|14 —vod do matfyz ka |07 P©edt¡m, ne‘ se ‡lovˆk stane matfyz kem, m  dlouh‚ pr zdniny. Za‡ tkem ‡ervna slo‘¡ maturitu, v p–lce ‡ervna p©ij¡ma‡ky a pak u‘ jen skl d  ruce, nej‡astˆji do kl¡na, kdy‘ tam si nedos hne, tak alespo¤ za z da. A t pe. Nev¡ toti‘, jestli u‘ se matfyz kem stal, nebo to teprve p©ijde. "Tat¡nku", pt  se maminky, "Kdy u‘ budu matfyz k?" Nepozoruje na sobˆ ‘ dn‚ zmˆny: co bylo p©edev‡¡rem, si nepamatoval nikdy p©edt¡m, zrovna tak zapom¡nal, kam a pro‡ jde, kde byl. Netu¨¡ toti‘, ‘e se u‘ matfyz kem narodil. Ale pr zdniny nem¡val dlouh‚ v‘dycky. To bylo je¨tˆ v d vn˜ch, p©ed vn˜ch dob ch, kdy na stromech rostlo totalitn¡ list¡ (na jehli‡nanech byste je¨tˆ na¨li totalitn¡ jehlice, poznaj¡ se podle toho, ‘e jsou tmavˆj¨¡ a uh˜baj¡ doleva), ©ekami proudila totalitn¡ voda, kde vod¡ky ve vazbˆ s kysl¡kem sice sv¡raly spr vn˜ £hel 120o, ale oba byly v¡ce vlevo. A povinnˆ se chodilo vlevo, chci ©¡ct jezdilo na chmel, kde se konalo prvn¡ vz jemn‚ sezn men¡ matfyz k– a kde si v¨ichni z£‡astnˆn¡ uvˆdomili, ‘e se opravdu se¨li a ‘e tak budou na sv‚m m¡stˆ. Je jasn‚, ‘e se ned–sledn˜m v˜bˆrov˜m ©¡zen¡m do jejich ©ad ob‡as dostanou i simulanti, kte©¡ matfyz ctv¡ pouze p©edst¡raj¡, ale na nˆ spolehlivˆ plat¡ prvn¡ semestr a pat©i‡n  zkou¨ka podle oboru. Nˆkte©¡ u‘ odch zej¡ v pr–bˆhu prvn¡ch mˆs¡c– se zklam n¡m, ‘e naopak oni naletˆli a tento fakt dokumentuj¡ inzer ty na n stˆnk ch, kter‚ z ©ady uniformn¡ch koup¡ a prodej¡ skript anal˜zy, agebry, svat‚ho p¡sma a biblick˜ch slovn¡k– (nˆkte©¡ jsou toti‘ nejen matfyz ci, ale i vˆ©¡c¡) hl saj¡: Prod m v¨echno, zna‡ka kon‡¡m. Ale zpˆt k chmelu. U matfyz k– b˜v  problematick˜ po‡et pot©ebn˜ch student–, neboŸ je zn ma jejich vrozen  ne¨ikovnost a t¡m i vysok˜ £bytek pracovn¡k–. V pr–mˆru to b˜v  20 a v £rodn˜ch letech a‘ 30 procent. Nejbˆ‘nˆj¨¡ zranˆn¡: Pojƒ, d me p ku - komplikovan  zlomenina p©edlokt¡; pravideln  koupel: ot©es mozku, zlomeniny nosu; st©¡h n¡ neht–: hlubok‚ st©i‘n‚ r ny; fotbal - prokopnut‚ b©icho; softbal: tento sport byl matfyz k–m zak z n; volejbal: zlomeniny prst– a ‡etn  poranˆn¡ v obli‡eji od r–zn˜ch sr ‘ek, celkov‚ zohaven¡ od pr–jezdu ‡esa‡kou, ‡astokr t dopl¤ovan‚ je¨tˆ absolvov n¡m su¨i‡ky. Nejsou v¨ak ojedinˆl‚ p©¡pady i hromadn˜ch zranˆn¡, zvl ¨tˆ kdy‘ jsou studenti nuceni si na pokoj¡ch sami topit. Minul˜ rok tuto ¨k lu bohu‘el doplnila je¨tˆ ud lost, kter  se doposud matfyz ck˜m z jezd–m vyh˜bala. A to zn silnˆn¡. Kolega V clav €ern˜ se nedok zal ubr nit dvˆma