S
                                                                     U
                                                                   L
                                                                 P


                                     Title 

           Teda  to  je  ostuda  !  Jak  jsme  mohli  na  tohodle drobečka
     zapomenout ?  Inu, chybička se  vždycky vloudí, a  tak je teď na mně,
     abych jí  napravil. Jsme diskmag na  klasiky - a znáte  větší klasiku
     než Elite ? Kupodivu mnoho pařanů  tuto věc osobně nezná. Všichni asi
     v podvědomí vědí, že  šlo ve své době o převratnou  věc, a že jó, pro
     ty  zoufalý  spectraře  to  samozřejmě  byla  bomba.  A pak zapomenou
     a vrátí  se  k  Wing  Commanderu  4.  Kdysi  jsem Elitu celkem dlouho
     v poklidu  smažil o  prázdninách, ale  nedohrál jsem  jí kvůli  jedný
     pitomý věci, kterou  uvedu v návodový části. Obával  jsem se tedy, že
     teď, když  jí alespoň musím  rozehrát kvůli recenzi,  dostaví se onen
     známý syndrom klasik  - podruhé mě to už nebude  bavit. To samé se mi
     totiž stalo  u Horde -  pár levelů a  prostě konec. Ta  jinak opravdu
     skvělá hra  mě prostě deptala. K  Elite jsem proto usedal  s víceméně
     smíšenými pocity  a s myslí,  že to alespoň  zuby nehty nějak  trošku
     rozjedu ať zase vím, o co vůbec jde. A stala se zvláštní věc.Poslední
     dobou  mě totiž  nic z  nových "super  pařeb" nechytá  (tato ironická
     poznámka o  "super mega věcech"  mě už začíná  štvát asi stejně  jako
     vás, ale nevím, jak jinak slušně bych popsal soudobé produkty komerce
     - to  je však  oblíbené téma  ReDoxíka, který  se určitě zase neudrží
     a něco o komerci vyplodí [na  Billaaa !!!] [nemyšlen náš angličtinář,
     ten  je supr]).  Ale pak  najednou bylo  ráno a  já pořád  létal mezi
     galaxiemi. Příští týden jsem odložil  na neurčito všechny své koníčky
     (kromě počítače, of course) a  pařil, smažil, vařil. Jelikož se Elite
     nejcitlivěji  ovládá klávesnicí,  příští týden  jsem měl  pravou ruku
     téměř  bez citu,  který se  mi  zázračně  vracel vždy  až při  startu
     (počítače  a  pak  rakety).  Když  už  to  začínalo  být kritické, mé
     nebohé  prstíky dostávaly křeč, jen  se dotkly  klávesnice, dílo bylo
     dokonáno. Hra padla a já mohl  spokojeně začít masírovat dlaně a zase
     se věnovat jiným věcem. Teď už se zase trefim do kláves, a tak můžete
     zvesela číst dál.

                           Tak to je ona - Cobra MkIII 

          Když někdo popisuje nějaký  vesmírný simulátor kde se obchoduje,
     řekne, že "To je jako Elita". Ale jak popsat  samotné Elite? Hmm, asi
     jako vesmírný simulátor kde se obchoduje. To nepůjde. Tak jinak.

