XVIII. celostátní přehlídlka
17. - 21. června 1996
Letos se mi společně s Markym dostalo obrovské cti - a sice
možnost zúčastnit se XVIII. celostátní přehlídky středoškolské odborné
činnosti (zkratkovitě SOČ) (Nelekejte se, s XVIII. sjezdem KSČ to nemá
vůbec nic do činění). Předem bych vám měl asi sdělit, proč jsme se tam
dostali. Bylo to proto, že naše práce - Využití umělé inteligence pro
výuku anglického jazyka - obsadila v pražském kole SOČ druhé místo ze
tří možných. Kdo z vás disponuje dalekosáhlou pamětí, určitě si
vzpomene, že Marky v jedné Výhni (samozřejmě bez mého souhlasu)
uveřejnil v rubrice Programování článek, který byl o "umělé"
inteligenci a tuším, že měl podtitul "Jak oblbnout uživatele". A právě
v této snůšce vět se objevily části zdrojáků naší SOČařské práce (komu
se její dlouhý název nelíbí, tak ať ví, že program, který je její
náplní, se jmenuje Beavis).
Celá akce začala ve středu 19.6.1996. Po probuzení a uvedení se do
náležitého pořádku jsem zamířil směrem k Markyho obydlí. Museli jsme
ještě dodělat nějaké věci k Beavisovi, a tak jsem k němu dorazil velmi
brzy. Kdo z vás hádá, že Marky vychrapoval, šeredně se mýlí. Ten
komerční člověk už od kuropění seděl u počítače a byl neuvěřitelně
zabraný do jisté odporné věci s názvem Duke Pukem 3D. Čuměním do
monitoru s Dukem Pukem na obrazovce nám pak (ne)příjemně uběhlo celé
dopoledne. Když nastal nejvyšší čas k odjezdu, Marky se prudce vztyčil,
vypnul počítač a jal se shromažďovat věci nutné k třídennímu pobytu
mimo stálé bydliště. Konečně za námi zabouchly dveře od jeho bytu a my
jsme mohli nerušeně začít pochod k tramvaji. Jeli jsme tramvají dlouho,
předlouho, až jsme se dostali ke stanici metra Anděl. Svezli jsme se na
eskalátorech do podzemí a ukázněně vyčkali příjezdu podpovrchového
vlaku ruské výroby. Co se dělo dál, vám již popisovat nebudu a
přikročím rovnou k jízdě autobusem do Plzně (těm bystřejším jistě
došlo, že akce se konala v Plzni).
Během autobusové jízdy jsem musel stále snášet Markyho poznámky
o tom, že se ten řidič nějak vleče, a že by měl raději umřít. Další
zajímavostí bylo to, že po projetí kolem automobilu, který označoval
počátek úprav na dálnici, a který měl pro tyto účely na zadní stěně
namontovanou šipku složenou z blikajících reflektorů, začal Marky
vyřvávat cosi o testech fotonového pohonu a že se jim to nějak nehejbe.
Na místo určení (to byla jakási průmyslovka dopravní) jsme dorazili,
notně vyčerpáni, až hodinu po slavnostním zahájení (mimochodem asi
pěkná vypatlanost). Na tomto místě se musím přiklonit k Markyho názoru,
že řidič s námi jel více než opatrně a ještě musím dodat, že řidičova
znalost Plzně byla značně nevalná.
Konečně jsme se tedy dostali do ubytovny (měla na sobě štítek
s nápisem "Domov mládeže"), zabrali nejlepší pokoj, obdrželi stravovací
stravenky do zdejší školní jídelny, zapůjčili si notebook pro ukrácení
dlouhých chvil, dostali upomínkové tašky (Musím konstatovat, že jejich
obsah byl hodně zajímavý. Já jsem například našel kromě dvou propisek,
asi čtyř propagačních letáků na pivo, pozvánky na diskotéku, mapky
města i velice hodnotnou knihu s názvem Láska s chutí pelyňku z Edice
dívčí četby Simona. To si tedy počtu. Pokud jste náhodou zapomněli, že
je pořád závorka, a že věta před závorkou je stále neuzavřená, tak vám
to raději připomínám.), došli si do nejbližšího obchodu (žádnej ABC
REAL) pro pití a jídlo a ubytovali jsme se. Význam tohoto slovního
spojení spočívá ve sražení dvou náhodně rozmístěných stolků k sobě a v
následném posypání jejich povrchu obsahem upomínkových tašek,
potravinami a notebookem. Od chvíle "ubytování" jsme z pokoje vycházeli
jen sporadicky a na krátkou dobu. Zbytek dne jsme totiž strávili čtením
Stopařova průvodce po Galaxii, hraním si s notebookem a zábavou při
prostudovávání Informačního zpravodaje SOČ '96.
