pamˆti, tak‘e u sou‡asn‚ho matfyz ka v rozvinut‚, pop©. rozvojov‚ kapitalistick‚ vlasti se vlivem ne£pln‚ho refreshe obsah pamˆti RAM po dvou dnech tak©ka £plnˆ ztr c¡. Teƒ kdy‘ toto v¡me, dok ‘eme si vysvˆtlit spoustu p©edt¡m p©inejmen¨¡m z hadn˜ch vˆc¡. Celkem nikoho vz sadˆ nep©ekvapilo, ‘e matfyz ci s p©ehledem dok ‘¡ ©esit slo‘it‚ diferenci ln¡ rovnice, ani‘ by je to p©edt¡m nˆkdo u‡il. Ale jin‚ situace: Pro‡ matfyz ci po p©¡jezdu dom– se v‘dy znovu seznamuj¡ s celou svou rodinou? Pro‡ se z m¡stnosti, kde si matfyz k d v  koupel (vˆt¨inou to b˜v  koupelna, ale u matfyz k– nejsou vylou‡eny i m¡stnosti jin‚) pravidelnˆ oz˜vaj¡ v˜k©iky p©ekvapen¡ a obdivu? A jistˆ sami p©ijdete na spoustu dal¨¡ch p©¡klad–. Za v¨echny ostatn¡ bych uvedl je¨tˆ pravideln˜ obr zek z vr tnice koleje: Nedˆle, pozdˆ ve‡er, student s batohem na z dech se spolu s vr tnou skl n¡ nad tlust˜m se¨item, najednou se student uhod¡ do ‡ela a vyk©ikne: "Ano, to je ten pokoj!", podˆkuje a chce odej¡t, ale vr tn : "Po‡kejte, tak se napi¨te do knihy n v¨tˆv!" "Ale j  nejsem n v¨tˆva," pohor¨¡ se student a uk ‘e j¡ kolejenku. Ale to se zase uhod¡ do ‡ela vr tn , jenom‘e jin˜m zp–sobem: "Tak co tady sak ra ¨a¨kujeme, v‘dyŸ ho tam m te napsan˜!" "A jo!", val¡ matfyz k o‡i na velk‚ ‡¡slo sv‚ho pokoje. Z ‡eho‘ v¨eho vypl˜v , ‘e u‡it se ke zkou¨ce v¡ce jak dva dny nem  prakticky ‘ dn˜ v˜znam. Tak‘e matfyz k cel˜ semestr odpo‡¡v , pak p©ijde zkou¨kov‚ obdob¡, spolu s ostatn¡mi si rozpl nuje p©edmˆty, aby se u v¨ech vyst©¡dal se¨it pilnˆj¨¡ho kolegy, kter˜ zat¡m chodil na p©edn ¨ky a vykon val podrobn˜ z pis, a podle tohoto pl nu pak chod¡ na zkou¨ky. Odv ‘nˆj¨¡, nap©. Vele¨¡k, se u‡¡ jen noc p©ed zkou¨kou, l tku si dvakr t p©e‡tou, tedy pokud to stihnou. Vele¨¡kovi se dokonce stalo, ‘e p©edn ¨ky z Teorie automat– a jazyk– cel‚ nedo‡etl a je¨tˆ p©i¨el pozdˆ na zkou¨ku. Neztr cel v¨ak hlavu, omluvil se, ‘e p©ijde a‘ za chv¡li. Ku‡era tedy souhlasil: "To vypad , jako by jste si to chtˆl je¨tˆ do‡¡st!" Netu¨il, ‘e nen¡ daleko od pravdy. Kde‘to ostatn¡ studenti jsou vesmˆs piln¡. Sp¡¨ se chod¡ p©epsat na jin˜ term¡n, ne‘ aby p©i¨li s ne£pln˜mi znalostmi. Samotn‚ zkou¨ky pak m¡vaj¡ p©ev ‘nˆ uniformn¡ pr–bˆh. V z sadˆ je lze dˆlit podle nˆkolika hledisek: Podle komunikace rozezn v me typ obecn˜, typ Peterka a typ Pultr. Obecnˆ to vypad  asi n sledovnˆ. Zkou¨ej¡c¡ simult nnˆ obsluhuje nˆco kolem ¨esti student– v r–zn˜ch st di¡ch rozkladu. Tˆm co u‘ uzr li, zapisuje zn mku a vede z vˆre‡nou ©e‡. Vˆt¨inou se nevyhazuje, zkou¨en˜ k t‚to