                             Ať žijou hi-res textury 

          Sedím si v  mé malé Kobřičce Mk III. a  podruhé se chystám letět
     k planetě  Ontiat. Dovážím  prvotřídní luxusní  zboží -  to víte,  na
     takhle  zaostalých planetách  to jde  rychle na  odbyt a výdělky jsou
     vysoké.  Tam zase  naložím plný  nákladový prostor  žrádla a vydělám
     s ním v průmyslových koloniích. Konečně start povolen. Iontové motory
     se  rozbíhají a  já scrolluju...rolluju  na start.  Plná rychlost - a
     jsem venku z  orbitální stanice. Ještě se otáčím  přes rameno, chvíli
     sleduji vzdalující  se stanici a pak  spokojeně přepínám na navigační
     computer. Na  jednoduché, ale výstižné mapě  vybírám Ontiat. Znovu se
     podívám na  popis planety. Hihi, žijí  tam taková rostomilá stvoření.
     Jsou také pěkně důvěřiví. A proto budou PRACHY. Zapínám hypermotory a
     začíná odpočítávání. Stačím si všimnout jedné generační lodě v pravém
     průzoru  a  několika  soukromých  lovců,  kteří  mě  však  díky  mému
     hodnocení  nechávají na  pokoji. A  je to.  Tlak mě  na okamžik skoro
     rozmazal po  sedadle, ale já  už jsem zvyklý.  Hvězdy se proměnily ve
     světelné čáry ubíhající kamsi dozadu. Otupělýma očima sleduji displej
     a čekám  na zprávu  HYPERSPACED INTO  SYSTEM. No  konečně. ?!?!?!? To
     néé !!  NAVIGATION COMPUTER DAMAGED.  MISS-JUMP. Byla tam  prostorová
     díra !  Červené varující světlo  na palubní desce  se může ublikat  k
     smrti,  ještě  že  jsem  už  dávno  odpojil  sirénu,  to  bych se asi
     zbláznil.  Musim  odtuď  vypadnout.  A  honem.  Mlátim do Navigačního
     computeru, ale ten jen škodolibě  poblikává. Už jsou tady. Celá letka
     Thargoidských stíhaček.  Začali to do  mě šít snad  všichni najednou.
     Všechnu energii  jsem hodil do  rychlosti a štítů.  Jednou rukou jsem
     bušil do stále  mrtvého navcompu a druhou řádil  s řízením a prováděl
     různé úhybné manévry.  Cítil jsem, jak se štíty  ztenčují a indikátor
     to jen potvrzoval. Přežiju  přinejlepším pár vteřin. Navcomp zaprskal
     a rozsvítil se. Roztřesenýma rukama  jsem zadal nejbližší planetu, na
     kterou  mi zbylo  palivo. Pot  mi stékal  po tváři.  Teplota v kabině
     stoupla  v tom  krátkém okamžiku  na padesát  stupňů. Někde se škvaří
     umělá hmota.  Hyperprostorový motor začal odpočítávat.  Fuj, co je to
     za  dým ?  Pálí se  mi sedadlo.  Rukou škrtám  o ovládání skafandru a
     zapíná se vnitřní  přívod kyslíku. Hltavě lapám po  dechu a modlím se
     abych  už odsuď  vypadl. Vnější  plášť je  bez štítů.  Lasery krájejí
     obnažený povrch lodě a v tom  se aktivuje úniková kapsle, kterou jsem
     si v lepších  časech nechal namontovat na Esteonbi.  Ještě ne ! Musím
     pryč !  Hvězdy se rozjely okolo  mě a najednou bylo  ticho a klid. Po
     chvilce se výhled opět začal srovnávat a já nemohl pochopit, jak jsem
     se dostal s odpálenou únikovou kapslí do hyperprostoru...

                   Na stanici-sejvujem, loudujem, kupujem... 

          3021 10.7.  3.42 palubního času.  Službu provádí poručík  Milouš
     Daneel. Před  chvílí jsme přijali trosečníka.  Jeho úniková kapsle se
     vynořila z hyperprostoru  asi před čtvrt hodinou. Kolem  ní plul mrak
     trosek.  Je jediné  vysvětlení, jak  se dostal  s únikovou  kapslí do
     hyperprostoru. Jeho loď se rozpadla až v něm...

                          Ještě kousek ! Už tam budu... 

          Myslím, že je o stylu hry  řečeno dost. Jenom snad to, že hlavní
     důraz  není přecejenom  kladen na  boj, ale  na obchod.  Strategie je
     jasná. Nakupovat levně a prodávat draho. Tak jednoduché to ze začátku
     však  není,  a proto  jsem u několika  prvních planet  napsal stručné
     charakteristiky, aby vám do začátku  trochu pomohly. Ve vesmíru Elite
     je  přes  2000  planet   s  určeným  popiskem  (obyvatelé,  technická
     vyspělost, zaměření, zvláštnosti). Hluboko se klaním Davidu Brabenovi
     - to všechno, a  ještě s 3D vektorovou grafikou k  tomu nacpat do 400
     Kb  - tomu  říkám umění.  V době,  kdy hra  vznikla, tedy v neomezené
     vládě  osmibitů,   je  grafika  přímo   úžasná.  Všechny  Lodě   jsou
     příjemně propracované  a nejlépe jsou  na tom orbitální  stanice. Bez
     přistávacího počítače je sice kousek umění  na ní přistát, ale za ten
     zážitek to stojí. Planety jsou jednoduše znázorněny plnými kruhy, ale
     nikdy jsem se nepřistihl, že mi to vadí (ale jo - to jsem si vzpomněl
     na Frontiera:First Encounter a jeho zasněžená údolí na planetách...).
          Midi  hudba  buď  kváká  na  speaker,  kvičí  na  Sound Blasteru
     (Adlibu), nebo hraje na Gravisovi  přes emulaci Rolanda LAPC-1. Zvuky
     jsou prostě  normální - drnčení přehřívaného  laseru, výbuchy, prostě
     v normě.

                         Hele, moc se nevytahuj, jó ?! 

          Už  nebudu  omílat  dokola  fakta.   Je  to  prostě  věc,  která
     s přehledem stokrát překonává většinu dnešních her. Poznávací znamení
     a nejdůležitější rys Elite - TOTÁLNÍ HRATELNOST.

                                Elite - tipy 


                                                             GOnDaR


            výheň