"Alfa volá Charlie," ozývalo se z vysílaček.
"Tady Charlie, poslední kontakt hlášen 860 metrů 180 stupňů,"
zněla odpověd. Bylo jasné, že muži jsou rozděleni na dvě menší
skupiny.
"Tady Alfa, kontaaaaaaaa......." Zvuk přerušila střelba a praskot
elektrických výbojů.
"Charlie volá Alfu, Charlie volá Alfu," ozvalo se pochvíli znova.
"Charlie volá Alfu, hlaste svou pozici," a ticho.
Na druhé straně jen ticho. Hrobové ticho. Doslova.
"Támhle se něco hnulo. Základno, hlásím kontakt. Pozice 1220
jižně , 450 západně, počet - ježišmarjá vono jich je snad ^%&*%&."
Praskot, šum a výkřiky prostřídané střelbou naplnili éter.
Na námi naladěných frekvencích se rozhostilo ticho. Ať HiPP ladil
jak chtěl, nic jsme již nezachytili. A dlouhé vlny se chytit nedaly.
Poslali jsme tedy Dummyho, ať se ještě jednou podívá komínem na
naše sousedy.
"Je tam sanitka a fůra limuzín. Páni, to sou stroje. Přibyl ještě
jeden tank, takovej ten požární, červenej, a velká cisterna.
Oplocujou tábor. A stavěj věže a sagvany. Asi chtěj prošajnovávat
okolí i v noci."
Na zem se sesypalo menší množství sutě.
"Teď jsem se otočil. O všech vocasů. Támhle vidím to UFO. Hořela
tam snad půlka lesa. Hoďte mi buzolu ...... Je přesně na jihozápadě,
na spojnici mezi námi a základnou. Lezu uš dolů."
Během dvou hodin se setmělo. Postavili jsme hlídky. Já jsem měl
jít na předsunutou hlídku, ReDox a SOP si vlezli do střílen a Dummy
s HiPPem si vylosovali spaní. Po čtyřech hodinách jsme se měli
vystřídat. První hodinka proběhla celkem v klidu. Klid vlastně byl
asi až do půl desáté. Pak jsem zaslechl nějaký šelest. Vpravo, vlevo
i předemnou. Že by armádní hlídka? Nebo snad ty šedivý potvory? Jen
jsem se lépe podíval a z křoví se jich vybatolilo snad osm nebo
devět. Těch šedivejch. Což byla momentálně ta horší eventualita.
Zjevně mou přítomnost nečekali, protože se zastavili a tupě na mne
zírali. Než stačili sáhnout po zbraních já už měl svou M - 16tku
odjištěnou mačkal jsem spoušť. První, druhý se skácel k zemi. Pak
jsem zahlédl jen záblesk a něco mi prudce škublo rukou. Zbraň mi
vypadla na zem. Otočil jsem se a utíkal ke vchodu do našeho doupěte.
Cítil jsem jak okolo mne vyletují kousky země. Ztrácel jsem síly.
Zapadl jsme za roh a svalil se na zem. O zbytku souboje vím jen z
HiPPova vyprávění:
"Šel jsem chrupat. Říkal jsem si, že snad o nic nepřijdu. Asi o
hodinku a půl později jsem se probudil. Byla děsná klendra. Vlezl
jsem si k SOPovi a filozofovali jsme. O všem. O vesmíru, životě či
klice na dveřích. Pak už jsme se jenom kochali hvězdami. O to větší
byl šok, když se pod námi ozvala střelba. Rozhlídli jsme se. Pod
námi na římse stál Marky s vytasenou zbraní a střílel do všeho,co se
hnulo. Z protější střílny ho silně podporoval ReDox. Roztočili jsme
našich sedm hlavní a přidali ruku k dílu.Z křovin a stromů se pomalu
stávala paseka a této derivaci podléhala i mimozemská těla. Markymu
vylétla z ruky zbraň a chytl se za ruku. Obrátil se na útěk. Asi to
schytal. Jen co zaběhl za roh vzduch se uklidnil. Jendak proto, že
nám došel pás s náboji, a pak ReDox si právě namáhal hlavu s výměnou
zásobníku. Rozhlédl jsem se po bojišti. Osm ležících těl a na římse
jedna živá potvora. 'Banzaiiiiiii' prořízlo náhle vzduch a Dummy
vyskočil na římsu a do plešatce napumpoval celý zásobnik svého gunu.
Možná kvůli šeru nebo snad roztržitosti, ale na šedivci nebylo znát
žádné újmy. Pomalu zvedl svůj kvér a namířil s ním na Dummyho, který
teď stál jako solnej sloup. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Byla zde
ještě jedna věc, která snad mohla něco zmáknout. Šáhl jsem po
stříkací pistoli nalité až po okraj SMPčkem.Serval jsem rychle nádrž
a rozmáchl se. Zvuku si UFOun všiml a otočil se tak akorát, aby
viděl jak mu tekutina dopadá na obličej. Výraz na tváři mu podivně
ztuhl. Upustil svou bouchačku. Další sprcha zasáhla ruce a záda.