alternativˆ dospˆje posl‚ze s m a o ‡ty©ku se p©ev ‘nˆ pros¡. Zkou¨ej¡c¡ zad  t‚ma, zkou¨en˜ pop¡¨e nˆkolik pap¡r– a pak se oba p©edh nˆj¡, kdo to rychleji p©e‡te. Student se sna‘¡ co nejrychleji projet m¡sta, ve kter˜ch nem  jistotu. S vysokou frekvenc¡ st©¡d  p©ed pedagogem pap¡ry a chaoticky v nich ukazuje prstem. Naprotitomu u Pultra panuje naprost‚ ticho, kter‚ ru¨¡ jen nerv¢zn¡ ¨ustˆn¡ pap¡ry a pronikav˜ Pultr–v hlas. Komunikace s n¡m prob¡h  jen p¡semnˆ. Polo‘¡ ot zku, nato zachrast¡ pero, pak je chv¡li pauza, ve kter‚ Pultr lu¨t¡ pr vˆ vznikl‚ klikyh ky. Kde‘to Peterka t‚mˆ© v–bec nemluv¡. Novˆ p©¡choz¡mu prstem uk ‘e krabici od po‡¡ta‡ov‚ho pap¡ru s nast©¡han˜mi prou‘ky s ot zkami a volnou ‘idli. P©i tom v¨em toti‘ poslouch  nap¡nav‚ vypr vˆn¡ o mikroprocesorech a ml‡ky d v  sign ly: 1) to nechci sly¨et. 2) to chci sly¨et je¨tˆ jednou. Nˆkter‚ partie m  zvl ¨Ÿ obl¡beny a p©ijde-li nˆkdo s p©¡jemn˜m hlasem, mus¡ je vypr vˆt a‘ do ochraptˆn¡. A t©et¡ sign l hojnˆ pou‘¡van˜ i u ostatn¡ch pedagog– - u‘ toho bylo dost, dejte mi index. U Peterky dvojku dostane jen ten, kdo kokt  nebo nejm‚nˆ t©ikr t v tˆsn‚m sledu zopakuje, ‘e nic neum¡, a dolo‘¡ to minutou ml‡en¡. Zvl ¨tn¡ jsou zkou¨ky t‚‘ u obou Ku‡er–. Luƒa, z katedry aplikovan‚ matematiky nech v  studenty si zn mku vysedˆt. Pe‡livˆ prohl‚dne jeho pr ci, nˆkam uk ‘e prstem a prav¡: "Tady se mi to nel¡b¡" a jde pry‡. Pokud student p©ijde na to, co se mu tam nel¡b¡, jde dom–. Tak‘e sedˆt na zkou¨ce u Ludi lze od hodiny a‘ do ‡ty©ech a v¡ce. Ku‡era Anton¡n, z katedry kybernetiky a informatiky, naprotitomu zkou¨ky nebere p©¡li¨ v ‘nˆ. Term¡ny ‘ dn‚ nevypisuje: "Kdy‘ jsem tam, zkou¨¡m." P©esto na na¨e nal‚h n¡ vysypal ©adu dat, kdy n s bude ur‡itˆ o‡ek vat. Pilnˆj¨¡ studenti si chtˆli rovnou zapsat, ale on je zapla¨il, ‘e term¡ny zn me, aŸ ka‘d˜ p©ijde, kdy se mu to bude hodit. Tu se ozvaly hlasy, co se stane, kdy‘ p©ijde hodnˆ lid¡, to n s po¨le dom–, ‡i co? "No kolik v s je, ¨edes t? J  30 lid¡ za den zvl dnu!" V dobˆ zkou¨en¡ lze potkat po chodb ch studenty, kte©¡ o sobˆ prohla¨uj¡, ‘e jsou zrovna zkou¨eni, nˆkde se zasekli, nevˆd¡, jak d l, Ku‡era je milostivˆ uvolnil, aby se pro¨li, ‘e na to t©eba p©ijdou, a tak na ka‘d‚m zn m‚m i nezn m‚m loud¡ vˆdomosti, aby se hned mohli vr tit zp tky a hrdˆ o sobˆ prohla¨ovat: "Jen jsem udˆlal p r krok–, u‘ mi to bylo jasn˜." |14 V˜rokov  a predik tov  logika |07 Dal¨¡ zaj¡mavou osobnost¡ je Petr ›tˆp nek. Jeho p©¡tomnost se vˆt¨inou nikde neutaj¡. Dokonce i u‡ebna, ve kter‚ p©edn ¨el, se d  