podnapil˜m voj k–m z kladn¡ slu‘by. Dal¨¡ zast vkou je tzv. p©¡pravn‚ soust©edˆn¡ na Albe©i, kde se tˆlesn  zdatnost testuje u zbyl˜ch student–, ale hlavnˆ se zde kon  du¨evn¡ p©¡prava. K t‚ pat©¡ i test IQ. Proto‘e matfyz ci dosahuj¡ vysok˜ch ‡¡sel a norm ln¡ testy dok ‘¡ mˆ©it jen do 140, mus¡ b˜t dopl¤ov ny je¨tˆ dopl¤uj¡c¡mi testy. Kolega Vele¨¡k proto‡il i ty, tak‘e jeho skute‡n‚ IQ se doposud nepoda©ilo zjistit. Prvn¡, s k˜m jsme se ve ¨kole sezn mili, byla vedouc¡ pracovnice studijn¡ho oddˆlen¡. Asi u‘ p©edem vˆdˆla, s k˜m m  tu ‡est, proto‘e v¨echny formul ©e a pap¡ry n m dopodrobna popsala, uk zala, kter‚ dva rohy maj¡ b˜t dole a kter‚ naho©e, a prosila n s, abychom se p©emohli a v¨ichni psali zleva doprava, ‘e formul ©e pro jin‚ smˆry bohu‘el nem  k dispozici. Vypl¤ov n¡ indexu bylo zvl ¨tn¡ kapitolou. Zde se opravdu vy© dila, ale asi postupovala p©¡li¨ rychle, neboŸ i j  j sem zav hal a na m¡sto ozna‡en‚ jako £©edn¡ podpis jsem se podepsal. J¡ to ani nevyvedlo z m¡ry, jen polohlasem pronesla: "Ale tam se mˆl podepsat dˆkan!" A taky se tam ve¨el. Prvn¡, co se matfyz k nau‡¡, je cestovat. Matematicko-fyzik ln¡ fakulta toti‘ s¡dl¡ na ‡ty©ech r–zn˜ch m¡stech Prahy. Tato m¡sta jsou od sebe zna‡nˆ vzd lena, p©esuny jsou dlouhodob‚ a komplikovan‚ mnoha p©estupy. Kromˆ toho na matfyz ka ‡¡h  mnohde nebezpe‡¡. Ka‘d˜ den r no matfyz ci opou¨tˆj¡ kolej a rozj¡‘dˆj¡ se na r–zn‚ strany. Do prodejny ¨achov‚ literatury, do prodejny ¨achov˜ch figurek, do prodejny ¨achovnic a i do jin˜ch prodejen ur‡en˜ch pro matfyz ky. Ob‡as nˆkdo jede i do ¨koly. 1. etapa - nastoupit do spr vn‚ho dopravn¡ho prost©edku, neboli nek©i‡ hop, dokud nep©esko‡¡¨. Autobusy a tramvaje v okol¡ koleje b˜vaj¡ pln‚ matfyz k–, kte©¡ n hle probuzeni z rozj¡m n¡ se nesta‡¡ divit sv˜m o‡¡m (st le si je t©ou l¡mcem u ko¨ile, proto‘e kapesn¡k maj¡ kolem krku - do ¨ ly se toti‘ r no omylem vysmrkali), neboŸ tato tramvaj je¨tˆ v‡era jezdila £plnˆ jinudy a.. byla to opravdu tato tramvaj? Ale spousta jich v–bec neodjede, mnoz¡ omylem nastoup¡ t©eba do telefonn¡ budky a je¨tˆ k©i‡¡ do sluch tka: "Pros¡m v s, postupte si!", nebo se jim st vaj¡ osudn‚ r–zn‚ p©edmˆty, jako sloup, schody, jedouc¡, ba i stoj¡c¡ auto nebo jin˜ matfyz k. 2. etapa - v‡as vystoupit, neboli k©i‡et hop se v–bec nevypl c¡. Na n stˆnce dˆkan tu vis¡ seznam poslucha‡–, kte©¡ nezvl dli tuto etapu a dosud nena¨li cestu zp tky. Jednou za ‡as p©iv ‘¡ hl¡dky policie skupiny se¨l˜ch student– z Hloubˆt¡na, Nusl¡ a Zbraslavi, kde