Moonstone 
                          
                                                                   
                                                                    
                                                                   
                                                            
                                                                    



         Pokud by si snad někdo podle názvu myslel, že se snad jedná o hru,
    která  pojednává o  hrdinských činech  amerických astronautů  spojených
    s dobýváním  Měsíce  a  následným  převážením  měsíčního  kamene směrem
    k Zemi, hodně by se spletl. V  této hře se člověk sedící před počítačem
    [označení  "pařan" se  mi v  poslední době  přestává čím  dál tím  méně
    zamlouvat,  protože slovo  pařba ve  mne vyvolává  představu úplně jiné
    (a musím  říci, že i daleko  horší) činnosti než je  hraní počítačových
    her] ocitá na rodné Zemi, a  to ještě hodně dávno před existencí jakési
    Ameriky  (pokud to  náhodou nevíte,  tak existencí  Ameriky a především
    Američanů je podmíněno  bytí Měsíce a mnoha jiných  věcí). Zahrajete si
    tu jednoho ze čtyř středověkých rytířů, které druidové pověřili nadmíru
    náročným úkolem - přinést jim za úplňku z posvátného Stonehenge měsíční
    kámen  Moonstone  (přecejen  je  tu  paralela  s těmi kosmonauty). Naši
    rytíři  samozřejmě nejdou  za svým  cílem společně  a každý  z nich  se
    dokonce snaží  dosáhnout nehynoucí slávy jako  první. Právě to umožnilo
    autorům hry zařadit do ní volbu současného hraní několika lidí sedících
    před   počítačem  (pokud  je jich  menší počet,  s radostí   je  doplní
    počítač).

                       Mrtvý se nám odměnil aspoň fontánou 

         Cesta  za  Moonstonem je  však  velmi  dlouhá  a nebezpečná. Hráč,
    ztělesněný  na obrazovce rytířem, musí  podstoupit řadu  soubojů včetně
    takových, kdy  je zapotřebí povraždit až  30 násobné množství nepřátel.
    Těch  se ve  hře vyskytuje  hodně druhů.  Počínaje lesními  opicemi (já
    nevím, co to je, ale  nazval jsem to  tak), které se snaží, zavěšené na
    stromu, člověka oběsit na svém ocasu a konče například drakem, jenž vás
    jedním  stiskem čelistí  rozdrtí a sežere  nebo  seškvaří svým smrdutým
    ohnivým dechem  na  plápolající karamel.  Když už  jsem u toho, různých
    druhů  smrtí  připravili  pro  nebohého  rytíře  autoři  opravdu  hodně
    a  všechny stojí přinejmenším za zhlédnutí  (natípal jsem  pro  vás jen
    málo  smrtelných  zakončení -  nechci vás totiž ochudit o  dojem  přímo
    z akce).

                               Trochu divná pozice 

         Ústřední  částí hry  je mapa   celkem rozlehlého  území. Na  ní se
    nachází  plno   symbolů.  Jedná  se  například   o  různobarevné  helmy
    (znázornění  jednotlivých  rytířů),  města,  kouzelnické  věže,  draky,
    hrobečky už neživých rytířů, atd... . Sympatické je, že pohyb rytíře po
    mapě  je různě  rychlý podle  toho, v  jakém terénu  se nachází (nejvíc
    zpomalují  hory a  les). Každý  z hráčů  dostává pro  svůj pohyb určité
    množství  symbolických action  pointů (ty  nejsou nikde  vidět, ale  po
    uražení jisté  vzdálenosti přijde řada  na dalšího hráče).  Pokud se ve
    své hrací době dostanete k místu,  kde se dá něco vykonat (město, lair,
    atd ...), můžete do něj "vlézt". Zpracování soubojů je ve stylu různých
    2D akčních her (např. Renegade). Po  obrazovce pobíhá váš rytíř a jeden
    či  více  jeho  nepřátel.  Stisky  rozličných  kláves  vyvolávají pohyb
    rytířův  i  jeho  meče.  K  dispozici  je  velká  škála  seků  a  píchů
    (jednotlivé chvaty se mění s prostředím  v němž bojujete - např. v lese
    můžete  zabodnout  svůj  meč  kolmo   pod  sebe  a  tím  proklát  opici
    nacházející se přímo pod vámi,  přičemž v ostatních prostředích je toto
    bodnutí nahrazeno nízkým píchnutím před sebe).

                          Nezavěšujte se, jste v pořadí 

         Ve hře  se dále vyskytují všelijaké  magické i nemagické předměty,
    jichž můžete nabýt. Jsou to  lektvary na vyléčení zranění nebo doplnění
    životu,  nové zbraně,  penízky (dají  se měnit  ve městě  za vybavení -
    brnění,  meče, dýky  nebo je  můžete prachsprostě  prohrát v  hospodě),
    kouzelné svitky, talismany, atd... . Abyste se dostali do údolí, kde se
    nachází  Moonstone,  je  třeba  vlastnit  čtyři  magické klíče. Jakmile
    najdete  byť i  jeden z  nich, počítejte  s tím,  že se  na vás  vrhnou
    ostatní rytíři za  účelem jeho uloupení. Začínám si  všímat, že jsem se
    od recenze posunul až kamsi k  hranicím návodu, takže raději přestanu s
    radami do života a budu pokračovat technickým zpracováním.

                          Apollo 23904 startuje k Moonu 

         Moonstone  si  zahraje  pravděpodobně  každý,  kdo vlastní počítač
    osazený  alespoň procesorem  80286 s  nejméně 2  MB RAM. Předchozí větu
    neberte  zas až  tak vážně,  minimální konfiguraci  jsem opravdu nemohl
    otestovat. Je přichystána i podpora zvukové karty SoundBlaster (zvukové
    efekty za moc nestojí), ale její  volba je  tak trochu skrytá  a záleží
    jen a jen na inteligenci hráče,  jestli si ji dokáže enablovat. Grafika
    běží v rozlišení 320x200 pixelů za podpory 256 barev. V úvodním menu je
    volba s označením Gore (On/Off) -  jedná se o zobrazování krve a mrtvol
    během hry,  takže ji  musíte mít určitě On. Už nevím,  co bych vám dále
    psal (také  je to tím,  že je těsně  před 1 hodinou  odpoledne a já  si
    ještě nedělal oběd), a tak se vrhnu na závěrečný odstaveček.

         Jako  každá hra,  kterou recenzuji,  je i  Moonstone velmi  dobrou
    hrou.  Vyskytuje se  zde dost  velké množství  krve {toto píši záměrně,
    jelikož vím, že  oblíbenost = ( násilí * množství  vnitřností * 100 ) *
    ( efektnost * 10 )  + ( hratelnost ) + ( idea +  originalita ) / 100 },
    grafika je celkem dobrá, zvuky nic moc a vůbec ... (už umírám hladem, a
    tak předčasně končím).


                                                                 Ferda


            výheň