jednodu¨e poznat i nˆkolik dn¡ pot‚. Hned druhou p©edn ¨ku se i p©ed n mi uk zal v cel‚ sv‚ kr se. Teƒ asi ‡ek te, co p©ed n mi uk zal. Nic p©¡kladn‚ho. U‘ p©i vstupu do budovy n s p©es nos pra¨til tˆ‘k˜ ¨tiplav˜ d˜m, kter˜ st le houstl a houstl, ‘e na schodi¨ti jsme ztˆ‘¡ rozezn vali schody. A‘ ve druh‚m pat©e jsme dohnali ›tˆp nka, kter˜ p©ikryt ‡ernou k¨iltovkou vypou¨tˆl koutkem smradlav  oblaka a pomalu se ¨inul vzh–ru. Zav©eli jsme se do t©¡dy, aby na n s kou© nemohl, ale za chv¡li ve¨el ›tˆp nek, postavil se k tabuli, vydechl, a kdy‘ zas bylo vidˆt, pronesl sv˜m tich˜m chraptiv˜m hlasem: "V budovˆ ¨koly je zak z no kou©it. J  to v¡m, ale m m nep©ekonateln‚ nutk n¡. Tak‘e komu z v s sed¡c¡ch v prvn¡ lavici vad¡ kou©, sednˆte si pros¡m dozadu." A za‡al p©edn ¨et. Chv¡lemi mu nebylo ani rozumˆt, to kdy‘ se zrovna nenam hal vyndat doutn¡k z £st, kromˆ toho, ‘e se optick‚ vlastnosti vzduchu st le mˆnily k hor¨¡mu. Kdy‘ zpopelnil i br‡ko doutn¡ku, v¨ichni jsme si oddechli. Dokonce i soused, kter˜ u‘ asi ‡tvrt hodiny nepsal, jen vyd val p©¡¨ern‚ d viv‚ zvuky a ve smrteln˜ch k©e‡¡ch se zalamoval na ‘idli a v pravideln˜ch intervalech ml til ‡elem do stolu, tak‘e nebyl sly¨et v˜klad. Z okol¡ se oz˜val nerv¢zn¡ sykot, ten v¨ak nepom hal, proto‘e soused d l ¨t¡pal st–l. Tak i on n hle p©estal a ¨Ÿasten se sesul na podlahu. Ale ›tˆp nek dlouho neot lel, vyt hl st©¡brn˜ zapalova‡, nov˜ doutn¡k, c hv¡li ho nah©¡val a pak v¨e za‡alo znovu. Na konci p©edn ¨ky zrakovˆ slab¨¡ jedinci nedohl‚dli ani do se¨itu (kr tkozrac¡ odhazovali br˜le s koment ©em, ‘e darmo vis¡ na nose), jen jsme sly¨eli, jak ›tˆp nek podˆkoval za pozornost a jak vrzly dve©e. "To se mu to chod¡, kdy‘ je na to zvyklej!", ozvalo se zleva a vz pˆt¡ nato doty‡n˜ p©evrhl st–l. "Po‡kejte, otev©eme okno!", ©ekl jin˜ hlas a skute‡nˆ bylo sly¨et, jak otv¡r  okno. "Rad¨i dvˆ!", promluvil nˆkdo dva metry ode mne, ale nejsp¡¨ u‘ ho otev©¡t nestihl, proto‘e nejd©¡ve zakopl o ‘idli a pak mi zmizel z dohledu za doprovodu ©in‡en¡ skla. Od t‚ chv¡le se nikdo neodv ‘il ani pohnout. Ve v¨ech smˆrech jsme tu¨ili nˆco nebezpe‡n‚ho. A kromˆ toho se ze v¨ech stran oz˜valo tˆ‘k‚ ka¨l n¡ a co chv¡li cosi plesklo o podlahu, tak‘e jsme se nemohli ani navz jem dorozumˆt. Kone‡nˆ jsem nahmatal zeƒ a plazil se ke dve©¡m, zde se u‘ vytvo©il ©etˆz a studenti spojen˜mi silami p©ekon vali p©¡kr‚ schodi¨tˆ ke dve©¡m. V¡ce ne‘ logice jsme se nˆkter‚ hodiny vˆnovali historii. Jednu p©edn ¨ku vˆnoval Nˆmc–m. Vypr vˆl n m o jejich n tu©e. Za‡al od lesa: Ve Francii