se ztratili p©i hled n¡ koleje. €asto se toti‘ st v , ‘e usp ni p©edn ¨kou nastoup¡ do tramvaje jedouc¡ opa‡n˜m smˆrem a je¨tˆ podle zvyku jedou dvˆ stanice autobusem s ‡¡slem podobn˜m 112ce. Na¨e fakulta vznikla relativnˆ ned vno. Bylo to v roce 52, kdy tehdej¨¡ profesor matematiky na P©¡rodovˆdeck‚ fakultˆ UK Vojtˆch Jarn¡k matematickou indukc¡ dok zal vznik Lenina z opice, pro‡e‘ byl ideologickou komis¡ vylou‡en z fakulty. Vylezl po schodech z Albertova na Karlov a zde zalo‘il Matematicko-fyzik ln¡ fakultu a zvolil se dˆkanem. Jej¡ budovy od t‚ doby zna‡nˆ zest rly. Ale na druh‚ stranˆ maj¡ historickou cenu. A to je dost m lo, co n m kromˆ ¨patn‚ akustiky a trval‚ho kamenn‚ho klimatu m–‘ou poskytnout. P©edstavte si letn¡ den, vysok‚ denn¡ i no‡n¡ teploty, obyvatel‚ Prahy lehce oble‡eni, jen matfyz ci s sebou na Malou Stranu vezou objemn  zavazadla vypl¤en  tepl˜mi odˆvy, aby mohli, jen co za nimi zaklapnou dve©e budovy, na sebe navl‚ci nˆkolik vrstev svr¨k–, kv–li prochladnut¡ od nohou, kolen, no a dal¨¡ch nem‚nˆ v˜znamn˜ch org n– matfyz ka. |14 Co je to matfyz k |07 Matfyz k se na prvn¡ pohled neli¨¡ od ostatn¡ch lid¡. M  hlavu norm ln¡ velikosti, - jednu, dvˆ podobn‚ o‡i, nˆco kolem dvaat©iceti zub–, dohromady 20 prst– celkem rovnomˆrnˆ rozm¡stˆn˜ch po tˆle, myje si nohy a pravidelnˆ chod¡ na stolici. Ale u‘ p©i bli‘¨¡m zkoum n¡ m–‘ete p©ij¡t na r–zn‚ odli¨nosti. Nejenom‘e je st le zahloub n do nˆjak‚ho probl‚mu, ale on o ni‡em jin‚m nemluv¡. Ob‡as to dojde tak daleko, ‘e doty‡n˜ klepe na dve©e, kdy‘ vych z¡ na chodbu nebo po myt¡ rukou, kdy‘ zav¡r  teplou vodu, se polohlasem rozlou‡¡. Nikde nem  st n¡, st le nˆkam posp¡ch  - v tom se je¨tˆ tolik neli¨¡, ale on tam vˆt¨inou nedojde, a kdy‘ si n hodou vzpomene, kam ¨el, p©ijde pozdˆ, ale ani se nesvl‚k , proto‘e bˆhem hodiny zase odch z¡. Tak se pozn  spr vn  matfyz ck  p©edn ¨ka. Ka‘dou chv¡li nˆkdo vstoup¡, sedne si do pr zdn‚ lavice, bˆhem pˆti minut se lavice zapln¡, ale dve©e ani nesta‡¡ zaklapnout, proto‘e si je p©¡choz¡ pod vaj¡ s odch zej¡c¡mi, a tak se pr zdn‚ lavice chaoticky stˆhuj¡ po u‡ebnˆ. Nˆkdy se i jedna dostane do cyklu v¡cekr t. P©edn ¨ej¡c¡ si t‚to migrace nev¨¡maj¡ a sna‘¡ se mluvit hlasitˆ, aby p©ehlu¨ili monot¢nn¡ koncert Brana: "Vrz, buch, vrz, buch..." Nˆkdy se otev©ou dve©e a vbˆhne nˆkdo ze zamˆstnanc–. P©edn ¨ej¡c¡ upust¡ k©¡du, "Hned jsem zp tky!", k©i‡¡ u‘ na odchodu a s rukama na prsou vybˆhne ven. Jak‚ je pak jeho p©ekvapen¡, kdy‘ po pˆti minut ch kouk  na £plnˆ jin‚ tv ©e. Zmaten se zad¡v  na tabuli, kde v nejsvrchnˆj¨¡ vrstvˆ je nedokon‡en  vˆta nesouc¡ jasnˆ jeho rukopis. U‘ s klidem sebere k©¡du, dopisuje vˆtu a nahlas, aby mu bylo rozumˆt i p©es zvukovou kulisu ode dve©¡, zopakuje, co zat¡m ne©ekl. Nˆkdy je klidn˜ chod p©edn ¨ky naru¨en je¨tˆ p©ed vrznut¡m kliky hlasit˜m heknut¡m a dut˜mi £dery ve stejn‚m po‡tu a po©ad¡, jako je schod– ke dve©¡m. Pravidelnˆ, asi s desetinn˜m zpo‘dˆn¡m, se ozve stejn  posloupnost zvuk–, ale v jin‚m odst¡nu; matfyz ky lze toti‘ rozdˆlit na 2 z kladn¡ skupiny: skupinu s diplomatick˜m kuf©¡kem a skupinu s tzv. jednoduch˜m vybaven¡m: kapesn¡k, pln¡c¡ pero, tramvajenka, zmiz¡k, dvojlist linkovan‚ho pap¡ru zasunut‚ho do dˆrn‚ho ¨t¡tku, kter˜ je slepen do ruli‡ky a studenti alternuj¡c¡ v prvn¡ lavici za p©edn ¨ek doktora Kryla nos¡ i centrofix fialov‚ barvy, aby si Kryl mˆl ‡¡m opravovat chyby v p©edn ¨k ch prom¡tan˜ch z meotaru. Druh  skupina je mobilnˆj¨¡, v pr–mˆru stihne v¡ce p©edn ¨ek v t‚m‘e ‡ase, ob‡as i jednu v¡cekr t, to kdy‘ doty‡n˜ zapomene, ‘e zde u‘ byl. Jedinou v˜jimkou jsou p©edn ¨ky docenta Pultra, kter˜ dopravn¡ ruch r znˆ zatrhl. Nov‚ p©¡choz¡ vpou¨t¡ najednou ‡tvrt hodiny po za‡ tku a zme¨k -li nˆkdo i tuto mo‘nost, nem  prakticky u‘ ¨anci. Ale po dvou t˜dnech matematick‚ mozky zvl dly i tuto p©ek ‘ku. V¨ichni p©ijdou na jej¡ za‡ tek a pak v pe‡livˆ nacvi‡en‚m po©ad¡ odch zej¡. Tady je Pultr bezmocn˜. Docela zaj¡mav˜ byl jeho konflikt s prv ky, kdy‘ suploval diskr‚tn¡ matematiku. Such˜m hadrem rozmazal po tabuli p©edchoz¡ p©edn ¨ku a chtˆl za‡¡t, ale otev©ely se dve©e a ve¨el opozdilec, za kter˜m se v z krytu kr‡ila cel  fronta m˜ch koleg–, kte©¡ velmi dob©e vˆdˆli, co asi bude n sledovat. Ne v¨ak spozdil˜ prv k. Drze kr ‡el ode dve©¡ po schodech vzh–ru a smˆle hledˆl Pultrovi do lev‚ho oka. Sna‘il se obslou‘it i prav‚, ale nebylo to v jeho sil ch. "Nev¡m, jak doktor Ku‡era, ale j  m m ur‡itou z sadu", p©ekvapil ho Pultr, "po‡kejte venku!" Prv k zav©el pusu, polo‘il obˆ nohy na zem a zatla‡il z stup zpˆt za dve©e. Soused nech pavˆ mrkal v t©¡‡tvrte‡n¡m taktu a Ÿukal si na ‡elo. Po chv¡li mu do¨lo, ‘e zapomnˆl polo‘it pero a chytil se za hlavu, tak‘e si inkoust je¨tˆ rozmazal po cel‚m obli‡eji. Ale to nebylo v¨echno, t¡m to teprve za‡alo. Prvn¡ch deset minut se Pultr dr‘el na uzdˆ. Hlasivky si teprve rozcvi‡oval. Formuloval vˆtu, ‘e ka‘d  hra s plnou informac¡ (to znamen , ‘e soupe©i p©ed sebou nemohou nic skr˜vat) m  neprohr vaj¡c¡ strategii a sna‘il se