Celý se podivně zkroutil. To už měl ReDox znovu nabito. Marťan se ve
své skroucené poloze pokusil dosáhlout pro pistoli. Dummy mu ji
odkopl dovnitř našeho doupěte. Marťan se pomalu rozbíhal pryč.
'Stůj!' vykřikl ReDox a vystřelil dávku do vzduchu. UFOn se ani po
varovné střelbě nezastavil a pokračoval dál do tmy."
Zrovna jsem se probouzel. V ruce jsem cítil tupou bolest. Pohlédl
jsem na ruku. Na předloktí zela velká rána, která se zvolna plnila
mou krví a nějakým mazem. SOP prohlásil něco v tom smyslu, že jde o
"dost tuhou popáleninu" a že to "lochtátko má docela slušnej účinek"
a vůbec to všelijak komentoval.
Ještě jsme ani neobvázali celou ruku a nad skálou se přehoupl
vrtulník. Byl to na černo natřený Bell a nevypadal příliš česky.
Chvíli visel nad bojištěm a ohmatával zemi reflektorem. Dokonce si
nadlétl i nad náš bunkr.
"Padáme," vykřikl ReDox a rychle jsme zbalil všechny věci. Po
našem odchodu hodil Dummy dovnitř ještě granát,aby "zahladil stopy".
Snažili jsme se vyhnout hlídkujícímu vrtulníku a vyrazili jsme k
UFU. HiPP zatím znovu naladil vysílačky na komunikační frekvenci,
tentokráte vrtulníku.
"Alfa základně. Nic nevidím. Jen mrtvoly sektoidů.Asi osm. Hledám
dál v lese."
Teď zrovna samovolně vybuchl nastražený granát.
"Alfa základně. Hlásím výbuch na 620, 240. V jeskyni. Jinak žádná
známka života. Klesám."
"Posíláme tam nějaké muže. Musí však být včas zpátky, jinak bude
provedena operace Plamen."
"Tady Alfa, povedu je."
Potom hučení vrtulníku pomalu utichlo. Nechali jsme vysílačky na
příjmu. Taky jsme odhodili rotačák. Moc nábojů už neměl a zdržoval
nás. Stříkací pistole jsme ochromovací směsí naplnili až po okraj a
velký kontejner jsme zahodili taky. Prostě jsme se zbavili všeho
nepotřebného a zbytečného. Ještě jsme se upatlali blátem, aby nás ve
tmě nebylo poznat. A vyrazili jsme k lodi. Té kosmické.
Po několika desítkách metrů jsme však došli ke skále a nevěděli,
jak dál.HiPP však prokázal mužnost a odvahu. Za tichého povzbuzování
ostatních se jal lézt na skálu, a že prý se podívá po nějakém
světýlku. Pak zmizel ve tmě. Když se po několika minutách vrátil,
mimochodem, dolů mu to šlo rychleji než nahoru, sdělil nám, že máme
obejít již zmiňovanou skálu a "máknout si, protože zelený mozky se
blížej".
Opatrně jsme se plížili kolem skály. Proplížili jsme se až do
křoví, ze kterého byl krásný výhled na zřícenou kosmickou loď. Vchod
do lodi byl na protější straně a hlídali ho dva sektoidi. K nám se
otevírala trhlina v trupu, ze které vycházelo slabé světlo. Okamžitě
jsme přezbrojili na stříkací pistole a pomalu se vplížili dovnitř.
Leželi jsme stěsnaní v malé průrvě a pohlédli do nitra lodi.
Průrva asi byla roztržená větrací šachta, protože ústila otvorem
u stropu do velkého sálu.Přesněji řečeno na ochoz, který byl oddělen
od sálu tlustou, průhlednou a asi skleňenou stěnou. Vevnitř v sále
se oháňela tlupa mimozemšťanů v jakýchsi skafandrech nad velkým
půlzujícím válcem. Typnuli jsme si na pohonou jednotku. Vylezli jsme
na ochoz a přikrčili se. Potom jsme se proplížili až ke dveřím, aniž
by nás pozorovali. Avšak vzhledem k tomu, že dveře se samovolně
otevřely, když jsme před nimi stanuli, přece jenom jsme nějakou tu
pozornost upoutali. Jeden ze skafandristů skočil k velkému rudému
tlačítku a jemně do něj prašťil. To už jsme však byli za dveřmi v
nějakém výtahu. Ovládací panel byl ufonsky a tak Dummy zmáčkl ten
úplňe vrchní šprdlík. Zdviž se dala do pohybu. Současně zhaslo bílé
světlo a rozsvítilo se červené. Pak se ještě ozvalo několik různých
pisklavých zvuků, které jsme identifikovali jako kapitánův projev o
naší přítomnosti. Identifikace byla provedena odhadem. Kabina se
zastavila. Namířili jsme na dveře. Ty se otevřeli. Sprcha, která
následovala, spolehlivě ochromila oba marťany. Teď se váleli v křeči
na zemi.
