Dveře. Obličeje se plazí po stěně. Podpatky, ty podpatky
     ťuk ťuk ťukají do mramoru stopu.
     Není vidět. Bílý plast, vzhledný kryt stropu
     a pod ním lampy. Eskalátor nahoru k oblakům, do pekla.
     Kdyby sem jednou voda natekla,
     utopíme se jako krysy. Jako krysy z hořící lodi do vody
     valí se masa lidského masa zasklenými výklady.
     Na slunce. Do ulic se stánky, žebráky a odpadky.

     Dravý proud pohltí slabé a bez vůle. Valí se doprava,
     zprava, doleva, dovnitř, ven. Divoce se vlní.
     Přijel laminátový oř, zvrací, zas se plní.
     "Clilililiin."
     Z chodníku gejzíry betonu chvístají do nebe,
     padají zpět z výše na mě a na tebe.
     Pod dům kde žijí jen peníze a dlužní úpisy
     v rukavicích ruce nesou jed na krysy.
     Z kanálu pára mě zahalí do puchu,
     klesám, nevstávám, jen lapám po vzduchu.
     Dav ani necítí. Nemá čím. Přes moje údy.
     Ženou ho ideály, motory či pudy.
     Nechám se nést. Vtom vyrůstá ze země.
     Zastav. Stůj!. Počkej, zabiješ mě!
     Nervózní taxík a taxikář a zákazník.
     Monotónní tazatel vnucuje cizinci dotazník
     tištěný anglicky, nemá ho v němčině.
     Strážcové zákona koukají dokola nečinně.
     Cyklisti, bruslaři se míhají kolem.
     Prodejce štěstí se unudí za stolem.
     Ke spokojenosti chybí mi tu jen veřejná poprava.

     Není co dodat. Jako pád z útesu
     procházka ulicí Prahy se nejen zdá být.
     Bezpočet vrásek už do tváří vryt
     určitě byl ruchem v matce všech měst.
     Raději uhýbám všem lidem z cest.
     Ve skle si prohlížím vady v svém účesu.

                                                    YGi
  YGi: No comment.


            výheň