kontakty

        Vyběhli  jsme ze  stanů.  Venku bylo  nebývale  jasno. Táborem se
     rozléhal uširvoucí křik. Vzduchem praskaly elektrické výboje a všude
     bylo cítit krev. Po  celém kempu  zmateně  pobíhali všichni, kdo  si
     chtěli  zachránit vlastní kůži. Uprostřed tábora pak  stálo něco, co
     se dalo nazvat obrovským diskem. Mezi pobíhajícími lidmi se  sem tam
     mihla postavička, která lidská nebyla ani v nejmenším.

                                 Ufo ve vzduchu 

        Nad  obzorem se objevila další světla. Vzduch se naplnil hukotem.
     Okolo  disku začal  vířit prach a ony  malé postavičky rychle vběhly
     dovnitř vtahujíc sebou bezvládná lidská těla. Talíř se  pomalu začal
     vznášet. Hukot jaho motorů však již doplňoval i jiný zvuk. Nad lesem
     se vyhouply dva vrtulníky. V okamžiku jsme se stali svědky strhující
     a napínavé vzdušné bitvy. Pod křídly obou vrtulníků vyšlehly plameny
     a  dvě bílé čáry  naznačili směr  letu  vypuštěných  raket. Následný
     oslnivý záblesk prozradil úspěšnost zásahu. Tan však nebyl na tělese
     přiliš znát, protože jen co vylétlo ven z  kouře, z jeho čelo zrudlo
     a následně z něj za doprovodu elektrostatických výbojů vyšlehl blesk
     a zasáhl  naplnu jeden z vrtulníků. Druhý pilot však na nic nečekal,
     podlétl mimozemský stroj a druhou dávku raket vypálil přímo do místa
     kde jsme tušili pohonou  jednotku. Výbuch, který následoval nás svým
     jasem absolutně oslepil a tlaková vlna nás odhodila o  několik metrů
     zpět. Poté, co jsme se  zmátořili, již  situace  na obloze  vypadala
     jinak. UFO se s viditelným poškozením řítilo ke skalám jež se tyčily
     nad táborem a vrtulník se autorotací snášel do tábora. Byl  tlakovou
     vlnou  také  značně  poškozený. Ztežka dopadl  na zem a z  kabiny se
     vypotácel pilot, který padl na zem. Exploze z lesa  oznámila, že UFO
     si svou cestu k zemi našlo také.
        Bylo nutné vyčíslit škody. Vylezli jsme tedy  z křoví. Já, ReDox,
     HiPP, Dummy a SOP. Všichni z redakce, co si vyjeli na tento výlet tu
     tedy stáli živí a  zdraví. Vyměnili  jsme si pár pohledů  a bylo nám
     hned vše  jasné. Právě  byl sestřelen  létající  talíř. Do rána bude
     tahle oblast plně pod kontrolou armády  a neproklouzne  sem ani myš.
     Ale my musíme téhle záhadě přijít na kloub. Začali jsme shromažďovat
     důležité věci pro přežití. Stanová celta, lihový vařič, sirky, jídlo
     pro 5 lidí na 3 dni. Několikatery hodinky, kompas a dvě buzoly,nože,
     sekery  a mojí  sympatickou  mačetu. Dummy  se rozběhl  ke stojícímu
     vrtulníku. My  jsme  zatím  hledali další důležitou  výbavu.  Foťák,
     spacáky, oblečení  na  tři dny, všechno jsme házeli do  báglů, které
     patřily k naší výbavě. Dummy na nás zatím křičel od  vrtulníku. Když
     jsme  tam došli, naše zálesácká srdce  zaplesala. Magnum 45, dvakrát
     automatická M - 16 se zásobníky, krátkovlné  vysílačky, tři signální
     pistole s náboji a kontejner tekutiny nadepsaný SMP - 148. Nechyběla
     ani plně vybavená lékárnička,za kterou jsem byl později dost vděčný.
     Bodla  nám  i  krabice  granátů  a  nějaká  plastická  trhavina i  s
     roznětkami. Nejvíce práce nám pak dalo vymantovat zavěšený rotačák i
     s desetimetrovým pásem nábojů. Prostě žůžo.
        Zatím, co jsme balili všechny věci, Dummy se zabýval kontejnerem.
     Po chvilce pátrání objevil zašlý a očouzený  nápis. "Secoid movement
     paralyzator" stálo na štítku. Nebylo pochyb o tom, co se tady dneska
     stalo.
        ReDox náhle vykřikl : "Máme sebou snad stříkací pistole, není nic
     snadnějšího,než je naplnit SMPéčkem a po těch potvorách to střílet."
        Nadšeně  jsme  souhlasili. Nevěděli  jsme sice, co  tahle látka s
     UFOuny  udělá, ale  řekli  jsme si, že jen  tak pro  legraci tu  asi
     nebude. Ještě jsme zbalili nějaké  pláštěnky a začali se připravovat
     k ústupu do skal.
        Skály  tvořily asi  dvoukilometrový  pruh vyvýšenin  a výstupků a
     začínaly se pnout do  vzduchu asi  pětset metrů od  tábora. Naložili
     jsme krosny  s výbavou na  záda, každý si  vzal do ruky  jednu zbraň
     ( Já a SOP jsme si  vzaly M - 16tky, Dummy  sáhl po pětačtyřicítce a
     ReDox  s HiPPem  se  opásali  signálkama ). V  tomhle  uskupení jsme
     doťapali pod první svah. Došlo nám, že jsme zapomněli  na jeden malý
     nepodstatný detail v podobě lana. Jenže  ve vzduchu nad  táborem již
     kroužil  další  vrtulník a z dály  se ozíval  rachot, jako kdyby sem
     mířila půlka NATO. Začali jsme tedy šplhat vzhůru  a věc jsme tahali
     na  svázaném oblečení. Chudák  moje  bunda. Po  další asi půlhodince
     pochodu, mimochodem  většina  cesty byla  do kopce, jsme  stanuli na
     místo které se tvářilo jako kvalitní taktická základna. Jediný možný
     přístup byl po římse, která  byla naprosto  nekrytá proti  střelbě z
     obraných  bašt, které jsme  vytvořili nad  vchodem. Celý masiv skály
     byl dutý a pŕirodní síly v něm vytvořily  dostatečný obytný prostor.
     Z průduchů ve skále jsme po  krátké kosmetické  úpravě vytvořily dvě
     střílny  - bašty, které kryly  přístup.  Do jedné jsme  zavěsili již
     zmiňovaný  kulomet a ve druhé byla stálá hlídka  ozbrojená granáty a
     samopaly. V dómu jeskyně jsme zřídili ubytovací prostor. Po skončení
     těchto prací již bylo venku světlo. Teprve teď jsme si  všimli další
     výhody našeho opevnění. Nad dómem se tyčil do výšky komín,a když jím
     Dummy prolezl, hlásil, že má nádherný  výhled na  tábor. Cituji jeho
     slova:
        "Pánové, v kemou je rušno. To sou vocasové, voni tam maj dvě Mi 4
     tři ňáký tanky a ňákou velkou krávu nebo co?"
        HiPP  mu podal svůj  fotoaparát, jehož  transfokátor mohl  ukázat
     bližsi detaily.
        "Teda pánové, těch je tam jak much. A ňáká skupinka  vyráží k nám
     do lesa. Počkejte chvilku, támhle se něco blejská.Do pr*&^*&^."
        Další slova  zanikla  v rachotu  padajícího  kamení a  padajícího
     Dummyho. Když se vzpamatoval z pádu vykřikl na nás rychle:
        "Dalekohled, hlídka, snad mě neviděli,maskovat, rychle, co čučíte
     vy vocasové..."


                          Naše skupinka ( X - comm :) 

        Během deseti minut naše pevnůstka vypadala jako netknutá.Věnovali
     jsme se běžným činnostem. Kolem poledne  prošla poblíž  našeho místa
     pobytu první hlídka. Za půl hodinky se  vracela do hlavního  tábora.
     Kolem šesté prošla další hlídka. Necelých deset minut nato se z lesa
     ozvalo několik  chotických výstřelů a výkřiků. Během  dalších deseti
     minut bylo v lese  rušno jak na  Václaváku. HiPP se chvíli  vrtal ve
     vysílačkách  a za  chvíli  jsme měli  přehled  o celé  situaci. Mezi
     skalami se pohybovalo patnáct mužů jednotek rychlého nasazení.

                                      1/2 


            výheň