"Žjóva, vono to fakt funguje," vykřikoval Dummy, zatímco my jsme
kropili další zaškodníky.
Zablokovali jsme výtah mimozemskými těly. Snad je v týhle
kraksně jenom jeden. Popošli jsme o kousek a zvuk otevíraných dveří
nás přesvědčil o opaku. Další sprcha a další dvě nehybná těla.
"To by mě zajímalo, kolik jich tu je," zabručel ReDox. Neřekl
však, zda myslí výtahy a nebo mimozemšťany.
Začali jsme hledat řídicí stanoviště. Po cestě jsme museli znovu
přezbrojit. Protože už došlo SMP, přišly na řadu opět konvenční
zbraňe. Potom jsme pokračovali v hledání onoho řidícího místa. Za
kladné jsme považovali, že jsme již nenalezli další výtah. Za zápor
jsme však považovali to, že jsme nenašli ani nic jiného. Náhle se
loď slabě otřásla. Znovu. Silňeji. Tlumeně k nám dolehly i zvuky
výbuchů.Díky otřesům se však uvolnil jeden kovový plát ve stěně lodi
a my jsme nahlédli do hlavního sálu. Skulinkou jsme zjistili, že je
o jedno patro níž. Potom se ozval jeden velice silný výbuch a v lodi
zhaslo. V hlavním sále slabě svítilo nouzové osvětlení. Naše
vysílačky slabě zaprskaly a ozvalo se z nich.
"Pěchota ústup, Alfa pokračuje v ostřelování."
Série ozvěn výbuchú potrvdila naši teorii, že Alfa je dobře
vyzbrojený vrtulník.
"Alfa končí, letím doplnit munici." ozvalo se znovu. Dummy
mezitím obaloval uvolněný plát plastickou trhavinou.
"Umíš s tím?" zeptal jsem se opatrně.
"Jasně, ty vocase" odpověděl vyhýbavě.
"Pěchota znovu útok na vchod," brumlala dál vysílačka. Armáda se
činila.
"Padejte za roh!" zařval Dummy a sám zapadl na druhou stranu.
Vzduch naplnila exploze a mračno prachu. Okamžitě jsme se vrhli do
vzniklého otvoru a začali okolo sebe bezhlavě střílet. Když došly
náboje místnost podivně ztichla. Počkali jsme až se prach usadí.
Místnost byla naším vpádem značně poznamenaná. Na zemi ležela tři
těla. Mimozemská. Také byla naším vpádem poznamenaná.
ReDox se vrhnul k něčemu, co vypadalo jako klávesnice, ale zcela
bezradně zůstal zírat na neznáme znaky, kterými byla pokrytá. Začal
opatrně zkoušet některé znaky stisknout. Dummy začal počítače také
obalovat trhavinou. Potom se pomalu začaly otevírat dveře. Místností
prolétl blesk z mimozemské pistole. SOP a HiPP přiskočili a dveře
zabouchli. Uvnitř zůstala jen mimozemšťanova ruka. Bezvládně klesla
na zem. Čistý řez dveřmi. SOP a HiPP se dále snažili dveře nějak
zablokovat. Já jsem zatím uvolnil pláty na podlaze a snažil se
zabezpečit ústupovu cestu.
"Máme deset minut na to, abysme vypadli," zařval pak Dummy a
všichni jsme skočili do mnou vyrobené jámy. Spadli jsme až do oné
místnosti s energetickým zdrojem. Byla prázdná a válec nepulzoval.
Dummy k němu vysypal zbytek granátů,obalil je trhavinou a načasoval,
zatímco my jsme se snažili jeden druhého nasoukat do šachty, kterou
jsme přišli. Nakonec jsme vytáhli i Dummyho a proplížili se ven.
Venku se oddíl vojáků marně snažil překonat dvojici robotů,
která kryla vchod. Vytáhl jsem vysílačku.
"Tady Marky, vrchnímu veliteli operace UFO a všem jednotkám. Cíl
byde zničen za ... právě teď...."
Zbytek mé depeše zcela přehlušil výbuch našich náloží a v zápětí
celého pohoného systému lodi. Teď už nám zbýval jediný úkol.Zdrhnout
pryč a napsat o všem Vám.
Doufám, tento úkol jsem zdárně splnil.
Marky
výheň