v d vn˜ch dob ch, kdy se je¨tˆ psalo inkoustem a na ka‘d‚ lavici byl kalam © a hus¡ brk, aby studenti mˆli ‡¡m ps t, p©edn ¨el na univerzitˆ sta©i‡k˜ profesor, kter˜ se st le pletl, a‘ jednomu studentovi do¨la trpˆlivost, vstal a hodil po nˆm kalam ©. Netrefil ho, inkoust se roztekl po tabuli a chud k profesor se zhroutil. Ov¨em ve V¡dni to do¨lo mnohem d l. V podobn‚ situaci student vystoupil do uli‡ky, vyt hl revolver a tentokr t se trefil. Jin˜ p©¡klad: V dobˆ renesance se Nˆmci, nikdo nev¡, co je to popadlo, za‡ali c¡tit p©edur‡eni k tomu, aby pokra‡ovali v odkazu antiky. Rekonstruovali latinu, tak‘e latina, kter  se dnes pou‘¡v , je vlastnˆ d¡lem nˆmeck˜ch osv¡cenc–. Jenom‘e probl‚m byl s v˜slovnost¡, ta se ani nemohla dochovat. Ale oni se i s t¡m vypo© dali, tak‘e nynˆj¨¡ latinsk  v˜slovnost poch z¡ z Nˆmecka. D le ›tˆp nek pokra‡oval u‘ v sou‡asnosti. Jeho tch n profesor medic¡ny mˆl jet na symp¢zium do It lie, kol‚bky latiny, a tak si za‡ tek sv‚ho projevu p©ipravil v latinˆ. Ale co se nestalo, m¡sto potlesku sklidil akor t sm¡ch a je¨tˆ si ho ital¨t¡ kolegov‚ dob¡rali, ‘e pro‡ tak ¨i¨l ? Jin  p©edn ¨ka byla vˆnov na sendvi‡–m. Pr˜ mu jak si mezin rodn¡ spole‡nost se s¡dlem v D nsku pro pomoc rozvojov˜m zem¡m nab¡dla pro nˆkolik student– pobyt spojen˜ s v˜ukou v nˆkter˜ch oblastech. Ale pak z toho vyplynulo, ‘e byl projekt zam˜¨len pro africk‚ zemˆ a program obsahuje d nsk‚ £‡etnictv¡ a podobn‚ vˆci. Slu¨nˆ tedy nab¡dku odm¡tl, ale byl mu nab¡dnut jin˜, u‘ l kavˆj¨¡ program. Ale abych nep©edb¡hal. ›tˆp nek p©i¨el do t©¡dy, vyndal doutn¡k z £st a pravil: "V¡ nˆkdo, co je to sendvi‡ov˜ semestr?" Dlouho se nic nedˆlo, a tak se ptal d l: "V¡ nˆkdo, co je to sendvi‡? ...tady u‘ to sly¨¡m... Pros¡m v s, sendvi‡ vypad  takhle:" a na tabuli nakreslil p–dorys, bokorys a ©ez sendvi‡em: "Todle je chleba, todle s˜r a tady je zase chleba. V¡ nˆkdo, jak vzniknul sendvi‡? Ne, za to Edison nem–‘e, pros¡m v s, to byl v Anglii lord Sandvich a ten propadl h©e v brid‘. V¡ nˆkdo, co je to brid‘? ... Tak ten lord Sandvich nutil sv‚ slu‘ebnictvo, aby s n¡m cel˜ den hr lo brid‘. Samoz©ejmˆ, ‘e hr ‡i museli nˆkdy j¡st. Ale ‘e lord nechtˆl kv–li tomu hru p©eru¨ovat, nech val j¡dlo pod vat p©i h©e. Kdo v¨ak hraje karty, v¡, ‘e se nesm¡ zamastit, ani jinak za¨pinit. A tak lord nech val v¨echno j¡dlo balit do chleb–. No a podobnˆ vypad  i sendvi‡ov˜ semestr. Trochu teorie, pak praxe a zase trochu teorie." Smazal popisy chleb– a s˜ru a nahradil je teori¡ a prax¡ a pomalu p©e¨el k v˜¨e zm¡nˆn‚mu telefon tu.