n m to dokumentovat na jednoduch‚m p©¡kladu, na h©e, kter  se jmenuje Nim - dva soupe©i st©¡davˆ umaz vaj¡ ze sloupe‡k– ‡ rky. Abychom mˆli £pln˜ obraz o pr–bˆhu hry, Pultr po‡ rkoval celou tabuli a je¨tˆ zeƒ vedle a pak u‘ jen pl novitˆ umaz val a oba hr ‡e dokonale simuloval. Chv¡li se tv ©il jako jeden hr ‡ a chv¡li jako druh˜ a pro kr tkozrak‚ toto rozli¨en¡ dopl¤oval je¨tˆ hlasovou modulac¡. To zat¡m nech valo prv ky klidn‚. Nˆkte©¡ se nev zanˆ bavili, a jen malo student– ho opravdu sledovalo. Pultr se v¨ak mezit¡m dostal do fini¨e: " A co kdy‘ sma‘u cel‚ todleto?", ©ekl hr ‡ jedna, vzal hadr a hodnou chv¡li dov dˆl po tabuli. To byla chv¡le napˆt¡, kdy se zd lo, ‘e p©eci jenom vyhraje. Ale hr ‡ dvˆ u‘ znal odpovˆƒ, kter  mˆla r zem ujasnit v˜sledek: "Ha h  !", n hle zaje‡el Pultr, "To n m nevad¡, my sma‘eme todle!" Posluch rnou ot© slo leknut¡. Trojice ze zadn¡ lavice chvatnˆ otev©ela okno a je¨tˆ ho za sebou zav©ela. Soused jen hlasitˆ polkl a zneklidnˆn se zad¡val na pr zdn‚ ruce, kter˜mi si doteƒ p©idr‘oval pero u pusy. Pavel K„ss se probudil, zamumlal: "J  nesp¡m!", zvedl propisku a znovu opsal celou tabuli. I se siluetou Pultra, kter˜ mu ‡ st tabule zakr˜val. Frol¡k sed¡c¡ p©ede mnou do toho hlasitˆ funˆl a koulel hlavou na v¨echny strany. Pak se s beznadˆj¡ v o‡¡ch oto‡il dozadu. Mˆl zastr‡en˜ prst v nose; a‘ po z pˆst¡, proto‘e mu druhou d¡rkou zase koukal ven. Mezit¡m se ze v¨ech stran oz˜valo nesnesiteln‚ h˜k n¡, jak se ostatn¡ prv ci sna‘ili napodobit Pultr–v p©echod do fistule a zp tky. Toto se stalo osudn‚ t©eba Davidu Vlkovi, kter˜ u‘ bohu‘el jinak nepromluv¡. A do toho vstoupil z stup opozdilc–. Pultr se na nˆ zle d¡val: prav˜m obo‡¡m se mra‡il a lev‚ v˜hru‘nˆ pozved val. Pozdˆji je¨tˆ p©idal koulen¡ o‡ima - ka‘d˜m jin˜m smˆrem, ale nikoho t¡m nezastra¨il, proto‘e kdo vydr‘el pohled na Rence, ten u‘ se nˆ‡eho hned tak nelek ne. Ke konci hodiny u‘ Pultr sl bnul, p©estal b˜t agresivn¡ k p©¡choz¡m a posl‚ze si jich p©estal v¨¡mat v–bec. Pˆt minut p©ed koncem v¨ak rozrazil dve©e dlouhovlas˜ prv k. Pultr p©eru¨il ji‘ beztak zmaten˜ v˜klad, zastoupil mu cestu a na v¨e se d–kladnˆ vyptal: "Co tu chcete?" "J  jsem p©i¨el na diskr‚tku, jsem tu snad ¨patnˆ?", sna‘il se p©es z bradl¡ nahl‚dnout do u‡ebny. "Ale ta za pˆt minut skon‡¡!", nedal se Pultr. "To nevad¡, i to sta‡¡!" "A nechtˆl byste radˆji po‡kat venku?", loudil Pultr. "Kdepak, tady z–stanu!", zklamal ho prv k, kol‚bav˜m krokem se odpot cel do posledn¡ lavice a vyt hl noviny.