Druhý den jsem se vzbudil obzvlášť časně. Marky už nervózně
pobíhal po pokoji a chystal se zahájit další etapu přepisování
Stopařova průvodce do počítače (touto činností se mimojiné zabýval
zhruba od půlnoci do dvou hodin ráno). Po několika stránkách (asi
hodina práce) to naštěstí vzdal. Další důležitou částí dne byla
snídaně. Již při vstupu do jídelny mne zarazilo, že si zde sedící lidé
mažou na vánočky cosi hnědého. Vzápětí Marky potvrdil, že se jedná
skutečně o Nutelu. Ještěže jsme kromě Nutely dostávali i jahodový jam,
mohl jsem ho tedy vylákat od Markyho výměnou za mou Nutelu. Vydávání
snídaní by probíhalo vcelku poklidně, nebýt vydávající baby. Ta, ač
pětasedmdesátiletá, řvala skutečně na každého. Na mě jí například
vadilo, že jsem si vzal 4tyři tácy místo jednoho. Po snídani jsme se
museli jít uklidnit na pokoj. Navrhoval jsem, abychom si při této
příležitosti připravili obhajobu naší práce a návrh byl přijat. K jeho
uskutečnění toto dopoledne již nedošlo, neboť jsme byli zaneprázdněni
programováním zbrusu nové hry v Pascalu. Nebudu vám prozrazovat oč jde,
ale mohu vám sdělit, že je to hra velmi dobrá. Odpoledne jsme již dále
odkládat přípravu našeho vystoupení nemohli, a tak jsme připravovali.
Na řadu jsme přišli před druhou hodinou odpolední. Vůbec nebudu líčit
průběh obhajoby, akorát vypustím informaci, že jsme skončili sedmí (ze
čtrnácti). Po tomto obrovském úspěchu jsme se téměř nemohli hýbat,
a tak jsme odmítli pozvání na večerní kulturní program - diskotéku. Je
zbytečné rozepisovat se o tom, co to taková diskotéka je, jen vám
řeknu, že je to akce vééééélmi komerční a to jako důvod jejího
sabotování úplně postačuje (Zdravím ReDoxe. Jestli se to mezi vás
náhodou ještě nedoneslo, tak ReDox jednoho krásného dne zavrhl
používání přívlastku "KOMERČNÍ", protože je to prý strašně komerční.).
Měli jsme za sebou další den a už nás čekal jen pátek, den slavnostního
zakončení.
Pátek již, tolik očekáván, nastal. Abychom na zde popisovanou
megaakci jen tak nezapomněli, připravili pro nás pořádající osoby na
výběr několik možností. Jednalo se o to, kam kdo půjde. Jestli
například do pivovaru, nebo do plzeňského podzemí a nebo zda si půjde
zalétat ve vyhlídkovém letadle. My jsme samozřejmě zvolili možnost
poslední. V deset hodin dopoledne jsme za větrného počasí nastoupili do
autobusu a nechali se zavézt na polní (od slova pole, kde roste obilí)
letiště. Tam nás již očekávala Cessna s nápisem "Zaplaťte si životní
pojištění" na kapotě. Vlezli jsme do letounu a začali srovnávat
interiér s jeho vyobrazením ve hře Flight simulator. Po určité době,
kdy se zahříval motor, jsme vystartovali. Řeknu vám, není nad let ve
větrech a turbulencích. Když jsme úspěšně přistáli, vypotáceli jsme se
z kabiny a Marky začal básnit o tom, jak teď bude hrát jenom Flight
simulator 5. Ještě jsme asi hodinu čekali, až si zalétají ostatní a už
nás autobus vezl zpátky k ubytovně. Tam jsme si stačili jen sbalit
věci, zahrát si několikrát Wormy a museli jsme se zase shromáždit
u autobusu. Tentokrát jsme nejeli na letiště, tentokrát jsme jeli
definitivně PRYČ.
Úplně pryč jsme vlastně ještě nejeli. Čekalo nás totiž slavnostní
zakončení XVIII. celostátní přehlídky středoškolské odborné činnosti
pro rok 1996. Usadili nás v plzeňském domě kultury na židličky, nechali
nás vyslechnout "projevy" členů Ústřední komise SOČ, přetrpěli jsme
vystoupení folklórního souboru Mete(a)láček, nudou jsme umírali při
vyhlašování vítězů, ještě jednou se zjevil Meteláček a po dvou hodinách
nás konečně propustili na svobodu, tedy do autobusu. Cesta do Prahy
ubíhala rychle a pokojně. Marky skoro pořád spal, vzmohl se akorát na
veršík "If you think that sex is funny, fuck yourself and save your
money." a nic jiného již neříkal. Domů jsme dorazili téměř v pozdní
večer.
Pokud bych tedy chtěl shrnout akci, jejíž název už nebudu
vypisovat, protože je moc dlouhý, řekl bych asi to, že tam budu muset
jet příští rok znovu. Ještě nevím s jakou prací se soutěže zúčastním,
ale vzhledem k tomu, že postoupila i práce s názvem "Syntéza
selektivního sorbentu pro irreverzibilní sorpci kadmia metodou
inkorporace sulfidické síry na huminové kyseliny hnědého uhlí" nebo
"Plachta byla je a bude", nevynaložím na vymýšlení tématu zas až tak
velkou námahu.
Za soutěžní tým sepsal:
Ferda
Upozornění: Nevěřte všemu, co přečtete.
výheň